POŠemberský Ultra Kros aneb jen pošuci běželi dnes 16,5 km Pošuka u Českého Brodu

Táhne mě to do lesa. Táhne mě to na tratě, kde tempo a kadence kroku je to poslední co má člověk čas a chuť řešit. Táhne mě to do přírody a na místa, kam je škoda se nepodívat. A tak jsem se vydala na Pošuka.

Pošemberský ultra kros 16,5 km v okolí údolí říčky Šembery. Krajinou členitou, terénem všelijakým, hore dole kopcom, po písčitých cestách, kamenech, lesem i kousek po silnici...za touto krásou jsme se vydaly s kamarádkou z pražských Hájů MHD a už tam začalo dobrodrůžo."Dobrý den, do Doubravčic, prosím" zněla má objednávka jízdenky v autobuse. Pan řidič se mě zeptal, zda Doubravčice jsou 2. nebo jaké pásmo. No vím já??..říkám "Vy tam jedete, vy byste to měl vědět."...no osočil mě, že on neví, že snad já vím, kam chci jet a že mi dá lístek do pásma 2 a maximálně si zaplatím pokutu. Tak jsem se smíchem a napůl v humoru pravila, že se odkážu na něj, že on mi prodal špatně lístek..no, pan řidič smysl pro humor neměl. Za to měl ale zpoždění 20 minut a našich původních 15 minut na přestup v Mukařově tím zmizelo v nenávratnu. V buse jsme začaly poněkud zmatkovat, že co jako budeme v Mukařově dělat...a v tu chvíli zasáhl osud a my zaslechly za zády diskuzi dvou mladých mužů řešících to samé. Kdo mě zná, dokáže si představit, že oslovit je mi trvalo asi pikovteřinu (než jsem se nadechla). Přípoj nakonec na nás počkal a vše dopadlo ok, ale i tak jsme už s chlapci zůstali jedna parta a bylo tomu tak i po dobu čekání na start.

Závod byl parádní. Zázemíčko 100%ní - toiky, převlékací stan, kde jsme si nechali pak i batohy, stánky s prodejem občerstvení..startovalo se včas, což mám ráda. Hned po startu jsem cítila poněkud těžší nohy (ok, jít pařit na disko trysko nebylo asi večer před krosovým závodem úplně košér) a následný kopeček vzhůru mi dal okusit, že těchto bezmála 17 km bude těžce vydřených. A bylo. Trať se vlnila jak horizontálně, tak vertikálně. Ve výsledku jsme nastoupali cca 350m. Povrch byl různorodý. Od lesních pěšin a cestiček po kousky silnice, přes kameny, šotolinu i po spadaném listí. Kopce nahoru jsem šla, nemám je z placatého Polabí natrénované. Kopce dolů jsem se snažila běžet co terén dovolil a výjimečně rovné úseky jsem se pokoušela o smysluplné a vyrovnané tempo. A docela se dařilo. Dala jsem si předsevzetí, že nechci, aby mě předbíhaly jiné ženy. Splněno. Přála jsem si, aby se naopak mě podařilo nějakou babu předběhnout. Splněno dokonce dvakrát (tímto se omlouvám).

Výsledek mého snažení: 1:40:09, 62.místo celkově, 5.místo v kategorii /na 3. jsem ztratila pouhé 2 minuty a být starší, jsem na bedně, takže super!/.

Víc komorních ale přesto naprosto profi akcí prosím ;)

Běh o Poděbradského trpaslíka aneb jak mi 8,5 km docházel dech

Neděle a venku od 6 h od rána azůro. Dítě kašle o trochu méně a zlobí po skoro týdnu doma o hodně více, takže se pojede na výlet a závod do Poděbrad. Ráno jsem rozhodla a poo jsme jeli. Start byl až ve 14:00 a běželo se po skupinkách po 20 lidech, protože se měřilo klasicky postaru na stopky ;) Jednalo se nultý ročník pěkného závodu o Poděbradského trpaslíka v krásném městě podél Labe. Pro závod jsem se rozhodla, protože se mi Poděbrady zdály jako fajn cíl rodinného výletu a spojit to s běháním byl vždy můj sen. Jet pěkně všichni, mít v cíli rodinu, ale netrápit je čekáním v nepříznivém počasí nebo nudném prostředí. Poděbrady splnily vše. Zatímco já jsem běhala, cácorka s tatínkem šli na kolonádu na zmrzku.

