Jak jsem zrychlila aneb můj double útok na běžecké tempo - intervaly, kopce

Běhám od června 2014. To není moc. Nemám za sebou žádný běžecký trénink, nedělala jsem atletiku, nebyla jsem na diagnostice došlapu. Nevlastním desatero bot a slova jako "drop" či "trail" pro mě ještě před pár měsíci byla naprosto neznámá. Přesto jsem se rozhodla zkusit běhat podle jakéhosi tréninkového plánu v aplikaci Endomondo a udělat něco se svým tempem.

Od začátku běhám celkem svižně. Díky každodennímu předcvičování pro mě ani první výběhy, tenkrát v 30 stupňových vedrech kopečkovatým Libercem nebyly torturou a běžela jsem je s tempem pod 6:00/km. Což není marné. Ale tím spíš mě poslední týdny začlo udivovat a trochu štvát, že v běhu vlastně nemám žádný progres. Ano, běhá se mi snáz. Zlepšila jsem si kondičku a běžeckou vytrvalost. Uběhnu 20 i 30 km. Ale tempo je stále podobné. Co s tím?

Pokud běháte několikrát týdně večer podobnou trasu "na čistou hlavu a na pohodu", tak asi nezrychlíte. Zlepšíte se ve výdrži, v kondici, možná i zhubnete a podobně, ale závratné zrychlení nejspíš nepřijde. Tělo nemá důvod. Tréninkem se musíte šokovat a posouvat pomyslnou komfortní zónu. Jak?

Intervaly, intervaly, kopce, intervaly, kopce, kopce. Zní to ošklivě, odpudivě, ale je to tak. Pokud aspoň 1x týdně neabsolvujete trénink (ne výběh s kamarády, ne vyčištění hlavy, ne na pohodu, ale TRÉNINK), kdy vám tep bude skákat nahoru dolů, kdy se dostanete do stavu "já se asi pobleju" případně "další interval už nedám" a nepoleje z vás pot, tak prostě progres nečekejte. Tělo musí dostat impuls "nezvládáš, zlepši se, nebo padneš". Šolícháním tenhle impuls prostě nevykouzlíme.


Já jsem dřív měla problém udržet na 10 km tempo kolem 5:30 a pomáhala jsem si písničkami v odpovídajícím rytmu. Brala jsem to jako úspěch, když se mi povedlo běžet okolo tohoto čísla. Teď udržím na 10 km i lehce pod 5:30. 20 km jsem schopná dát s tempem okolo 6:00/km po celou dobu. A u 5 km trati ze sebe vymáčknu i 5:00/km po celou dobu. Nejsou to tryskočasy, ale konečně je to posun, progres, zlepšení.

Jo a k těm kopcům - přestaňte se jim vyhýbat, přestaňte je obíhat, přestaňte je vycházet, ale běhejte se. I kdybyste je pak rozdýchávali na vrcholu několik minut ;-)

Takže nastavte v aplikaci intervaly a nebo použijte aplikaci HIIT interval timer a nebojte se toho!

Craft Rungo Pětky přes ty tři tydýty aneb 2 kola přes vražedné navážkové kopce

21.3.2015 (mimochodem v den narozenin mého chlapa) jsem si šla zaběhnout zas jednu terénní libovku. Jednalo se o 2.ročník závodu v Milíčovském lese, kde se běžela krásná 5 a 10 km trať. Záludností byly 3 tydýti na konci 5 km okruhu. A co jsou zač? Navážkové kopečky. Prudce nahoru a prudce zas dolu a to celkem 3x hned za sebou. Uf. Nicméně počásko se moc vydařilo a navzdory předpovědi bylo nakonec kráásně. Atmoška předstartem díky lidem z Rungo skvělá. Humor, skvěle zorganizované zázemí, rozcvička a přehledně značená trať.

Start 5 km a 10 km byl rozdělený, abychom se na trati nepotkávali a i to bylo fajn. Vybíhalo se po rovince, pak malé stoupání, první seběh a rovinka. Lesem se běželo parádně a ačkoli trochu foukalo, stromy nás krásně chránily. Moc se mi líbilo, že se běžel okruh, to mám ráda. Ovšem ne 2x :D nerada vím, jak daleko od cíle se nacházím. Ale závod jsem si moc užila a i ty muldy jsem zmákla. Nahoru jsem většinou šla, abych šetřila síly. O to víc jsem se posnažila v sebězích a dohnala tam většinou ztrátu.

