středa 28. října 2015

Co se děje ve skoro-šíleném světě aneb návrat do reality všedních dní

Ve zkratce? Práce-dítě-práce-domácnost-dítě-dítě-práce-práce... Nestíhám a to tak, že těžce. Do toho trable v soukromé sféře a z letních 250km/měsíc jsem to přes 130km/měsíc dotáhla až na totálně smutných 50km/říjen... :-( pozitivní je, že jsem zas trochu začala víc cvičit. Negativní je, že kondice šla do háje. Odběhla jsem úspěšně 18.10. ČEZ City Cross a tím jsem asi skončila :-( nu, uvidíme, až se vody uklidní ;-)

pondělí 31. srpna 2015

3.Horská výzva Krušné hory aneb 38 km okolo Klínovce

Krušné hory byly 3.závodem seriálu Rock Point Horská výzva a mým druhým počinem v tomto projektu. Krkonoše, které byly číslem 2, jsem nestihla kvůli 12hodinovce ve Stromovce. Boží dar a Klínovec jsou místa, kde jsem nikdy nebyla, takže jsem ani netušila co mě čeká. Jeli jsme s mým Trhlejším parťákem už den předem a dali nocleh u něj na chatě, která se shodou náhod nachází poblíž ve Vejprtech. V sobotu ráno už jsme pěkně v osm navlékali běžecké batohy a gumy s čísly. Start byl hodně emotivní - po výstřelu hrála z repráků má oblíbená skladba od J.M.Jarre (zněla pevnosti Boyard) a mě se tlačily slzy do očí :)

Trasa byla 2/3 velice easy, až jsem si říkala, že je to nuda. i z grafu níže je vidět, že jo byla skoro rovinka. Po seběhu do Jáchymova mi ale ztuhl úsměv. Výšlap na Klínovec stál za to :D dřina, dřina a ještě jednou dřina. Ale zmákli jsme to a nakonec po velice svižném seběhu do cíle jsme se o minutku vešli do vysněného času 5 hodin :) poznámka.: runkeeper ukazuje o kousek jinak, zapla jsem měření před startem, abych uklidila telefon v klidu do batohu

Dojmy? Paráda. Počasí prima, terén příjemný a lidi skvělí. 4.závod, Šumava, nás čeká 10.10.2015 a s ním 43 km!!!

pátek 24. července 2015

Mé první zdravotní omezení aneb genetika mrcha je a propadlá klenba ještě větší

Zítra to bude týden, co jsem nevyběhla. Nemyslitelné. Důvodem nebyla dovolená ani nic podobně příjemného. Dokonce ani počasí nebylo mojí stopkou. Stopla jsem se sama. Respektive poprvé jsem poslechla své tělo a dala si voraz. Ale popořadě.

Minulý čtvrtek jsem si naplánovala po delší době objem. Mé běžecké kilometry byly totiž ve skluzu vlivem motodovči a taky že jsem zas začala jezdit na kole a cvičit a tak jsem to chtěla trochu napravit. Plán zněl "dvacka kolem Labe". Nevím proč, ale nazula jsem své nevhodně zakoupené boty Asics Sonoma, že jim dám šanci. Trasa vedla po měkkém, tam by mohly fungovat. Běželo se mi navzdory teplu celkem fajn, ale v polovině trasy jsem cítila, že ty boty fakt nesedí. Otočila jsem to tedy domů stejnou cestou, abych běžela opravdu minimálně po asfaltu. Po doběhu domů jsem cítila unavená chodidla, což normálně nemívám. Přičetla jsem to těm "blbejm botám" a neřešila to. Odpoledne ten den jsme jeli na výlet, kde jsem stála opět pár hodin na nohou. Cesta domů dala bolesti prostor odležet a po vystoupení z auta jsem málem poklesla v kolenou. Levá šlapka byla K.O. V pátek se to trochu odleželo, tak jsem si řekla, že je to asi únava z těch "blbejch bot" a že když si vyběhnu ve vyhovující obuvi, tak se to srovná. I dala jsem si u maminky ranní desítku. A to byla chyba. 5km v bolesti a pálení, druhých 5km s otupělým pocitem. Odpoledne noha otekla a bolela i při chůzi.

Ač jindy jsem odkladač nepříjemných věcí a doktora nesnáším, když jde o sport, tak jsem docela uvědomělá. A tak jsem vyrazila ve středu na chirurgii. Nebudu to protahovat. Potkala mě propadlá klenba. V první chvíli se mi ulevilo - únavová zlomenina to není, sádrovat se nemusí, juchů. Ale pak mi to došlo. Tohle není úraz, který se za pár týdnů vyléčí. Tohle je napořád. Momentálně jsem si koupila do bot gelové vložky a navštívím ortopeda. Běhat půjdu zítra a uvidíme, co mi tělo dovolí. Každopádně mé objemy 250km měsíčně jsou minulostí a jen čas ukáže, na kolik kiláků mě tělo pustí.

Sportu zdar a opatrně ;-)

středa 15. července 2015

Můj orientační (ne)smysl mě jednou přivede do hrobu aneb jak jsem jezdila na kole bez mapy

V rámci změny tréninku a užívání si posledních týdnů na rodičovské jsem opět osedlala pěkně zvostra svůj bike (čti "bajk"). Nepoužívám ho jen k výletům nazdařbůh, ale když to je možné i jako přibližovadlo dopravní místo MHD. Tak jsem činila i v době brigádničení (než mi tuto činnost překazila hygienická správa a cácorky campylobakter) a teď se k tomu s láskou vracím.

Včera jsme byli pozvaní na grilovačku ke známým na Mělník. Nu což, abych si masíčko (a milion dalších blbinek) zasloužila, rozhodla jsem se tam dojet kolmo. Kolo pak složíme do kombíka a domů pojedu pěkně kultivovaně. Na Mělník je to od nás slabých 22 km, to je jak když prdne a za hodinku jsem tam. Trasu mám najetou, říkala jsem si, nebude problém. Pravda, trasu mám najetou autem i busem, ale pokaždé jen jako "ten kdo se veze" a ne ten, kdo čumí pozorně na cestu...no, vyrazila jsem. Ovšem to bych nebyla já, abych si cestou nerozmyslela co a jak a nezměnila plány.