Já jsem vybíhala s číslem 81 a od začátku jsem tušila, že to nebude snadných 8,5 kiláku. První chybou byl asi sobotní běh na 15 km, ale to jsem si neodpustila, protože nebyla jistota, že závod poběžím :-) druhým sporným rozhodnutím byly kompresní návleky, se kterými stabilně běhám ztěžka, ale dlouhé tenké legíny nemám, takže smůla :D a sobotu jsem s nimi tu patnáctku střihla v pohodě. No neva. Jinak jsem oblečení trefila, což mě pokaždé potěší :) běželo se směrem do města, přes lávku na druhou stranu Labe a tam přišla první krize. Cítila jsem, že ačkoli jsem vyběhla pěkně, tak že to drhne. A drhlo to skoro celou dobu. Cca půlku jsme běželi proti mírnému větru, což mi nepřidalo. Pak výběh schodů, most přes Labe zpět, schody dolů a pak to zas šlo lépe - i díky tomu, že se běželo po směru větru. Sluníčko se činilo, teplo bylo festovní, ale nepekla jsem se nijak extrémně. V cíli mě znejistil výkřik časomíry, že můj doběh nestihl, ale snad dobrý :)

Šup napít, zakousnout sušenku a vyfotit kamarádku ze spolku Bájenek :) přítel s prckem přišli vzápětí, poslechli jsme si vyhlášení (sakra, bedna nebyla :-P ) a jelo se dom :)

Super výlet se vším všudy a dítko poprvé uzřelo LABUŤ :)

Tak trochu jiný trénink aneb mé dítě mě chce dostat do blázince...?

Malá marodí. Zkoušíme zas školku, takže týden chodí (=jde tam 3x) a pak je týden nemocná a týden "v rekonvalescenci". Pro mě tyto intervaly znamenají následující. Týden mám pohodu a parádu. Dítě ve školce a já si běhám a teď i jezdím na kole a uklízím a usmívám se na celý svět. Pak přijde ten týden nemoci, kdy jsem s ní zavřená doma a čerpám z do zásoby načerpaných sil a endorfinů. Po týdnu doma, kdy mám oči podlité krví, vlasů o polovinu méně a nehty okousané do krve, přichází týden obnovy. Tento týden malá nesmí do školky, ale aspoň můžeme na procházky a já můžu díky čerstvému vzduchu zregenerovat tělo a ducha. A pak přijde odměna v podobě týdne ve školce. A tak dále :)

Momentálně jsme v týdnu "marodění". Podlité mám jen jedno oko - malá mě do něj i přes brýle píchla prstem při hře na doktorku. "Mami, já sem pani dotorka. Zavži oči. Žeknite Aaaaa" :) vlasy mám zatím všechny, ale s každým dalším videem na youtube s vláčkem Bobem se okamžik jejich rvaní přibližuje...

Dnes malá zaperlila. Jelikož jsem se rozhodla dát prostor její osobnosti, zeptala jsem se jí, co chce jíst k obědu. (ok, pokrytectví bylo dost, došla mi fantazie tak jsem si chtěla nechat poradit). Poručila si maso a knedlík. Tož hodila jsem svou dietu dnes za hlavu a jala se připravovat pečenou vepřovou plec se špenátem a bramborovým knedlíkem...po 3 špinavých hrncích a spoustě dalšího jsem hrdě předložila tento tradiční a pořádný pokrm svému dítěti "Taaak, tady máš ten knedlík a masíčko a špenát.". Dítě okouklo můj výtvor a naprosto ladně odstrčilo talíř se slovy "Nechci to. Chce kefír a suchar mami"....

Do 15. hodiny zbývá ještě nějaký čas, ale pak, pak vypadnu a nechť prudí zas svého tatínka, mrška jedna :D

Hlavně aby se jí brzy ulevilo :-)

RockPoint 1.závod Horské výzvy - Jeseníky aneb 36 km sněhem nahoru dolů

Běhám chvíli a proto se teprve hledám. Zkouším distance a povrchy. Testuju masovky versus komorní akce. Běhám, ploužím se, bojuju, plazím se. A jedním z těchto hokusů pokusů byla i Horská výzva. Akce to byla profesionální ale ne vyloženě davovka - 900 závodníků. Trasy Short (14km), Half (35km) a Long (60km). Běželo se v dvojčlenných týmech. A my zvolili kompromis. Half.

Já, děvče běhající v rovinatém Polabí a max distance kolem 20-25 km a ještě jen občas jsem se rozhodla to hecnout a jít do toho.

Vyrazili jsme s parťákem v pátek v 16:30 z Prahy směr 240km dlouhá cesta do Koutů nad Desnou. Mě už týden před akcí zachvacovala nervozita. Počasí se měnilo každý den, předpověď nejdřív strašila zimou, pak pro změnu napadlo hodně sněhu a dokonce pořadatel povolil nesmeky a sněžnice. Hrůzu v očích vyvolaly i fotky z trati, kde z rozcestníků koukaly jen ty šipky nahoře. Do Koutů jsme dorazili kolem 20.hodiny a šli jsme si vyzvednout startovní set a ubytovat se. V zázemí závodu už panovala veselá předstartovní atmosféra, protože "longaři" měli start ve 23:55 a ani se nechystali už jít spát. My jsme převzali tašky a vyrazili směr Hotel Dlouhé stráně se ubytovat.

Ubytování bylo vtipné - rok 1970 byl pro hotel asi "stopkou" v modernizaci a zastavil se čas :D hodinku jsme se bavili zkoumáním vybavení a údivem nad tím, co vše může vydržet XY desítek let v provozu. Pak večeře, večerka a ráno hurá na to.

Start byl hromadný v 9:00 a hned po vyběhnutí nás čekalo pár vlnovek nahoru dolů. V tomto úseku se mi parťák zranil a chvíli to vypadalo, že budeme končit. Dost mě to vyděsilo, mrzelo by mě to. Ale kámoš zatnul zuby a pokračovalo se. Po cca 2 km začal kopec. A trval 10 kiláků až na Praděd :) tam první kontrola, odčipnout, dát si pivo (já nealko) a šup dolů na Ovčárnu (pozn.: zde jsem v roce 2012 byla s chlapem na dovče jako těhotná v 6.měsíci) a zde občerstvení a druhá kontrola.

A šup do prudkého kopce na Petrovy kameny, Vysokou holi a pak po hřebenu. Úsek, který jsem z dovolené znala a těšila se, že ho poběžíme nás zklamal. Celý úsek po hřebeni pokrývala břečka 10-30 cm hlubokého rozmáčeného sněhu. Počásko nám totiž přálo a bylo 10-20 stupňů, slunečno...od rozcestníku Nad Malým kotlem jsme to střihli náročným úsekem po vrstevnici, pak pár pěkných rovinek a šup do kopce k horní nádrži Dlouhých strání. Parťák trpěl, ale dřel jako zvíře a já se snažila mu neutíkat ;)

Pohled do údolí kde jsme viděli cíl nás namotivoval, ale vzápětí nám "sklaplo" - mezi námi a finišem zela propast. Sjezdovka. Prudká. 1/3 sníh, fajn, dalo se poskakovat (a boty jsme měli durch) ale pak tráva, bláto, seno..no prostě tečka jak má být.

Nakonec jsme do cíle dorazili i se závěrečným sprintem :) můj sen dát to za 6 h se nesplnil. Mé přání dát to za 7 h taky ne. Ale realita 8:00:17 je taky ucházející a umístění 35.místo z 51 týmů Mix a celkové 130.místo ze 169 není žádná hanba!

Jak momentálně (ne)vypadá můj trénink a proč aneb co mě čekalo mě neminulo a je po srandě :)

Cácorce budou v srpnu 3 roky. Letí to. Jako blázen :) Už to není miminko, je to velká holka a má vlastní hlavu. A přestala spát poo. Grrr. Tím se mi docela zkomplikoval můj denní časový rozvrh a musela jsem trochu překopat plány. Jak tedy žijeme a trénuju?

