Jak jsem vlála a bojovala aneb intervaly s chlapem jsou prostě prohranej boj

 Dneska jsem šla běhat s kamarádem z práce. Je to chlapec statný, svalnatý a aktivně sportující. Konkrétně veslující. Prý "Vyber si, buď kopce nebo sprinty." říkal. Tak jsme jeli běhat sprinty. 

Rozklus v tempu 6:00 1km. Dobrý. Pak přišlo peklo, mor a trápení:) 5x(30"/60"). 3x. Tedy 3 rundy, kdy v jedné rundě se 5x běží sprint v tempu 3:30 po dobu 30vteřin a pak se 60vteřin vydýchává. Po 1./5 jsem zjistila, že jsme oba úplně z jiného sportovního těsta. Zatímco on, jako muž s egem, se umí zabejčit a skoro zahyne, tak já, jako žena s pudem sebezáchovy, si prostě kus těch sil vždycky schovám. No co si budeme, vlála jsem místy za ním dost zoufale, ale 5 intervalů jsem zvládla. A druhou rundu taky. Třetí jsme odpískali, bo nám bylo vedro a stehna se blížila stavu nepoužitelnosti. Tak jsme to doklusali zpátky k autu a přišla vtipná část akce, kdy jsem se komplet musela převléct pod dozorem chlapců od toi toi, jelikož přijeli zrovna ve chvíli, kdy už jsem byla napůl svlečená a nebylo cesty zpět :)

A mimochodem, mě motivuje vytrvat a nezahynout nejvíc to, když svůj sportovní záměr nahlásim do fanklubu a ideálně ještě pošlu šmírovací odkaz na živý tracking. To mám pak trénink pod dozorem a pořádně zamakám :) uvidíme, jak to zítra ocení moje kvadricepsy, ale motivaci makat mám, protože příště bych už takhle vlála velice nerada :)

Jak jsem si nechala dát "na prdel" aneb madero masáž jako okno do trendů současného randění

 S mojí lehce adhd povahou je těžké chodit na masáže. Ležet a relaxovat prostě moc neumím, ale o tělo se starat chci a tak jsem si našla svojí cestu. Madero. Masáž jinak. Masáž, kde dostanete do těla a odcházíte prima zrelaxovaní ale zároveň rozproudění :) a to se mi líbí. Provádí se dřevěnými válečky a rozhodně není pro slabé povahy.

Svojí madero masérku jsem si našla díky instagramu. Slečna je to milá, mladá a prozrazuje mi úskalí randění v moderní době whatsappu, Tinderu a nonstop dostupnosti. Cítím se tam vždy skvěle namasírovaná, zrelaxovaná ale rozprouděná a taky stará a mimo mísu.  :)

Současné randění je totiž jen pro silné a otrlé povahy. Přišel? Ok. Rande ušlo? Ok. Napsal pak? Ne? U zprávy bylo, že přečteno ale neodpověděl? No tak to je konec, takového nechceme. Je to fofr, rychloobrátková akce. O úspěšnosti rozhoduje pružnost v odpisování následující dny. Čumím jak puk :) Tinder jsem měla nainstalovaný asi tak 3 dny a vzdala jsem to. Jsem odsouzená ke kamarádským vztahům s osvědčenými protějšky, na tohle totiž nemám :)

Ale na madero si dojdu pravidelně každý měsíc, protože nechat si od prima šikovné a inspirující holky zvalchovat prdel dřevěnými nástroji za to stojí.

Jak jsem hlídala kamarádce dům a kočky aneb zcela ojedinělý blackout přijde ZROVNA, když jsou pryč

 Mám skvělou kamarádku, která se úplně náhodou narodila ve stejný den a měsíc jako já. Sice je jiný ročník, ale jinak jsme nastejno a projevuje se to vzájemnou náklonností a schopností se chápat, podpořit a pomáhat si. Jednou tou pomocí je každodovolenkové hlídání a dozor. Kočky, rybičky, jezírko, zahrada, skleník, případně křeček (který svého času hned první noc po jejich odjezdu utekl a málem mi tím způsobil infarkt).

Letos mám kočky, skleník, ryby, jezírko, bananovníky, rašeliniště a dům. Poctivě 2x denně se chápu nejdřív žrádla pro zvěř a následně hadice. Mezitím větrám a říkám si, jaký to mám "štěstí", že zalévám zrovna, když jsou tropy a ne příští týden, kdy bude o 10st méně a asi i pršet. No co už :) můj pocit zákona schválnosti mi ale "ten nahoře" v pátek dal sežrat. 

Praha byla zasažena velkým výpadkem elektřiny a co čert nechtěl, v mé svěřené domácnosti proud po obnově dodávky nenaskočil. Jelikož hlídám už poněkolikáté, otevřela jsem zkušeně rozvodnou skříň a hle, proudový chránič dole. Nahodim ho a bude to. Cvak, cvak. Spadl zpátky dolů. Rychlá konzultace s fanclubem podpořila, ale problém přetrvával. Začala groteska s navigací k hlavnímu jističi, kterou nám komplikoval hustý porost popínavých rostlin. Přispěchal na pomoc i pan soused, ale nedaří se. Tichá pošta mezi kamarádkou a jejím manželem vnášela do situace další úsměvný rozměr, ale k cíli nás nepřibližovala. 