"Přece nepojedu ten kus po velké silnici v provozu, střihnu to tudy, přes vesnici a bude to." A střihla jsem to. Blbě. Místo asi 3 km v provozu po velké silnici jsem jela zajížďkou skoro 7 kiláků po silnici ještě větší. Nevadí. Do cíle jsem dorazila a na pomyslném tachometru bylo místo "slabých 22 kilásků" pěkných 30 stres-kilometrů.

Dnes jsem se rozhodla si napravit ego a na domluvený výběh do Prokopského údolí v Praze jsem taky vzala i svůj bike. Ne na celou trasu, bo po Praze jezdit nehodlám (kvůli absenci řidičáku si v provozu těžce nevěřím), ale od nás do Prahy na metro to už půjde. Opět jsem v průběhu prvních kilometrů přehodnotila trasu a opět to nebylo úplně šťastné řešení, ale k metru jsem doputovala. Na "tacháči" 20 km a jde se na krtka.

Při koupi jízdenky už začínalo foukat z tunelu, tak honem honem, do posledního vagonu, jen tam smí přeci kola. Nestihla jsem to. V polovině vlaku pípla červená, dveře se zavírají. Nu nevadí. Pojedu dalším. Najednou z kukaně vyšla paní od dopravního podniku. "Proč ste nejela?? Dyť další jede až za 10 minut!" a já na to hrdě a pyšně "Já jsem slušňák, jdu do posledního vagonu.". Hrdost mě vzápětí přešla. "To už 4 roky neplatí, můžete do všech.". S pocitem blbce, který si dobrovolně nechal ujet vlak, jsem potupně odcestovala další soupravou směr Nové Butovice.

V Prokopáku jsem odběhala konverzačním tempem 19 km, dali jsme oběd a pak jsem absolvovala už zkušeněji cestu metrem zpět na Rajskou zahradu a kolmo 17 km domů. Jela jsem zkratkou, která je ale pouze jednosměrná. Důvodem jednosměrky je mega prudký kopec, který odmítám směrem ku Praze vyšlapávat a tak tudy jezdím jen ve směru domů = dolů ;-)

Kolo mě zas začíná bavit, takže určitě dostane víc prostoru :-)

pátek 10. července 2015

Změna je život aneb zpět k silovému tréninku

Nastal čas zas udělat nějakou změnu. Tělo je mrcha a nemá stereotyp rádo. A jelikož běh není pro mou tělesnou schránku zrovna TOP aktivita co se tvarování týká, rozhodla jsem se po roce běhání opět trochu víc zaměřit na silový trénink. Důvodů je ale více.

1.běhání je nenažraný. Žere čas a mě žere i svaly. Co si budeme nalhávat, běhání je časově náročné. Za 30 minut běhu svalům nedám takový impuls ke tvarování jako za stejný čas posilování a o HIITu ani nemluvě. No a jelikož se blíží můj nástup do práce a s tím i úbytek volného času, chce to si začít na cvičení po večerech zvykat ;-) plus bych ráda zpět to co jsem si vyběhala, děkuji (biceps a delťáky především!)

2.běhání je závislejší na počasí než posilování. Ve slejváku neběhám. Ve vedru taky ne. Obojí se dá ale doma ignorovat a posilovat.

3.já osobně prostě během opticky tloustnu a navíc z běhání mám hlad. ;-)

Běh ale nezavrhuji! To rozhodně ne. Pořád zůstává mým hlavním sportem. Ale prostě už těch 50-60 km týdně prostě nedávám. Momentálně se pohybuji okolo 30 km, max 40 km, čímž klesne měsíční součet z 240 na půlku. No a co? :) Co je nad 100 km měsíčně beru jako prima výkon. Pokud stovku doladím posilováním 2x týdně a nějaký tím kolem tak budu spokojená.

Mým snem a cílem je momentálně zařadit s nástupem do práce do režimu i posilovnu a odcvičit si pár lekcí i s někým, kdo tomu rozumí. Nechat si zkouknout případné disbalance způsobené 3 lety s dítětem (nošení cácorky převážně na levé straně těla zanechalo jistě následky) a tyto nerovnosti napravit. Uvidíme, jak časový harmonogram dovolí.

Dnes jsem si odcvičila první čistě silový trénink podle jakéhosi rozpisu na tréninky 3x týdně, který chci zkusit do nástupu do práce doma praktikovat.

Překvapilo mě, že trénink mi zabral bez zahřátí a protažení 40 minut. Počet sérií je vyšší než jsem zvyklá, ale mám doma malé váhy, takže se to dá. Trénink je původně sestaven do posilovny, takže jsem malinko modifikovala (leg press doma nemám a ani předkopávání doma nenahradím, takže u nohou trochu alchymie se cviky), ale i tak cítím díky nezvyklému systému únavu svalů. Když už doma posiluji, tak dělám většinou superserie dvou cviků proti sobě a jen 3x10, takže najednou odjet jeden cvik v počtu 5x12 bylo opravdu náročné.

No nic, konec kecání, pocity si povíme za 3 týdny ;-)
Dnes tedy nohy, ramena a břicho:
  • weighted squats 5x12 
  • death lift 5x12 
  • lunges 5x12/12
  • shoulder front raises alt. 4x12/12 
  • shoulder press 4x10
  • russian twist 6x10 
  • straight leg raises 5x10 
  • crunches 6x10

neděle 28. června 2015

Z mých FB statusů aneb jak jsem dnes zas zkusila něco nového

Ctrl+C, ctrl+V můj FB status ;-)