Procházky
Skoro každý den chodíme 1-2x na cca 3 km procházku. S motorkou. Takže malá drandí a já jí zachraňuju před koly aut a taky zachraňuju ostatní obyvatele města před koly její motorky :D Trénuju tím rychlé starty a oběhávám si běžecké boty, protože jsem už zmlsaná a ani na ty popoběhy nic nepohodlného nesnesu.

Běh
Mám v Endomondu zkusmo nastavený jakýsi tréninkový plán na maraton a zkouším, zda ho zvládnu :) zatím se držím. Trénuju 5x týdně a Endo mi dávkuje jak kilometráž, tak případné tempo, intervaly apod. Týdenní dávka je cca 65 km. Většinou v pondělí, středa a čtvrtek kolem 8-11 km a o víkendech objem - sobota 15, neděle třeba 20. Zatím se mi daří o víkendech na tento rozpis napasovávat i závody :-P ale dávám tomu týden dva a předělám to, protože například 32 km za jeden výběh je pro mě asi už moc. No uvidíme.

Posilování
Bída. Není čas. Polední poločas kdy jsem si těch 30-60 minut krásně vystřihla už nemám, odpoledne běhám a večer se mi nechce. Rozhodla jsem se to nelámat přes koleno a prostě když to jde, tak si něco zacvičím a když ne, tak se svět nepos..nezblázní. Vychází to cca 3x týdně a snažím se, aby trénink paží převažoval.

Kolo
Hurá, jaro je tu a bude se dát zas drandit :) včera jsem si dala 2x9km - na pohovor ohledně brigády. Když brigáda dopadne, budu jezdit tuto trasu často a byl by to fajn doplněk k běhu. Uvidíme.

Cácorka leží = demoluje ložnici, takže konec rozjímání a jdu jí zkrotit...sportu zdar!

La Sportiva Labské pískovce aneb 2x7,5km bahnem, ledem a skalami v Tisé

Pocházím z Prahy a tak Velikonoce nejsou zrovna moje srdeční záležitost. Ve velkoměstě se tyto svátky moc nedrží a jako ateista k nim nemám ani duchovní vztah. Proto pro mě závod v neděli před velikonočním pondělím nebyl problém a rozhodla jsem se, že si udělám výlet. Sešla se super parta kamarádů, kteří mě přibalili k sobě do auta a ve složení 5 lidí a 2 psi jsme v neděli 5.4.2015 v 9 hod vyrazili směr Tisá, kousek od Děčína.

Cesta utíkala ve velice dobré náladě. Squadra azůra sršela vtipem, pejsci byli hodní, nebloudili jsme, co víc si přát. Na místo jsme přijeli cca v 10:30 takže do startu v poledne času dost. Celkem pěkně se nám povedlo i zaparkovat a šup řešit co na sebe. Tisá je celkem v horách, na zemi ležel sníh a pofukovalo. Každý jsme asi 4x přehodnotili svou garderobu. Když vykouklo sluníčko, tak  jsme se svlékali, pak zas zalezlo a zas jsme se oblékali. Prostě srandičky.

Ve 12 hodin se začalo postupně startovat ve vlnách, abychom se na trase nepošlapali. Hned asi 300m od startu nás totiž čekal výstup skalních schodů. Zde se vytvořila příjemná veselá fronta :D Cestou jsme se vyhýbali německým turistům, kochali se výhledy, zdolávali schody, led, sníh, bahno a prudký táhlý seběh. Trasa byla velice náročná, jednalo se o můj první opravdový terénní závod. Okruh měl 7,5 km a já si ho střihla 2x :) spousta lidí měla v plánu půlmaraton, ale po dvou kolech občas někdo "vzdal", protože trasa byla opravdu velice těžká.

Nakonec se mi povedlo zaběhnout 15km trať v čase cca 1 hodina 46 minut, což bylo celkově 28.místo, 9.žena a v kategorii 5.místo ;)

Pražská půlka aneb jak jsem neplánovaně, nečekaně ale se ctí uběhla Sportisimo Half Marathon

Jak již padlo asi milionkrát, jsem ve spolku báječných Báječných žen v běhu. Tento spolek se vyznačuje vysokou koncentrací skvělých žen (a už i mužů), kteří převyšují průměrnou populaci svým optimismem, empatií a přátelskou povahou. To jsem věděla už dávno před v nadpisu zmíněným půlmaratonem. Ale od začátku....

