Běh o Poděbradského trpaslíka aneb jak mi 8,5 km docházel dech

Neděle a venku od 6 h od rána azůro. Dítě kašle o trochu méně a zlobí po skoro týdnu doma o hodně více, takže se pojede na výlet a závod do Poděbrad. Ráno jsem rozhodla a poo jsme jeli. Start byl až ve 14:00 a běželo se po skupinkách po 20 lidech, protože se měřilo klasicky postaru na stopky ;) Jednalo se nultý ročník pěkného závodu o Poděbradského trpaslíka v krásném městě podél Labe. Pro závod jsem se rozhodla, protože se mi Poděbrady zdály jako fajn cíl rodinného výletu a spojit to s běháním byl vždy můj sen. Jet pěkně všichni, mít v cíli rodinu, ale netrápit je čekáním v nepříznivém počasí nebo nudném prostředí. Poděbrady splnily vše. Zatímco já jsem běhala, cácorka s tatínkem šli na kolonádu na zmrzku.

Já jsem vybíhala s číslem 81 a od začátku jsem tušila, že to nebude snadných 8,5 kiláku. První chybou byl asi sobotní běh na 15 km, ale to jsem si neodpustila, protože nebyla jistota, že závod poběžím :-) druhým sporným rozhodnutím byly kompresní návleky, se kterými stabilně běhám ztěžka, ale dlouhé tenké legíny nemám, takže smůla :D a sobotu jsem s nimi tu patnáctku střihla v pohodě. No neva. Jinak jsem oblečení trefila, což mě pokaždé potěší :) běželo se směrem do města, přes lávku na druhou stranu Labe a tam přišla první krize. Cítila jsem, že ačkoli jsem vyběhla pěkně, tak že to drhne. A drhlo to skoro celou dobu. Cca půlku jsme běželi proti mírnému větru, což mi nepřidalo. Pak výběh schodů, most přes Labe zpět, schody dolů a pak to zas šlo lépe - i díky tomu, že se běželo po směru větru. Sluníčko se činilo, teplo bylo festovní, ale nepekla jsem se nijak extrémně. V cíli mě znejistil výkřik časomíry, že můj doběh nestihl, ale snad dobrý :)

Šup napít, zakousnout sušenku a vyfotit kamarádku ze spolku Bájenek :) přítel s prckem přišli vzápětí, poslechli jsme si vyhlášení (sakra, bedna nebyla :-P ) a jelo se dom :)

Super výlet se vším všudy a dítko poprvé uzřelo LABUŤ :)