City Trail mi dal zabrat. Poprvé mě po závodě bolely druhý den nohy. Rozhodla jsem se, že to vyklušu a vydala jsem na pomalých 5km v tempu 6:15. Hudba do uší, žádnej stres. Ovšem endorfíni jsou nevypočitatelní a tak mě po 5 km, ve chvíli kdy jsem doběhla k lesu, napadlo, že se zuju. ANO! Poběžím bosa. Dopřeju unaveným nohám volnost a ochutnám přírodu. Zpět ke kořenům. Boty byly dole ve vteřině, ponožky ve druhé, vyndala jsem sluchátka, vypla endo-kouče a vyběhla. Za zpěvu ptáků a pod probleskujícími slunečními paprsky skrz bohaté koruny stromů jsem po prvních pomalých cupitaných 100m proběhla mega pavučinou, která mi zalepila celé brýle. Příroda. Uf. No, ale to by se stalo i v botách, takže bosoběh nezavrhuji a cupitám dál. Po cca 500m relaxace za ptačího koncertu mě jeden z účinkujících posral na holé rameno. Uf. Příroda podruhé. No, ale ani toto nemá s bosýma nohama nic společného, takže se neobouvám a ťapu dál. Slastně přivírám oči v podvečerním slunci a nasávám chodidly tu nádheru - měkký písek, chladná tráva, oblé kořeny a kobylinec. SAKRA. No řeknu vám, že tohle prostě v botách nezažijete! Ještě že už to en-o-no nebylo teplé, protože až takový nával přírody bych neunesla. Nu, co dělat. Obula jsem se a obohacena 10 minutami bosoběhu jsem opět v botách (a s nohou vonící přírodou) doběhla 1,5 km domů Emotikona wink

sobota 27. června 2015

Chlubící okénko aneb těsně před zásadní změnou v tréninku jsem na sebe hrdá a děkuji!

Většinou se moc nechlubím a i dnes bych našla prostor ke zlepšení v závodě Salomon City Trail, ale i tak se tady veřejně chci pochválit...:
11km city trail a čas 1:03:03
celkově 192.místo z 352 doběhnuvších bez ohledu na pohlaví a věk
v ženách 12.místo z 89 bez ohledu na věk
v kategorii 9.místo z 59 do 34 let....

Každý závod je jiný a na všechny jsem hrdá..Byla jsem už v kategorii první (Kokorace 9km běh+16km kolo), byla jsem druhá (Brandýs čtvrtmaraton 10,5km), byla jsem třetí (Borecký půlmaraton 21,1km), byla jsem čtvrtá (Poděbrady 8km), pětka mi chybí, byla jsem šestá (Tydýty 10km), byla jsem sedmá (Stromovka 12h, 71,5km)...Byla jsem na různých místech a to i doslova a cítila jsem se při závodě, před ním i po něm už všelijak ale nikdy ne vyloženě ŠPATNĚ.

Děkuji své rodině, děkuji přátelům, děkuji svému tělu, že toto mohu prožívat.....

Salomon City Trail aneb 2 x 5,5km kopečků

Dnes jsem si zas střihla jednu šílenost. Už nevím, kdo mě do toho uvrtal. Mé báječné kamarádky Bájenky? Nebo můj odvážný běžecký parťák Trhlejší? No, ať tak či onak, rozhodla jsem se, že do toho jdu a tak jsem tedy dnes vyrazila směr Koleje Strahov.

Přijeli jsme do prostoru startu s příjemným předstihem a vyzvedli jsme si startovní čísla. Doladili garderobu a šli v prima atmosféře čekat na start. Počasí fajn, pod mrakem, ale nějak dusno...to se ukázalo být na trati dost na překážku. Během čekání jsem se pozdravila se stále se rozrůstajícím okruhem svých běžeckým přátel. Je to paráda, někam patřit a na každé akci najít lidi se stejným koníčkem a mít si co říct. Díky pokecu s 2859 lidmi čekání na start uteklo jako voda a prásk! Běžíme.

Standardně těžké nohy. Zásadně a nepoučitelně se nerozběhávám. Beru to z čisté vody rovnou do plnejch a první 2-3 km se většinou trápím. Tady jsem se trápila celou rovinku po startu, až k prvnímu seběhu. Cestou jsem s vypětím sil doběhla Trhlejšího, který se rozběhal a proto mu to po výstřelu běželo svižněji. Nicméně nakonec jsem se soustředila na tempo mě pohodlné a běžela si podle sebe. Seběh, rovinka, seběh, seběh, první kopeček nahoru a v půlce vzdávám. Do kopce JÁ totiž neběhám :-) První půlka okruhu byla ve znamení "víc dolů než nahoru", ale jelikož cíl byl v místě startu, bylo jasné, že ty seběhy se nám pekelně vymstí. A taky že jo. Závěrečných 500m pouze nahoru bylo vražedných. Fajn, ještě schůdky a šup na druhý okruh. I ten jsem zvládla se ctí a bez ztráty kytičky v podobě pádu, naštěstí. Ani koleno nezazlobilo, yeees! Druhý výšlap brutálního kopce, podruhé schůdky, tvrdě je vybíhám v domnění, že za nimi je přeci cíl!!! Píp, pípla časomíra. A nic. Ovace žádné, lidi nikde...no protože cíl je až za zatáčkou! No hrábla jsem si na dno, ne že ne. Doběhla jsem tak zpocená, že jsem měla strach, že mi povolil močák jak mi tekl pot čůrkama až po kolena. Dusno bylo. Drsno bylo. Ale ten čas, TEN ČAS, za to stál!




Ofiko: 11 km, 500 m převýšení a můj čas 1:03:03, 192.místo celkově, 9. v kategorii!!!

neděle 21. června 2015

Trénink běhu v terénu aneb s kamarády na Svatojánské proudy

Za týden mě čeká Salomon City Trail 11 km závod. Už z názvu je jasné, že to nebude žádné kroužení rovinkami, ale půjde o závod typu "nahoru dolu" a to v krásném prostředí pražského Petřína. No a jelikož v Polabí toho "nahoru dolu" moc nemáme, vydala jsem se se svými kamarády běžci na prima výběh.

Občas někdo něco vymyslí, sezve pár šílenců a jede se. A tak to bylo i dnes. Sraz 8:30 na Smícháči a směr Štěchovice. Začalo to vesele - kluci vjeli blbě do jednosměrky a ani běžecká výbava a smutné oči pány policisty neobměkčili. Nu, aspoň že to bylo jen za dvě sta ;-) naloďuji se ke kamarádům do auta a jedééém. Cesta utíkala za štěbetání a vtipkování rychle. Stihli jsme i šíleně moc vychválit mého Trhlejšího parťáka, který se pustil do velice bohulibé činnosti a tou je grilování...

