Táhne mě to do lesa. Táhne mě to na tratě, kde tempo a kadence kroku je to poslední co má člověk čas a chuť řešit. Táhne mě to do přírody a na místa, kam je škoda se nepodívat. A tak jsem se vydala na Pošuka.
Pošemberský ultra kros 16,5 km v okolí údolí říčky Šembery. Krajinou členitou, terénem všelijakým, hore dole kopcom, po písčitých cestách, kamenech, lesem i kousek po silnici...za touto krásou jsme se vydaly s kamarádkou z pražských Hájů MHD a už tam začalo dobrodrůžo."Dobrý den, do Doubravčic, prosím" zněla má objednávka jízdenky v autobuse. Pan řidič se mě zeptal, zda Doubravčice jsou 2. nebo jaké pásmo. No vím já??..říkám "Vy tam jedete, vy byste to měl vědět."...no osočil mě, že on neví, že snad já vím, kam chci jet a že mi dá lístek do pásma 2 a maximálně si zaplatím pokutu. Tak jsem se smíchem a napůl v humoru pravila, že se odkážu na něj, že on mi prodal špatně lístek..no, pan řidič smysl pro humor neměl. Za to měl ale zpoždění 20 minut a našich původních 15 minut na přestup v Mukařově tím zmizelo v nenávratnu. V buse jsme začaly poněkud zmatkovat, že co jako budeme v Mukařově dělat...a v tu chvíli zasáhl osud a my zaslechly za zády diskuzi dvou mladých mužů řešících to samé. Kdo mě zná, dokáže si představit, že oslovit je mi trvalo asi pikovteřinu (než jsem se nadechla). Přípoj nakonec na nás počkal a vše dopadlo ok, ale i tak jsme už s chlapci zůstali jedna parta a bylo tomu tak i po dobu čekání na start.
Závod byl parádní. Zázemíčko 100%ní - toiky, převlékací stan, kde jsme si nechali pak i batohy, stánky s prodejem občerstvení..startovalo se včas, což mám ráda. Hned po startu jsem cítila poněkud těžší nohy (ok, jít pařit na disko trysko nebylo asi večer před krosovým závodem úplně košér) a následný kopeček vzhůru mi dal okusit, že těchto bezmála 17 km bude těžce vydřených. A bylo. Trať se vlnila jak horizontálně, tak vertikálně. Ve výsledku jsme nastoupali cca 350m. Povrch byl různorodý. Od lesních pěšin a cestiček po kousky silnice, přes kameny, šotolinu i po spadaném listí. Kopce nahoru jsem šla, nemám je z placatého Polabí natrénované. Kopce dolů jsem se snažila běžet co terén dovolil a výjimečně rovné úseky jsem se pokoušela o smysluplné a vyrovnané tempo. A docela se dařilo. Dala jsem si předsevzetí, že nechci, aby mě předbíhaly jiné ženy. Splněno. Přála jsem si, aby se naopak mě podařilo nějakou babu předběhnout. Splněno dokonce dvakrát (tímto se omlouvám).
Výsledek mého snažení: 1:40:09, 62.místo celkově, 5.místo v kategorii /na 3. jsem ztratila pouhé 2 minuty a být starší, jsem na bedně, takže super!/.
Víc komorních ale přesto naprosto profi akcí prosím ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat