Jak se žije na pokraji šílenství aneb žena/matka zvládne vše

Novinek je plno...

Ze soukromého soudku...
V loňském roce se mě a cácorce otočil život vzhůru nohama. Rodina se nám rozpadla, stěhovaly jsme se, měnily školku, žily samy dvě v garsonce a bojovaly. Trénink šel pochopitelně do pozadí, kondička upadala a váha rostla. Stres byl neuvěřitelný, každodenní tlak mě zabíjel. Od prosince jsem se plácala v bludném kruhu depresí z náročné práce a pocitem uvěznění mezi 4 stěnami garsonky. Pak přišlo jaro a já se rozhodla udělat změnu. Zbavím se toho, co mě vysává. Ne, neposlala jsem dítě na celoroční pobyt ve školce, dala jsem výpověď a našla si nového a lepšího chlapa :) dítko se zklidnilo, protože cítilo, že se zklidnila matka. S novým partnerem jsem "vyvdala" i další dvě děti, raubíře kluky dvojčata. Každý druhý týden mám tedy na krku domácnost o 5 členech a řeknu vám, že oproti životu "já&cácorka na 27m čtverečních" je to rozdíl. Ale snažíme se to vše nějak zvládat a fungovat ;)

Ze sportovního soudku...
Pokouším se zas najít ztracenou kondičku, ale jde to pomalu a těžko. Není moc čas a energie. Ač mám každý den volno v době školky, stejně se mi nedaří trénovat jak by hlava chtěla. Poslouchám totiž své tělo a to si řekne samo, kdy chce běhat a kdy se na to necítí. Začala jsem zas víc cvičit, protože jsem na InBody zjistila, že nejen že šly tuky nahoru, ale šly i svaly dolů a to se mi opravdu nelíbí! Váhově jsem teď na 65kg, úplně spokojená nejsem, ale štěstí v osobním životě mi za tu trochu diskomfortu v podobě špíčku na břiše stojí!

Ze závodního soudku...
Tento soudek je prázdný :) po maratonu jsem běžela ještě Běhej lesy Karlštejn, ale tam jsem se trápila a usoudila jsem, že letos to na závodění není. Bohužel. Při každé větší akci se FB hemží natěšenými fotkami mých rozesmátých přátel v modroduhovém, ale já se držím svého předsevzetí a běhám jen charitu (Teribear, chystám se na 24běh).

A do budoucna?
Dobrá kamarádka mě oslovila s tím, že by se mnou chtěla absolvovat B7. Máme rok na to, se připravit. Mám rok na to, se dostat zpět do kondice a zvládnout to. A to bude můj cíl :) makat, abych Jitce neudělala ostudu. Momentálně jsem se rozhodla zamakat na svalovém základu, aby tělo mělo čím tu zátěž odmakat. Dál budu přidávat víc objemového tréninku ve smyslu chůze/běhu 20km+. A uvidíme jak to půjde :)

Sportu zdar a nebojte, když jsem já zvládla rozchod, roli pracující matky samoživitelky a zvládám péči o tři malý draky, tak i vy zvládnete cokoli ;) a abyste věděli, jak to u nás chodí, přidám občas nějaký ten střípek ze života trojmatky..nebo tripplematky, :)

Tak už zase skáču nejen přes kaluže aneb i po krizi se pokouším o běh a závody

Sešel se měsíc s měsícem a já se opět pokouším podávat jakési běžecké výkony...moc to nejde. Dře to a hlava s tím šíleně bojuje. Chci a nemůžu. Mozek velí 5:30/km, sakra! A co na to tělo? 6:00/km a buď rád! Ale já to nevzdávám ;) s mizerným skore 50-60 km měsíčně se i přes trapné časy přihlašuju na závody. Vždyť cílem není jen dobré tempo, ale hlavně ta pohoda okolo a vidět se s kamarády ;)

Takže co mě zatím čeká:
12.3.2016 Borecký Půlmaraton 21,1 km (už je za mnou)
27.3.2016 Labské pískovce 15 km
2.4.2016 Pražský půlmaraton 21,1 km
16.4.2016 Pardubický vinařský půlmaraton 21,1 km
23.4.2016 POŠUK 16 km
7.5.2016 Pražský Maraton 42,2 km - možná

Tak uvidíme, jak to půjde ;)