Vsuvka pro mlsné jazýčky - MOC doporučuji! Porce velice poctivé, ceny lidové, vše s láskou nakoupené, připravené, ugrilované a podávané a k tomu prima atmoška a možnost si pokecat na běžecké téma. Mazejte vyzkoušet - Malá Ohrada, ulice Na Hvížďalce 25, hospůdka Nostalgie ;)

Zpět k běhu (mám hlad!). Po zaparkování ladíme svršky, GPSku, přibíráme kamarádku Evu, která jela po vlastní ose a můžeme vyrazit. Cesta byla BOMBOVÁ! Pěšinka vinoucí se po vrstevnici s výhledem na meandry řeky, ve stínu s probleskujícím sluncem mezi stromy, výhled na chatičky nalepené na stráni...romantika jako prase ty voe, jak řekl kamarád :D Občas pauza na fotku, občas na video ;-) Celkem jsme uběhli cca 15 km, jedná se o okruh vedený po turisticky značené trase, takže nezabloudíte a určitě neprohloupíte, když se do Štěchovic vydáte.


Povrch je lesní cesta tak z 80% - kameny, místy bláto, místy suchá hlína, silnice tak 20%. Běžela jsem v Adidaskách s malinko hrubším vzorkem, ale i silničky by to ustály ;-)

neděle 14. června 2015

Půldenní šílenství aneb 12 hodinovka sebepřekonání ve Stromovce

Čí to byl, proboha, nápad?? Kdo vymyslel, že se této brutálnosti zúčastním?? :-D A není to fuk? ;-) Bylo to nadpozemské. Nemám slov...ale popořadě ;-)

V pátek jsem se vydala sama bez cácorky přespat do Prahy k mojí mamce. Proč bez prcka? Abych měla klid. V sobotu 13.6. mě čekala veliká výzva. 12 hodinový běh, sebepřekonání. Kroužení ve Stromovce spolu s několika desítkami stejně šílených lidí. Dalších několik desítek běželo 6 hodinovku. Další štafetu a nebo 100 km závod.

S kamarádkou Martinou a mým drahým Trhlejším jsme se sešli u Planetária v 6:00 a zamířili k registraci. Všichni tři jsme se shodli, že ač jsme plánovali se řádně a pořádně vyspat, tak tréma to nedovolila. Neustálé přemýšlení o tom, zda máme sbaleno vše potřebné, obavy z počasí, které slibovalo být velmi horké a taky tréma z neznámého udělali své. Na sraz jsme ale dorazili svorně s úsměvem na rtech a patřičně namotivovaní. Ne k výkonům. Ne k umístění se na bedně. Namotivovaní si akci užít a otestovat na ní své hranice.


Registrace byla neuvěřitelně milá a s úsměvem. Všichni z organizačního týmu byli nadpozemsky pozitivní. Jak by ne, když se jednalo o členy Sri Chinmoy Marathon Teamu :) (pozn.: česky Šrí Činmoj byl duchovní vůdce, který se mimo jiné věnoval i sportu a založil běžeckou asociaci Sri Chinmoy Marathon Team, který pořádá především ultra běžecké akce, více zde na Wiki) Následovala převlíkačka a povinná selfie :)

Uteklo to jako voda a za pár minut start. Nervozita tak nějak odpadla. Obklopil nás pozitivní natěšený duch akce a v 7:00 jsme vyběhli. Nebudu se rozepisovat o průběhu, protože to ani nejde. 11 hodin běhu, povídání, úsměvu, souboje sami se sebou, odevzdanosti, horka, potu, bolesti, hrdosti...........a 71,5 km jako finální skore. Díky této akci jsem pokořila poprvé maratonskou vzdálenost a to v čase těsně pod 5 hodin, což není zlé ;-) po zdolání maratonu jsme s Martinkou začaly taktizovat a zařazovaly jsme úseky chůze. Díky tomu a taky díky pravidelné hydrataci a v mém případě neustálému pojídání všeho co měli na občerstvovačce k dispozici jsme akci zmákly levou zadní.


Nebýt průtrže mračen, při které jsme se schovaly a prochladly, uběhly bychom víc. A nebo taky ne. A proto nelitujeme, že jsme hodinku před koncem svůj boj ukončily. Nechaly jsme si tím otevřená vrátka a příští rok můžeme opět testovat, kam až nás tělo pustí :-)

endomondo a runkeeper naměřili trochu víc kilometrů díky nepřesnosti GPS, ofiko 71,5 km


Děkuji tímto ještě jednou kamarádce Martině a Trhlejšímu, který nás zdárně občasně obšťastňoval svým úsměvem při naší svorné krouživé cestě k hranici svých možností :-*



čtvrtek 11. června 2015

Nevšední všední dny aneb cácorka nemůže do školky

Dítě marodí. Ovšem poněkud nestandardně. Měla jednodenní horečku a průjem, ovšem ve výtěru byl campelobakter (salmonelová infekce), takže i po odeznění komplikací nesmí dítě 3-6 týdnů do školky a já na brigádu (v potravinářství). Paráda. Další príma okolností je, že nesmí do bazénu (jen do svého na zahradě, ale do toho nesmí pro změnu vlézt nikdo cizí) a neměla by ani do Zoo a podobných míst, aby tam náhodou nemusela kakat a neohrozila tím ostatní návštěvníky průjmovou infekcí. Jak tedy trávíme dny? Spolu. :) je to fuška. Chodíme na procházky, jezdíme na "velikém kole"=tahám 20 kg na horském kole a dřu jako mezek s povely "Hychle maminko, hychle!" za zády :D . Taky chodíme na procházky, kdy si zas zaposilují paže. Malá jede nutně na Davídkovi, což je její 3 kg vážící odrážecí kolo. Jdeme na nákup a já pak nesu na zádech 5 kg batoh s nákupem, v ruce 3 kg kolo a nejlépe ještě na koni nebo v náruči 17 kg dítě :D

Jinak se ale máme fajn a užíváme si začínající léto. Nejvíc se momentálně těším, až dneska odpo vyrazím SAMA směr Praha, dítě nechám napospas tatínkovi (nebo naopak?) a vrátím se až v neděli dopo :D

Běhám i nezávodně, jen tak pro radost aneb s kamarády Radotín-Zadní Třebaň a sama následně do Mníšku pod Brdy

Víkendy se snažím zasvětit vždy objemu. A co je pro mne objem? 15-25 km. Minulou sobotu se mi k takovému tréninku naskytla príma příležitost. Kamarádi spoluběžci včetně mého čupr parťáka, který je ještě běžecky trhlejší než já, mne oslovili s nabídkou, která se neodmítá. "Nebuď trapná a poběž s náma na Kááárlštejn ;-) ". V první chvíli to vypadalo, že akce pro mne neklapne. Měli jsme rodinnou oslavu. Osud mi ale byl nakloněn - oslava byla od 15 hod v Mníšku pod Brdy, což je pouze 10 km (vzdušnou čarou, což jsem ale nevěděla) od cíle běhu (Zadní Třebaň).