Nakonec byla skříňka pod plevelem nalezena, otevřena, jistič shozen a nahozen a nepomohlo to 😀 tak jsem to v baráku prostě procvakala nahoru a dolů všechno a tradaaaa, elektřina běží a rybičky v akváriu se bez vzduchu neutopí, hurá.

Dokrmeno, dolito a já můžu klidně spát, že v domě mně svěřeném je vše jak být má:)

Jak jsem řídila do Bystřan aneb za pár dní mi končí dálniční známka, kterou jsem myslela, že nemám

 Mám několik tetování. Slovy asi 8. Asi, protože je otázka, co se bere jako jedna kérka. Může jich být klidně 10 a klidně i 12. Každopádně práci mám na sobě od více umělců a první jehla se do mě zabodla už v roce 2009. No a jelikož letošní rok je rokem údržby nejen duše, ale i těla, tak obrážím autory svých skvostů a děláme refresh. Jedna taterka má krásný salon u sebe doma v domečku v Bystřanech u Teplic, tak jsem se odvážně vydala autem. Sama. 

Plány byly pečlivé.  Zakoupila jsem zástrčku do zapalovače, nabila power banku i sluchátka na lícní kosti, abych slyšela navigaci. Spustila waze a nasdílela ho svému fanklubu. A jelo se. Pojedu "po starý", protože nemám přece známku a dálnici já nerada! Nevím proč, ale šla jsem se podívat na e-dalnici, jak NEMÁM tu známku a ejhle. Platnost vaší známky je...no pár dní. Takže ji mám. Aha :)

Vydala jsem se stejně podél dálnice a až cca 5km od cíle, jsem to proklela. Ale za to 4x. Protože jsem pokaždé blbě odbočila a vzdálenost od cíle mi vůbec nekorespondovala s časem dojezdu :) přijela jsem ale včas, protože si dávám rezervy a session s jehlou se stihla a zvládla.

Domů jedu po příliš krátké době a moc malém utrpení, takže si ještě pamatuji frustraci z bloudění moc živě. Díky tomu mám nečekanou odvahu a jedu po dálnici. Good. Pořád rovně. Je dost provoz, což si komentuji jako trénink střídání pruhů. Komentuji nahlas. Před Prahou začnou nájezdy, sjezdy a odbočky, je čas pro waze, který na rovné dálnici neměl co říct. A waze mlčí dál. Telefon k.o. Moje příprava totiž nepočítala s tím, že se mi kvůli absenci klimy telefon na palubce přehřeje a vypne. Takže jsem naslepo sjela hned, jak jsem na ceduli viděla něco známého a domotala jsem se domů po paměti. :) pyšná a zpocená jak po uběhnutém maratonu.

Edit. Clio klimatizací má. Ale zaprvé skoro neklimatizuje a zadruhé "zapneš klimu=nejede to vůbec", takže se klima nezapíná ;)

Jak jsem vezla vejce aneb mapa má taky vrstevnice

Prosím vás, když si plánujete na mapy.cz nebo com nebo kdekoli jinde trasu, na jejímž konci máte mít v konkrétní čas s někým sraz, tak se podívejte i na profil. 2x. A v různých zařízeních. Ono totiž ta suma metrů je sice fajn, ale už vám neřekne, že po cestě 3x málem přepadnete dozadu, jak to bude prudký! Jo a ještě doporučuji nevozit notebook a 50 vajec. Spoiler, rozbilo se jen jedno, kvůli paní, která ignorovala můj nový zvonek z Actionu a málem rozbila mě celou ;)

Ok, po zcela rozlaďující diskuzi s dítětem na téma "a musím to dělat?" jsem vyrazila Radlická-Prosek. Cíl byl 15km vzdálen, času cca 50min. No co vám budu, vyjela jsem, začlo pršet, pak bylo dusno, pak byly fronty na semaforech a pak byla u Občanské plovárny, kam se těším na koncerty a to tak, že moc!, odbočka na Letnou. Shit. Turisti. Mít těch vajec o pár víc, tak přepadnu dozadu. Hnusný kopec. Pak to samý dolu, wtf, abych šlapala 2x takový zas nahoru. Jako nadávala jsem dost. Nahoře hekam, funim, jedu krokem a jde skupina. Tak k hekání přidávám ještě cink cink zvoneček a nic. Paní udělala nečekaný úkrok přímo před mé přední kolo, brzdy, smyk a už jsem poskakovala jak po žhavým uhlí po zemi s myšlenkou, že spadnout=v batohu bude omeleta! Nespadla :) dál už to bylo lepší. Až pod Bulovku. Když jsem vyšlapala nahoru, měla jsem pocit, že si rovnou nechám dát nějakou infuzi. No a po 300m po rovině výšlap na Střížkov. Přežila, ale přijela o cca 15min později. Safra! Ale jako trénink dobrý a domů už to byla jen prima projížďka s prima myšlenkami a vzpomínkami při průjezdem místy nedávno navštívenými:) Jo a v Holešovicích jsem se sice taky s úsměvem zasnila, ale je to tam na kole hnusný a Povltavská, kde se v mém směru jede v pruhu ve vozovce, je ještě hnusnější. Příště vejce vezu metrem!