Borecký půlmaraton aneb moje první půlka, ztracený čip a bednááá

7.3. jsem běžela první půlku. A hned pěkně terén a kokořínsko :) proč? Proč ne ;) silnice mě moc nebaví, navíc nejsem žádný sprinter a taky jsem se rozhodla, že si raději odběhám menší komornější závody. Důvodů mám několik. Zaprvé cena. Proč platit 1800,-Kč za pražskou silniční půlku, když můžu běžet za ty peníze 5 jiných závodů. Nota bene na kterých mám i šanci se umístit. Jako včera :) Ale popořadě.

Sraz s kamarádkou jsme si daly v 9 hodin a jely společně. Celou cestu jsme řešily oblečení a obutí, protože minulý týden jsme na části trasy, kterou jsme tréninkově běžely, zaznamenaly mega bahno. Já to měla jednodušší - už doma jsem se rozhodla, že obuji trailovou gtx obuv, protože běžet s mokrýma nohama nesnesu. Říkala jsem si, že se raději chvíli potrápím na silnici v "bagrech" než se plahočit v silničkách bahýnkem. No a trápila jsem se dost. Na srazu ve Velkém Borku jsme se pozdravily s kamarádkami z klubu Báječných žen v běhu, dál řešily obutí a oblečení a v 10:30 už nás nabíral sběrný autobus směr start neboli Mšeno-náměstí. Tam jsem zjistila, že mi to sice skvěle běhá na 30g ovesných vloček, ovšem neplatí to, když ty vločky jím v 8:30 a start je až za 3 hodiny. Takže jsem nakonec děkovala své prozřetelnosti, že jsem si vzala nějaké peníze a běžela "na tatranku". a šlo to.

V půl dvanácté tedy startovaly ženy. Muži až půl hodiny po nás, abychom se na úzkých místech trati nepošlapali. Počasí nám přálo, vylezlo sluníčko a oteplilo se na naprosto bomba teplotu. Start a následně pár set metrů začalo silnicí, pak polní cesta a první seběh. Chvíli asfaltem a pak už námi otestovaný úsek bláta, kořenů a bahna, až ke Grobiánovi. Těchto 6 km jsem trailovky uctívala. Což ale bylo asi naposled :D pak jsme běžely polem, lesem, silnicí, polem, lesem, silnicí. Výběhů bylo jen pár. Ty jsem si poctivě vyšlápla krokem, přece se nesedřu. Od cca 13.km, okolo Lhotky, byl v pořadí už druhý (v trailovkách) náročný silniční úsek, kdy jsem botky docela proklínala. Ale ono vše má své plusy. Říkám si, že mít silnice, možná bych běžela rychleji a uhnala bych se. Kdo ví. Od cca 9.km jsme se občas daly do řeči s jednou mladou holčinou (mimochodem matkou cca půl ročního mimča, tatínek fandil) a docela jsem si pomohly. Ona na silnici táhla mě, já jsem jí zas (snad) podpořila jinde. (nakonec mi utekla v poli, kde mě brzdil terénní vzorek bot). Na posledních pár km jsem se rozhodla splnit si své dobročinné sklony a do cíle jsem jednu holčinu dotáhla. A to tak, že fakt tvrdě. Předběhla jsem jí se slovy "Když se mě udržíš, tak tě před cílem pustím, tak DĚLEJ ať si to zasloužíš!" a opravdu jsme to tak udělaly. Nevím, zda byla ráda, protože pak už jsem na ní řvala "Sakra dělej, už je to jen kousek, doprdele!" a ona musela dřít, ale slovo jsem splnila a před cílem jsem jí pustila :D

Po doběhu následovalo pro mě pár nepříjemných minut, které začaly hned za cílem slovy jedné z organizátorek "Jéé, kde máte čip?? No tak to máte za 500.". Naštěstí jsem ale po cca 10 minutách klení, nadávání na nespravedlnost světa a na svou nešikovnost měla kliku a čip se našel! :) Uf. A mohla jsem si užít vyhlášení 1.místa v kategorii Ženy A :) celkově to bylo cca 18.místo a já děkuji kamarádce Soně, že mi o závodě řekla a namotivovala mě ho zkusit!!

Za čtrvnáct dní Rungo Pětky přes 3 tydýty ;)