V pátek jsem tedy zabalila sebe a cácorku a nechaly jsme se odvézt k mojí mamce na nocleh do Prahy. Ráno jsem vyrazila směr Smíchovské nádraží na spicha s Trhlejším a ostatními (dítko jsem nechala babičce na krku a jely na výlet a na oslavu napřed) a 8:30 už jsme svištěli vlakem směr start=Radotín.

No co vám budu povídat...cestou, necestou, polem, nepolem, během i chůzí, rychle i pomalu, s pauzami i bez jsme ve velice horkém dopoledni ukrajovali kiláky z našeho výběhu. Nakonec z toho bylo 20 km. V cíli zasloužené pivko a parta vyrazila na vlak zpět do Prahy. Já se vydala na druhou část tréninku - svižně pěší túra směr Mníšek.

Mapy.cz mi tvrdily, že je to 10 km po žluté. Třebaň, Halouny, Mníšek. Skoro rovně. Ovšem pouze na mapě bez vrstevnic :D navíc odchod z Třebaně ve 13:00, takže chuťovka. Horko k padnutí a po 4 km chůze jen na slunci v Halounech žlutá značka skončila. Na rozcestníku se skvěl žlutý čtvereček značící finýto žluté a dál jen modrá a nebo zelená. Na mobilu signál s bídou na morseovku a baterka na 20%...paráda. I vydala jsem se přímo přes kopec. Po asi 2 km jsem totálně ztratila už jakoukoli značku a potkávala jen zuřivé cyklisty mající zde závod "Po hřebenech Brd" nebo tak nějak. Jezdili jak draci kopec nekopec a na otázku "Kucííí, kudy do Mníšku?" mi jen neurčitě ukázali přes kopec, že spěchají a nemají čas vysvětlovat.

No...z 10 km bylo něco málo přes 13, stresu jsem si užila až až, ale naštěstí jsem do cíle došla a dokonce přesně v 15:00 - takže i svou společenskou povinnost jsem splnila. S popěvkem "Mááártin má narozeniny, mýýýý máme přání jediný, štěěěěstí zdrááavííí, štěěěstí zdrááavííí, hlavně to zdraví" jsem hrdě totálně zpocená a propocená vkráčela s celou rodinou na oslavu narozenin :)

středa 3. června 2015

Co mne čeká a jak se na to připravuji aneb bojím se Stromovky, ale dám to!

Jeden z mých nejbláznivějších počinů se kvapem blíží. Už za 10 dní. Stromovka a 12 hodinový běh. 12 hodin na to naběhat co nejvíc kilometrů. Sebepřekonání. Mám z toho respekt den ode dne větší a větší. Na akci jsem se přihlásila společně s kamarádkou a mým budoucím parťákem na Výzvu Krušné hory, který je ještě trhlejší než já a trénujeme teď často spolu formou nějaké pěkné závodní akce (např. Kokořínskem cestou necestou). Na akci typu Stromovky se nedá připravovat chvíli dopředu. K takové akci musí člověk tak nějak směřovat a až při jejím zdolávání se ukáže jak na tom jsem.

Trocha čísel:

  • nejdelší běh: 35 km Šutr, terén, 4 hodiny
  • nejdelší silniční běh: 35 km Mosty s kamarády v pohodovém tempu, 5 hodin
  • nejdéle trvající závodní aktivita: Horská výzva Jeseníky, 36 km, 8 hodin
  • měsíčně naběháno poslední dobou: 200-250km
  • měsíčně najeto na kole poslední měsíc: 300-350km
  • omezeno posilování :-(
Můj cíl: uběhnout za 12 hodin 50 km. ALE hodně bude záviset vše na počasí. Pokud bude kolem 30°C tak mi bude stačit výkon skromnější.

S tím, jak šla teplota nahoru, šla kilometráž mých běhů dolů. Poslední dny běhám spíš kolem 5-10 km, protože odpo se víc nedá a ráno zas víc nestíhám. Tak uvidíme, jak se mi Stromovka povede ;) Poslední 3 sportovní počiny jsem pojala jako duatlon - dojet nějak na kole, něco odběhnout a na kole zas zpět, tak snad i to se na kondici projeví (pozitivně).



Sportu zdar!

sobota 30. května 2015

Kokorace aneb Kokořínskem cestou necestou pro dobrou věc, na kole i pěšky

To, že mě baví víc terén než silnice vím už dávno. Také vím, že mě víc baví komornější akce než davové psychózy několika tisící běžců. No a není nic lepšího, než smíchat dohromady komorní akci v krásném prostředí CHKO Kokořínsko, která se navíc konala pro dobrou věc. Kokorace aneb Kokořínskem cestou necestou byl ten prima počin skupinky prima lidí. 9 km běh a následně 16 km kolo. Minimum silnice, maximum lesních cest. Možnost absolvovat obě části závodu sám a nebo s parťákem jako štafetu. No u toho jsme s parťákem Vláďou nemohli chybět. A samozřejmě pěkně v plné palbě, běžeckou i cyklo část.

Počasí nám z počátku nepřálo. Cestou na start zataženo, po příjezdu a smontování kol začalo krápat a pak regulérní slejvák :( Já navíc ehm indisponována po zodpovědně propařeném večeru s 2 litry vína, takže nic moc :D Nakonec jsme díky posunutí startu o 15 minut vyběhli za vykukujícího sluníčka. Trasa pro běh byla prima. Rovinka, pak pár stoupáků i seběhy. Krajina moc pěkná, kousek se běželo i po silnici, tak si člověk užil i tempo. Po doběhu šup na kolo a jedeme. Uf. Kokořínsko není pro žádné cyklopadavky a můj přístup "do kopce mě to bolí a z kopce se bojím" tady moc vhodný není :D navíc postupující kocovina mi dávala zabrat i co se morálky týká, takže z pohodového závodu se stávala s každým kilákem pěkná dřina.