Pražskou půlku jsem se rozhodla neběžet. Důvodů bylo několik. Zaprvé: v době, kdy byla za přijatelné peníze se mi o 21,1 km za přijatelný čas (=do limitu) ani nesnilo. Zadruhé: v době, kdy už by se mi i snilo a i bych zvládla čas o fous lepší mě přestala bavit silnice a davy na těchto mega akcích...Zatřetí: v době, kdy se dalo startovné od neúčastnících se marodů koupit opět za slušnou cenu jsem už měla běžecký diář docela plný a body "silnice" a "dav" stále zůstávaly ve hře. Toto se ale změnilo cca týden před 28.3.2015. V naší báječné BŽB skupině na FB se to hemžilo natěšenými a pozitivními komentáři. Byť jsme jedna parta i bez půlmaratonu, účastníci si byli jaksi ještě blíž. Spojovalo je to mega šílenství okolo akce a mě začalo mrzet, že nejdu.

Už nějakou dobu běhám podle rozpisu Endomonda a tak jsem i v tomto předpůlmaratonském týdnu běhala "jak fretka". A posilovala nohy. Hodně. V pátek 27.3. jsem si vystřihla polední hiit na stehna a večer to šla dorazit na 5 km tempo výběh. Po doběhu, ještě celá zpocená, jsem ale zvedla telefon volající kamarádce Soně, která mi jen stroze oznámila "Koukni se na FB do zpráv. Máš tam nabídku, kterou nelze odmítnout.". A taky že jo. Jedna skvělá báječná (Lucka) mi nabídla, že mi daruje své startovní číslo na tu všemi omílanou půlku! A že mi ho doveze až domů! A k tomu info od Soni, že mě doveze do Prahy a MHD máme zadara...no opravdu to odmítnout nešlo :D a tak jsem najednou běžela půlku :D

Ráno sraz v 9h, odvoz do Prahy, MHD na místo startu, zmatky, šrumec, kosa, skvělé bájenky všude okolo, fotky, toika, převléct, toika, zima, zima, zima, toika. Jaký mám koridor? Aha, L, to je docela vzadu...."Na to kašli, deš se mnou do Jéčka a hotovo, poď" a šly jsme. Propašování klaplo a už se rozklusáváme..za 20 minut start. Kosa, kosa, kosa...a toika. Vlastně ne! Tady žádná už není a ven z koridoru nemůžu, bo podruhé by akce "lezu kam nepatřím" už nemusela vyjít....no paráda. 5 minut. Kosa. Ale vykukuje sluníčko.

Prásk! Výstřel. A nic :D trvalo 6:28 minut, než jsem přeběhla velice pomalým tempem startovní čáru. A těchto 6 a půl minuty se samozřejmě už čas počítá ;) Běželo se mi fajn. Sice se mi celých 21,1 km chtělo na záchod, ale tempo jsem měla tak pěkné, že mi bylo líto si ho kazit návštěvou toiky. Chvíli jsme běžely se Soňou, pak sama, pak se zas někdo připojil. Okolo trati stály stovky lidí, hrály kapely, co 5 km občerstvení, které jsem nevyužila ;) a parádní počásko. Nakonec se oteplilo ale ne moc, takže oblečení jsem měla tak akorát.

Na 18.km mávám davu našich kamarádek z BŽB, které dobrovolničí a podávají pití. Opět odmítám. Napila jsem se jen na 10.km a i to mě rozhodilo z rytmu, nejsem zvyklá ani v tréninku pít (já vím, chyba). Posledních pár kiláků a už se blíží cílová serpentinka a já sprintuji. Trubka. Na takovýchto akcích se do cíle s úsměvem vbíhá s rukama ve vítězném gestu, nehoní se mikropikosekundy ;) nevadí. V čístém čase 1 hodina a 52 minut dobíhám a šunu se směrem k vodě a banánu ;)

Nebýt zásahu osudu v podobě zapomenutého a ztraceného BŽB tílka s památečním startovním číslem, byla by to eňo ňůno zadarmo akce ;) takhle má malilinko vroubek, ale beru to jako vyvážení rovnováhy ve vesmíru a taky mě hřeje, že nalezené části garderoby jdou na Armádu spásy ;)

Sportu zdar!!!