Obrátka byla v místě startu a přibíhalo se k ní po delší rovince. To bylo fajn nebýt protivětru, brr, nesnáším ho. Druhé kolo jsem běžela už o trochu pomaleji a samozřejmě s větším soustředěním. Kopečky daly zabrat a čekaly mě ještě jednou. Jelikož jsem věděla, že před cílem mě čeká rovinka s protivětrem, tak jsem se do kopců opravdu šetřila. Nechtěla jsem v cíli odpadnout.

Finiš se mi docela povedl, i sprintík jsem vypotila a bylo z toho 84.místo z 224, 6.místo v kategorii (z 53) a i 6.místo ze všech žen (z 62), což si myslím, že je dobrý výsledek :)

Tak zas za rok, Rungoráci :-*

Aktivní matka = spokojená matka = spokojené dítě aneb rozhýbejte se na MAMINY CUPu i letos

Ač jsem přímo MAMINY CUP neabsolvovala, jeho stvořitelku a hlavní iniciátorku, Janu Kastnerovou, sleduji už delší dobu. A jejího muže Jirku taky :) Domýšlivě je počítám mezi své známé a strašně moc jim fandím. Dva skvělí příjemní akční lidé, kteří akce nejen vymýšlejí, ale také se jich aktivně účastní. Sympatická štíhlá a usměvavá Jana pořádá MAMINY CUP a letos už dokonce 5.ročník a nově ve dvou městech, protože má u maminek velký úspěch. Jejím počinem je také "nikdy nekončící štafeta maminek Českou republikou" neboli Maminy Run. Jirka, její manžel, pro změnu pořádá a absolvuje UNIVERSALMANIE.CZ, běhy všestrannosti (běh, kliky, dřepy, výpady, angličáky). Oba jsou neuvěřitelně inspirující sporťáci a osobnosti a čiší z nich nadšení pro věc na sto honů.

Pokud tedy máte zájem poznat jejich nadšení a energii naplno, máte šanci ;)

Přikládám oficiální MAMINY CUP text :

Maminy Cup 2015, oslava ženství a mateřství sportem a relaxací
MAMINY CUP 2015. Ženy, hýčkejte své tělo a duši.

Maminky, slyšte, slyšte, chystáme pro vás již 5. ročník festivalu sportu a zdravého životního stylu MAMINY CUP. Je to váš den, kdy se budete moci věnovat jen a jen sobě a užít si tento pocit bez výčitek a naplno. Těšit se můžete jako každý rok na rozmanité druhy sportů, ale i relaxační aktivity – masáže, aromaterapie a zóna ženské krásy.

Sejdeme se 20. 6. v Praze ve sportovním areálu ZŠ Jeseniova a na konci září v Brně.

MAMINY CUP je jeden báječný den, kde si odpočinete a načerpáte novou energii. O vaše ratolesti bude postaráno, budou mít svůj vlastní bohatý sportovní a edukativní program. Ověřenou službou je možnost hlídání dětí. I letos se setkáte se známými tvářemi. Zacvičíte si Dance jógu s Pavlou Rožumberskou a do těla vám dá i populární fitness trenérka Hanka Kynychová. Ambasadorkou projektu pro rok 2015 je Eva Šebrlová, výborná atletka, maminka dvou dětí a manželka nejlepšího českého desetibojaře Romana Šebrleho.

Proto pokud nechcete promarnit příležitost k aktivnímu pohybu a chcete se nechat hýčkat, zajímá vás zdravá výživa a životní styl, neváhejte, a přihlaste se na festival MAMINY CUP 2015, vítané maminky mladé, starší, adeptky i ty v očekávání.