Navzdory všem nadávkám a pocitu nevolnosti jsem si ale závod užila a doma večer jsem dokonce zjistila, že jsem byla v kategorii Koko-woman (žena, kolo i běh) na 1.místě :) na vyhlášení jsme totiž čekat nemohli, parťák spěchal do práce.

A za 14 dní hurá na Stromovku a 12 hodinový běh!

sobota 23. května 2015

Pražský Šutr aneb odvážila jsem se na 35 km dlouhý trail

Na běhu mě nejvíc baví posouvat své hranice. Zkoušet běžet dál, rychleji, členitějším terénem, náročnějším prostředím apod. Tuto sobotu, 23.5., jsem měla jedinečnou příležitost :) v rámci nějakého euforického stavu mysli jsem se totiž přihlásila na závod Šutr. To by samo o sobě nebylo nijak zajímavé. Závod je to terénní, trailový, v pražské Šárce. Běhá se na kola neboli okruhy. Jeden okruh má cca 17-18 km. A já se bůhví proř rozhodla hecnout okruhy 2 :) takže mě čekalo cca 35 km běhu terénem.

V sobotu ráno jsem o svém rozhodnutí poprvé pochybovala. Poprvé jsem měla opravdu strach a poprvé jsem připustila variantu, že to po jednom kole vzdám. Respektive že usoudím, že druhé nedám a skončím po 17 km. Možná to dělala jen nervozita z neznámého a to, že jedu na závod sama. Vždyť Horská výzva Jeseníky měla taky 35 km a šlo o náročnější trasu! Jenže tam jsme jeli s parťákem...no, dorazila jsem na start se smíšenými pocity.

Startovalo nás cca 70. Blázni běžící 3 kola (přes 50 km) běželi hodinu před námi, šílenci se 4 okruhy (skoro 70 km) startovali ještě hodinu předtím. Po startu hned po pár metrech začal první táhlý seběh kamenitou cestou, pak chvíli rovinka a první krpál nahoru.... V hlavě se mi honila taktika "ne". Nepřepal to. Neupadni. Nevzdej to. Nehoň se nikam. Nevyměkni.... Kopce nahoru jsem záměrně od začátku neběhala. Jen šla. Rada kamaráda ultra běžce totiž zněla "Radši rychle jít, než pomalu běžet." a měl pravdu. Než popobíhat drobnými kroky a unavovat se za cenu pár získaných vteřin, je lepší do kopce ostřeji jít a odpočinout si od běhu. Na cca 3.km jsem zakopla a upadla. Poprvé v životě jsem při běhání skončila vyloženě hubou v prachu. V první chvíli jsem se strašně lekla. Bála jsem se, že až vstanu, tak zjistím, že nemůžu běžet dál. Naštěstí z toho byly jen oděrky a modřiny na koleni, lokti a rameni (málem jsem šla až do parakotoulu, takový to byl držkopád).



První občerstvení bylo na 9.kilometru a já s potěšením zjistila, že jsem tam přesně po hodince běhu. Paráda. Můj plán dát to do 5 hodin (a přání dát do do 4 a půl) vypadal nadějně. Druhou půlku okruhu jsem si kromě úseku u zříceniny Baba, kde se běželo kus po silnici, užila a do cíle jsem dobíhala v čase 1:57. Rozhodla jsem se tedy, že to druhé kolo zvládnu. Bylo to těžší. Rovinky nebyly tak svižné, seběhy byly o poznání opatrnější, výšlapy pomalejší. Začala se ozývat kolena a šlapky. Svaly a únava v pohodě, ale ta kolena při sebězích dávala najevo, že mají za sebou 20 km....a zas je tu občerstvovačka. S úsměvem koukám na čas a ztráta činí pouhých 5 minut oproti prvnímu kolu! Zas tak moc jsem se tedy nevlekla! Posledních 8-9 km už bylo hodně o vůli, ale stále jsem běžela velice pěkně. Cílem jsem proběhla v čase 4:06:57 což bylo o skoro půl hodiny dříve než jsem si vysnila :)

Suma sumárum - jsem na sebe hrdá, že jsem to dala a za rok se vydám do Šárky zas ;)

neděle 17. května 2015

Městský běh Brandýsem a Boleslaví aneb desítka o jaké se mi nesnilo

Ač mám raději terén, tak tento běh městem jsem vynechat nemohla. Běželo se v Brandýse nad Labem, což je od mého bydliště co by kamenem dohodil /a zbytek došel/ a tak jsem se s radostí v sobotu vydala na start. Počasí nám spíše nepřálo. Byť bylo pěkně, mraky tvořily tak trochu "deku" a bylo mírně dusno. Organizátor se moc nevytáhl, komentátor podával informace spíše zmatené /když už vůbec nějaké/ ale nakonec jsme v 16:00 úspěšně vyběhli. Závod byl na 2 okruhy, po asfaltu, ale běželo se mi od začátku moc fajn. Po 2,5 km jsem se chytla jedné slečny, která běžela pětku a rozhodla jsem se jí táhnout. Ráda běžím o fous před někým s pocitem, že mu jsem trochu nápomocná. Holčina běžela moc pěkně a já díky ní držela konstantní tempo. Po 5 km jsem jí zamávala, ona odběhla do cílové brány a já se vydala na druhé kolo. A opět na stejném místě, na 7,5 km, jsem potkala podobně běžící holčinu. Sladily jsme krok a běžely 2 km spolu. Ona mi pak utekla, ale na mostě přes Labe, kde mimochodem jeden chudák čekal na sanitku v kolapsovém stavu, musela vlivem horka zpomalit. A v cílové rovince jsem jí chuděru předběhla /za což jsem se hned v cíli omluvila!/.

