Kokorace aneb Kokořínskem cestou necestou pro dobrou věc, na kole i pěšky

To, že mě baví víc terén než silnice vím už dávno. Také vím, že mě víc baví komornější akce než davové psychózy několika tisící běžců. No a není nic lepšího, než smíchat dohromady komorní akci v krásném prostředí CHKO Kokořínsko, která se navíc konala pro dobrou věc. Kokorace aneb Kokořínskem cestou necestou byl ten prima počin skupinky prima lidí. 9 km běh a následně 16 km kolo. Minimum silnice, maximum lesních cest. Možnost absolvovat obě části závodu sám a nebo s parťákem jako štafetu. No u toho jsme s parťákem Vláďou nemohli chybět. A samozřejmě pěkně v plné palbě, běžeckou i cyklo část.

Počasí nám z počátku nepřálo. Cestou na start zataženo, po příjezdu a smontování kol začalo krápat a pak regulérní slejvák :( Já navíc ehm indisponována po zodpovědně propařeném večeru s 2 litry vína, takže nic moc :D Nakonec jsme díky posunutí startu o 15 minut vyběhli za vykukujícího sluníčka. Trasa pro běh byla prima. Rovinka, pak pár stoupáků i seběhy. Krajina moc pěkná, kousek se běželo i po silnici, tak si člověk užil i tempo. Po doběhu šup na kolo a jedeme. Uf. Kokořínsko není pro žádné cyklopadavky a můj přístup "do kopce mě to bolí a z kopce se bojím" tady moc vhodný není :D navíc postupující kocovina mi dávala zabrat i co se morálky týká, takže z pohodového závodu se stávala s každým kilákem pěkná dřina.

Navzdory všem nadávkám a pocitu nevolnosti jsem si ale závod užila a doma večer jsem dokonce zjistila, že jsem byla v kategorii Koko-woman (žena, kolo i běh) na 1.místě :) na vyhlášení jsme totiž čekat nemohli, parťák spěchal do práce.

A za 14 dní hurá na Stromovku a 12 hodinový běh!