"Cože?? Tys uběhla 22 km? Seš dobrá! To já jsem máslo a nikdy bych to nedala."--reakce mojí kamarádky na můj výběh do Lysé nad Labem. Moje reakce na její pochvalu? "Seš blbá, neporovnávej neporovnatelné. Já bych zas NIKDY neupekla dort potahovaný marcipánem." ;-) Ačkoli její tělesná schránka umožňuje běh a moje zas pečení, každá máme jiné možnosti co se vůle a chtění týká. Ona do Lysé doběhnout nechce. Já nechci 3 hodiny péct dort. Ale proto nejsme ani jedna horší než ta druhá ;-)
Člověk by měl dělat co ho baví. A měl by si najít motor, který ho pohání vpřed a dává mu potřebu se vyvíjet. Ať už směrem dopředu a nebo v dané činnosti "košatět" a zlepšovat se "do stran". Já asi nebudu nikdy vyloženě rychlík. Pětku snad jednou dostanu blíž k 20 minutám (momentálně 24:47) ale nějak extra mě to nenaplňuje. Je to pro mě změna v tréninku, ale ten pocit se vůbec nedá srovnávat s tím, jak jsem se cítila, když jsem uběhla 22 km. Stejně tak ale nebudu asi výkonnostní maratonec. Baví mě sledovat tempo a i na těch 22 km jsem si to hlídala a držela kolem 6:00/km, ale není to priorita. Baví mě se překonávat. Sama sebe. Svoje limity. Zatnout zuby a "dát to". Být ve svých očích "frajer" a dokázat se neustále posouvat ve sportu někam dál (dokud jsem na mateřské a mám na to díky tomu čas).
Takže si každý najděme to svoje a v tom buďme tou mnou stále omílanou "nejlepší verzí sebe sama" a buďme na své výkony hrdí neboť překonat vlastní limity je to nejtěžší ;-)
..a zítra držte palce, běžím 5 km na trati, kde jsem dala osobák 24:47 a kamarád se rozhodl, že "pod 24 to prostě dám"..no nevim :-P
Žádné komentáře:
Okomentovat