Nakonec z toho bylo príma 2.místo s neuvěřitelným tempem pod 5:00/km, ovšem vyhlašoval se vždy jen nejlepší v kategorii, takže smůla :D

Za týden mě čeká větší nářez - 36 km na Šutru :D


úterý 12. května 2015

Běhat nebo neběhat, když to "nejde" aneb ne každý výběh je trénink

Někdo běhá pro zábavu. Někdo proto, aby si vyčistil hlavu. Někdo bere běh jako relax. A někdo bere běh jako sport a přistupuje ke každému výběhu jako k tréninku. Já se snažím právě o to poslední. Snažím se, aby každý můj výběh měl NĚCO do sebe. Lišil se. Byl mi výzvou. Je jedno co to "něco" bude. Vzdálenost. Tempo. Intervaly. Počasí. Denní doba. Je to fuk. Ale nechci běhat. Jen tak. Což ale neznamená, že "běžce na vyčištění hlavy" odsuzuji. Jen prostě já to mám takhle ;)

Jednou jsem se dostala do sporu s jednou běžkyní právě na toto téma. Nelíbilo se jí, že jsem napsala příspěvek o tom, že jsem byla běhat a 15 km trpěla. "Když mě to nebaví, tak se na to vyseru a neběžím a ne, že pak ještě každýmu cpu, jak to bylo hrozný.". Ok, taky názor a já ho chápu. Z pohledu "běžce na relax" to má smysl. Pro mě je ale cílem každého tréninku překonání té pomyslné hranice, takzvané "komfortní zóny". To je taková ta chvíle, kdy si říkáte, že by možná nebylo od věci se na to vybodnout/zpomalit/zkrátit okruh apod. No a já se snažím tomuhle vábení odolat. Snažím se vždycky trochu překonat tu hranici a posunout jí kousínek dál. Každý tenhle krůček, totiž z "obyčejného běhání" dělá "sport".

A díky tomu mám po každém výběhu ten super pocit, že jsem překonala sama sebe.

sobota 2. května 2015

Běhám nejen pro svou radost, ale i pro radost druhých aneb dobročinnosti není nikdy dost

Jsem zdravá a můžu sportovat. Mám zázemí, které mi dovoluje na mateřské věnovat čas sobě a nemusím obracet každou kačku v ruce 2x než jí utratím. Mám štěstí. Ale jiní ho nemají. Mají handicap v jakékoli podobě. Tělesný, duševní, mentální, hmotný, nehmotný...překážky jsou od toho, aby se zdolávaly a když nemohou tito lidé realizovat své sny a plány z vůle vyšší moci, je jen na nás ostatních, zda jim pomůžeme. Já pomáhám...


Přispívám Sportovnímu klubu vozíčkářů
http://www.spojenci.cz/index.php?id=378&tx_ttnews[tt_news]=899

Pomocí nasportovaných bodů podporuji projekt přes ČEZ nadaci
http://www.pomahejpohybem.cz/ konkrétně jsem si vybrala zde http://www.pomahejpohybem.cz/#projects Plošinu pro Ondru, protože se jedná o plošinu do základní školy v obci kousek od nás....

A co vy? Přispějete svou troškou do mlýna a vykouzlíte tím úsměv někomu, kdo neměl takovou kliku jako vy? ;)

Hezký den a maratoncům zítra lehký krok!!

pátek 1. května 2015

Malý milník v životě matky aneb návrat do režimu plus jedna běhací historka

Cácorce budou v srpnu 3 roky a mě se tím pádem blíží konec rodičovské dovolené. Jelikož jsem doma zpohodlněla a zblbla (no nebudeme si nic nalhávat, prostě to tak je), tak mě představa vykonávání jakékoli zodpovědné práce dost děsila. Další problém jsem viděla ve spěchu. Odvykla jsem si. Odvykla jsem si, že vstát se MUSÍ, že do školky se to MUSÍ stihnout na sedmou, že večer se naopak už nic stihnout NEDÁ apod. No a tak jsem to pojala po svém a vymyslela jsem pomalý rozjezd v podobě brigády. Nic náročného, čistá hlava. Jen prostě začít pozvolna. Já si začnu zvykat na časový press, cácorka na to, že se věci někdy musí dělat na povel a chlap na to, že někdy musí malou obsloužit celé odpo a ne jen než já doběhám. Zatím brigádničím 2 týdny a je to mazec, ale dáváme to snad celkem ok.

Včera jsem měla po pár dnech úplně volný den a tak jsem si na odpo naplánovala "objemový" výběh. Po večerech stíhám max 5-6 km a objem mi chyběl. K obědu jsem udělala sekanou. Vybíhat jsem měla kolem 15:15, takže jsem neměla obavu, že by neslehla. No, změna je ale život. V jednu mi chlap volal, že bude za 10 mnut doma a že můžu vyběhnout tedy o 2 hodiny dřív. Jelikož počasí hlásili všelijaké, rozhodla jsem se po této nabídce skočit a bez ohledu na sekanou jsem se tedy vyřítila ve 13:30 z domu. Sekačka se ozvala hned při úvodním rozklusu. Paráda, Endo mi nadělilo Cooper test neboli 5 min rozklus, 12 min běž naplno a 5 min výklus...no, aspoň mi nebylo smutno, sekaná mě provázela celý trénink :D nicméně po dokončení 22 minut trvajícího běhu mi to bylo málo. Najednou mě osvítil nápad. Vzpomněla jsem si, jak jsem běhat začínala. Netrénovala jsem běh, ale běh byl doplňkem a součástí mého tréninku. A tak jsem se rozhodla o návrat ke kořenům.

Ani nevím, jak mě napadlo co a jak, prostě impulz. Počasí tak akorát, cyklostezka totálně suchá a nikde ani noha, kolo nebo brusle. Paráda. Nebudu za blbce. A dala jsem si vždy po 1 km běhu 10 angličáků se žabákem místo výskoku a s lehem na zem při kliku. Tento blok jsem zopakovala 6x, takže pěkně 60 těchto "frog lay down burpees" a 6 km běh. Domů to pak ještě bylo 4 km souvislého běhu. A já po strašně dlouhé době zažila pravé potréninkové endorfiny a pocit opravdu dobře odvedené práce.