Přihlášky a více informací: www.maminycup.cz

Borecký půlmaraton aneb moje první půlka, ztracený čip a bednááá

7.3. jsem běžela první půlku. A hned pěkně terén a kokořínsko :) proč? Proč ne ;) silnice mě moc nebaví, navíc nejsem žádný sprinter a taky jsem se rozhodla, že si raději odběhám menší komornější závody. Důvodů mám několik. Zaprvé cena. Proč platit 1800,-Kč za pražskou silniční půlku, když můžu běžet za ty peníze 5 jiných závodů. Nota bene na kterých mám i šanci se umístit. Jako včera :) Ale popořadě.

Sraz s kamarádkou jsme si daly v 9 hodin a jely společně. Celou cestu jsme řešily oblečení a obutí, protože minulý týden jsme na části trasy, kterou jsme tréninkově běžely, zaznamenaly mega bahno. Já to měla jednodušší - už doma jsem se rozhodla, že obuji trailovou gtx obuv, protože běžet s mokrýma nohama nesnesu. Říkala jsem si, že se raději chvíli potrápím na silnici v "bagrech" než se plahočit v silničkách bahýnkem. No a trápila jsem se dost. Na srazu ve Velkém Borku jsme se pozdravily s kamarádkami z klubu Báječných žen v běhu, dál řešily obutí a oblečení a v 10:30 už nás nabíral sběrný autobus směr start neboli Mšeno-náměstí. Tam jsem zjistila, že mi to sice skvěle běhá na 30g ovesných vloček, ovšem neplatí to, když ty vločky jím v 8:30 a start je až za 3 hodiny. Takže jsem nakonec děkovala své prozřetelnosti, že jsem si vzala nějaké peníze a běžela "na tatranku". a šlo to.

V půl dvanácté tedy startovaly ženy. Muži až půl hodiny po nás, abychom se na úzkých místech trati nepošlapali. Počasí nám přálo, vylezlo sluníčko a oteplilo se na naprosto bomba teplotu. Start a následně pár set metrů začalo silnicí, pak polní cesta a první seběh. Chvíli asfaltem a pak už námi otestovaný úsek bláta, kořenů a bahna, až ke Grobiánovi. Těchto 6 km jsem trailovky uctívala. Což ale bylo asi naposled :D pak jsme běžely polem, lesem, silnicí, polem, lesem, silnicí. Výběhů bylo jen pár. Ty jsem si poctivě vyšlápla krokem, přece se nesedřu. Od cca 13.km, okolo Lhotky, byl v pořadí už druhý (v trailovkách) náročný silniční úsek, kdy jsem botky docela proklínala. Ale ono vše má své plusy. Říkám si, že mít silnice, možná bych běžela rychleji a uhnala bych se. Kdo ví. Od cca 9.km jsme se občas daly do řeči s jednou mladou holčinou (mimochodem matkou cca půl ročního mimča, tatínek fandil) a docela jsem si pomohly. Ona na silnici táhla mě, já jsem jí zas (snad) podpořila jinde. (nakonec mi utekla v poli, kde mě brzdil terénní vzorek bot). Na posledních pár km jsem se rozhodla splnit si své dobročinné sklony a do cíle jsem jednu holčinu dotáhla. A to tak, že fakt tvrdě. Předběhla jsem jí se slovy "Když se mě udržíš, tak tě před cílem pustím, tak DĚLEJ ať si to zasloužíš!" a opravdu jsme to tak udělaly. Nevím, zda byla ráda, protože pak už jsem na ní řvala "Sakra dělej, už je to jen kousek, doprdele!" a ona musela dřít, ale slovo jsem splnila a před cílem jsem jí pustila :D

Po doběhu následovalo pro mě pár nepříjemných minut, které začaly hned za cílem slovy jedné z organizátorek "Jéé, kde máte čip?? No tak to máte za 500.". Naštěstí jsem ale po cca 10 minutách klení, nadávání na nespravedlnost světa a na svou nešikovnost měla kliku a čip se našel! :) Uf. A mohla jsem si užít vyhlášení 1.místa v kategorii Ženy A :) celkově to bylo cca 18.místo a já děkuji kamarádce Soně, že mi o závodě řekla a namotivovala mě ho zkusit!!

Za čtrvnáct dní Rungo Pětky přes 3 tydýty ;)