Další vtipnou dětskou hříčkou s matčinými nervy je "před-lidmi-jsem-andílek". Moje dítě s oblibou celé dny poplakává a věší se na mě. Otravuje, je nevrlá, nechce jíst a chce jen chovat. Stačí jít na návštěvu ke tchánovcům a hned je vše jinak. Cácorka hází úsměvy na všechny strany, hraje si, povidá a zbaští 3x větší porci bez plivání a prskání...stejně tak když je hlídaná tatínkem. S mámou je nevrlá a plačtivá. Jakmile odejdu na cvičení, tak se z ní stává sluníčko, které svítí až do mého příchodu. Poslední paprsky mě zahřejí na tváři při mém příchodu. Tatínek mi dítko fofrem předá (hlídá nerad a "za trest" z jeho pohledu) a uteče. Já, stále zpocená a ve sportovním plus s nákupem přes rameno, se pomazlím se zapadajícím sluncem a jakmile jí položím na zem, začne opět pláč a věšení...
Co z toho všeho plyne? Že život je fajn, protože kdyby bylo pořád všechno podle plánu a našich přání, tak by to byla sakra nuda ;)
Pěkný den a přežijte to vedro ve zdraví ;)
Jéé mluvíš mi z duše, hlavně s tím brekem a neustálým věšením mamí mamí..Jen zaklapnem dveře, co přijdem z venku, už to začíná. K tomu přidala novinku mě odstrkovat, takže řve hladem, já se snažím rychle udělat oběd a přitom do mě strká a vyvádí, silné nervy to chce...No a pak jdem někam do společnosti a je to to nejhodnější dítě na světě :-)
OdpovědětVymazat