Co se děje ve skoro-šíleném světě aneb návrat do reality všedních dní

Ve zkratce? Práce-dítě-práce-domácnost-dítě-dítě-práce-práce... Nestíhám a to tak, že těžce. Do toho trable v soukromé sféře a z letních 250km/měsíc jsem to přes 130km/měsíc dotáhla až na totálně smutných 50km/říjen... :-( pozitivní je, že jsem zas trochu začala víc cvičit. Negativní je, že kondice šla do háje. Odběhla jsem úspěšně 18.10. ČEZ City Cross a tím jsem asi skončila :-( nu, uvidíme, až se vody uklidní ;-)

3.Horská výzva Krušné hory aneb 38 km okolo Klínovce

Krušné hory byly 3.závodem seriálu Rock Point Horská výzva a mým druhým počinem v tomto projektu. Krkonoše, které byly číslem 2, jsem nestihla kvůli 12hodinovce ve Stromovce. Boží dar a Klínovec jsou místa, kde jsem nikdy nebyla, takže jsem ani netušila co mě čeká. Jeli jsme s mým Trhlejším parťákem už den předem a dali nocleh u něj na chatě, která se shodou náhod nachází poblíž ve Vejprtech. V sobotu ráno už jsme pěkně v osm navlékali běžecké batohy a gumy s čísly. Start byl hodně emotivní - po výstřelu hrála z repráků má oblíbená skladba od J.M.Jarre (zněla pevnosti Boyard) a mě se tlačily slzy do očí :)

Trasa byla 2/3 velice easy, až jsem si říkala, že je to nuda. i z grafu níže je vidět, že jo byla skoro rovinka. Po seběhu do Jáchymova mi ale ztuhl úsměv. Výšlap na Klínovec stál za to :D dřina, dřina a ještě jednou dřina. Ale zmákli jsme to a nakonec po velice svižném seběhu do cíle jsme se o minutku vešli do vysněného času 5 hodin :) poznámka.: runkeeper ukazuje o kousek jinak, zapla jsem měření před startem, abych uklidila telefon v klidu do batohu

Dojmy? Paráda. Počasí prima, terén příjemný a lidi skvělí. 4.závod, Šumava, nás čeká 10.10.2015 a s ním 43 km!!!

Mé první zdravotní omezení aneb genetika mrcha je a propadlá klenba ještě větší

Zítra to bude týden, co jsem nevyběhla. Nemyslitelné. Důvodem nebyla dovolená ani nic podobně příjemného. Dokonce ani počasí nebylo mojí stopkou. Stopla jsem se sama. Respektive poprvé jsem poslechla své tělo a dala si voraz. Ale popořadě.

Minulý čtvrtek jsem si naplánovala po delší době objem. Mé běžecké kilometry byly totiž ve skluzu vlivem motodovči a taky že jsem zas začala jezdit na kole a cvičit a tak jsem to chtěla trochu napravit. Plán zněl "dvacka kolem Labe". Nevím proč, ale nazula jsem své nevhodně zakoupené boty Asics Sonoma, že jim dám šanci. Trasa vedla po měkkém, tam by mohly fungovat. Běželo se mi navzdory teplu celkem fajn, ale v polovině trasy jsem cítila, že ty boty fakt nesedí. Otočila jsem to tedy domů stejnou cestou, abych běžela opravdu minimálně po asfaltu. Po doběhu domů jsem cítila unavená chodidla, což normálně nemívám. Přičetla jsem to těm "blbejm botám" a neřešila to. Odpoledne ten den jsme jeli na výlet, kde jsem stála opět pár hodin na nohou. Cesta domů dala bolesti prostor odležet a po vystoupení z auta jsem málem poklesla v kolenou. Levá šlapka byla K.O. V pátek se to trochu odleželo, tak jsem si řekla, že je to asi únava z těch "blbejch bot" a že když si vyběhnu ve vyhovující obuvi, tak se to srovná. I dala jsem si u maminky ranní desítku. A to byla chyba. 5km v bolesti a pálení, druhých 5km s otupělým pocitem. Odpoledne noha otekla a bolela i při chůzi.

Ač jindy jsem odkladač nepříjemných věcí a doktora nesnáším, když jde o sport, tak jsem docela uvědomělá. A tak jsem vyrazila ve středu na chirurgii. Nebudu to protahovat. Potkala mě propadlá klenba. V první chvíli se mi ulevilo - únavová zlomenina to není, sádrovat se nemusí, juchů. Ale pak mi to došlo. Tohle není úraz, který se za pár týdnů vyléčí. Tohle je napořád. Momentálně jsem si koupila do bot gelové vložky a navštívím ortopeda. Běhat půjdu zítra a uvidíme, co mi tělo dovolí. Každopádně mé objemy 250km měsíčně jsou minulostí a jen čas ukáže, na kolik kiláků mě tělo pustí.

Sportu zdar a opatrně ;-)