Start byl v Kokořínském dole na parkovišti pod hradem. První 2 km na zahřátí byly po silnici, ovšem to by nebyl "terénní výlet" abychom hned na první možné odbočce do bahna ze silnice nesjeli :) moje první louže a bláto a dojmy? To bude peklo! Klouzalo to do stran, voda okamžitě až na brýlích, bahno v puse :) ale nespadla jsem, uf :) následovala pasáž 10 cm hlubokým pískem, zase bahno, louže, klacky a kameny. V duchu jsem si říkala "Co jsem si to zas vymyslela?? 35 km v tomhle? To nedám!" ale šlapala jsem statečně dál. Kdybych věděla, co mě čeká, nechala bych si skučení na později :D čekalo mě totiž bezpočet prudkých stoupáků po listí, kamenech a blátem. Místy jsem kolo do krpálu vedla, jinde ho přenášela úzkými průsmyky a skalními štěrbinami. Na ramenou, v rukách, nad hlavou. Má 10 kg. Ještě že průprava od cácorky spočívá v nošení 16 kg živé váhy, jinak bych to nedala. Při sjezdech jsem většinou volila taktiku "Radši to snesu, nechci se vysekat." protože mé zkušenosti s tím, jak ovládat kolo v rychlosti, na bahně a listí a navíc úzkou klikatou cestou s kameny a kládami, jsou nulové.
Spadla jsem jen jednou a to z blbosti a skoro na rovině, takže skoro "bez ztráty kytičky" a už se těším, že si to někdy zopáknu.
Trasa měřila pouhých 34 km, ale zabrala nám 4,5 hodiny. Průměrná rychlost je hodně zkreslená pauzami, kdy jsem runkeeper nepauzovala a kromě hodinky na oběd (což ale bylo až 30 min před dojezdem k autu) jsme jeli jen s přestávkami v řádech minut (do 5).
Očekávaná svalovka se druhý den nekonala a zmákla jsem ranní výklus 5,6 km v pohodě.
Tímto děkuji zkušenému doprovodu za trpělivost a pochopení a hlavně za toleranci mého šnečího tempa :)
Žádné komentáře:
Okomentovat