Ach jo. A je to tu. Moje první sportovní "zranění". Záda. Nejspíš. Nebo sedací nerv. Každopádně od nedělního trailu mě pobolívala půlka zadku. V pondělí i úterý jsem s tím cvičila a šlo to. Přičítala jsem to náročnému závodu a namoženému svalstvu. V úterý odpo jsem se vydala i běhat a uběhla 10 km, ovšem nastalo první ALE. Po 5 km se bolest začala stupňovat. Být to od namoženého svalu, tak to buď bude naopak a nebo beze změny, ale ono ne. Ono se to zhoršovalo. Desítku jsem doběhla, ale už s bolestí od "zpodzadku" až do achilovky. Po hodině sezení po doběhu se to ještě zhoršilo. A od té doby je to čím dál tím stejné. Včerejší 100%ní odpočinek (s dítětem v rámci možností) zázrak nepřinesl. Ani večerní vana, večerka ve 21:00 a brufen na noc :(
Dnes ráno jsem tedy se slzou v oku zrušila dnešní i zítřejší lekci a pomalu se smiřuju s tím, že odpoledne se běhat nebude. Dám si jen procházku, abych si odpočinula od cácorky když už mám hlídání...pro jistotu jsem si na 3.11. objednala návštěvu fyzioterapeuta (500 kč za hodinu, auuu) a budu se modlit, abych to mohla v pátek před zrušit že to přešlo ;)
Držte mi palce, cvíčo je moje droga, běhání taky a 8.11. mám strašně náročný závod s během a posilováním a potřebuju nutně trénovat :(
Žádné komentáře:
Okomentovat