Z toho plyne, že minimálně 1x týdně bych ráda zas zapojila do běhání i všelijaké prostocviky, ať tělo nezakrní ;)

Hezký den, jdu pověsit prádlo a za hodinku sedám na kolo směr brigoška. Mám to 10 km tam, 10 zpět ;)

sobota 25. dubna 2015

POŠemberský Ultra Kros aneb jen pošuci běželi dnes 16,5 km Pošuka u Českého Brodu

Táhne mě to do lesa. Táhne mě to na tratě, kde tempo a kadence kroku je to poslední co má člověk čas a chuť řešit. Táhne mě to do přírody a na místa, kam je škoda se nepodívat. A tak jsem se vydala na Pošuka.

Pošemberský ultra kros 16,5 km v okolí údolí říčky Šembery. Krajinou členitou, terénem všelijakým, hore dole kopcom, po písčitých cestách, kamenech, lesem i kousek po silnici...za touto krásou jsme se vydaly s kamarádkou z pražských Hájů MHD a už tam začalo dobrodrůžo."Dobrý den, do Doubravčic, prosím" zněla má objednávka jízdenky v autobuse. Pan řidič se mě zeptal, zda Doubravčice jsou 2. nebo jaké pásmo. No vím já??..říkám "Vy tam jedete, vy byste to měl vědět."...no osočil mě, že on neví, že snad já vím, kam chci jet a že mi dá lístek do pásma 2 a maximálně si zaplatím pokutu. Tak jsem se smíchem a napůl v humoru pravila, že se odkážu na něj, že on mi prodal špatně lístek..no, pan řidič smysl pro humor neměl. Za to měl ale zpoždění 20 minut a našich původních 15 minut na přestup v Mukařově tím zmizelo v nenávratnu. V buse jsme začaly poněkud zmatkovat, že co jako budeme v Mukařově dělat...a v tu chvíli zasáhl osud a my zaslechly za zády diskuzi dvou mladých mužů řešících to samé. Kdo mě zná, dokáže si představit, že oslovit je mi trvalo asi pikovteřinu (než jsem se nadechla). Přípoj nakonec na nás počkal a vše dopadlo ok, ale i tak jsme už s chlapci zůstali jedna parta a bylo tomu tak i po dobu čekání na start.

Závod byl parádní. Zázemíčko 100%ní - toiky, převlékací stan, kde jsme si nechali pak i batohy, stánky s prodejem občerstvení..startovalo se včas, což mám ráda. Hned po startu jsem cítila poněkud těžší nohy (ok, jít pařit na disko trysko nebylo asi večer před krosovým závodem úplně košér) a následný kopeček vzhůru mi dal okusit, že těchto bezmála 17 km bude těžce vydřených. A bylo. Trať se vlnila jak horizontálně, tak vertikálně. Ve výsledku jsme nastoupali cca 350m. Povrch byl různorodý. Od lesních pěšin a cestiček po kousky silnice, přes kameny, šotolinu i po spadaném listí. Kopce nahoru jsem šla, nemám je z placatého Polabí natrénované. Kopce dolů jsem se snažila běžet co terén dovolil a výjimečně rovné úseky jsem se pokoušela o smysluplné a vyrovnané tempo. A docela se dařilo. Dala jsem si předsevzetí, že nechci, aby mě předbíhaly jiné ženy. Splněno. Přála jsem si, aby se naopak mě podařilo nějakou babu předběhnout. Splněno dokonce dvakrát (tímto se omlouvám).



Výsledek mého snažení: 1:40:09, 62.místo celkově, 5.místo v kategorii /na 3. jsem ztratila pouhé 2 minuty a být starší, jsem na bedně, takže super!/.

Víc komorních ale přesto naprosto profi akcí prosím ;)

neděle 19. dubna 2015

Běh o Poděbradského trpaslíka aneb jak mi 8,5 km docházel dech

Neděle a venku od 6 h od rána azůro. Dítě kašle o trochu méně a zlobí po skoro týdnu doma o hodně více, takže se pojede na výlet a závod do Poděbrad. Ráno jsem rozhodla a poo jsme jeli. Start byl až ve 14:00 a běželo se po skupinkách po 20 lidech, protože se měřilo klasicky postaru na stopky ;) Jednalo se nultý ročník pěkného závodu o Poděbradského trpaslíka v krásném městě podél Labe. Pro závod jsem se rozhodla, protože se mi Poděbrady zdály jako fajn cíl rodinného výletu a spojit to s běháním byl vždy můj sen. Jet pěkně všichni, mít v cíli rodinu, ale netrápit je čekáním v nepříznivém počasí nebo nudném prostředí. Poděbrady splnily vše. Zatímco já jsem běhala, cácorka s tatínkem šli na kolonádu na zmrzku.

Já jsem vybíhala s číslem 81 a od začátku jsem tušila, že to nebude snadných 8,5 kiláku. První chybou byl asi sobotní běh na 15 km, ale to jsem si neodpustila, protože nebyla jistota, že závod poběžím :-) druhým sporným rozhodnutím byly kompresní návleky, se kterými stabilně běhám ztěžka, ale dlouhé tenké legíny nemám, takže smůla :D a sobotu jsem s nimi tu patnáctku střihla v pohodě. No neva. Jinak jsem oblečení trefila, což mě pokaždé potěší :) běželo se směrem do města, přes lávku na druhou stranu Labe a tam přišla první krize. Cítila jsem, že ačkoli jsem vyběhla pěkně, tak že to drhne. A drhlo to skoro celou dobu. Cca půlku jsme běželi proti mírnému větru, což mi nepřidalo. Pak výběh schodů, most přes Labe zpět, schody dolů a pak to zas šlo lépe - i díky tomu, že se běželo po směru větru. Sluníčko se činilo, teplo bylo festovní, ale nepekla jsem se nijak extrémně. V cíli mě znejistil výkřik časomíry, že můj doběh nestihl, ale snad dobrý :)



Šup napít, zakousnout sušenku a vyfotit kamarádku ze spolku Bájenek :) přítel s prckem přišli vzápětí, poslechli jsme si vyhlášení (sakra, bedna nebyla :-P ) a jelo se dom :)

Super výlet se vším všudy a dítko poprvé uzřelo LABUŤ :)

pátek 17. dubna 2015

Tak trochu jiný trénink aneb mé dítě mě chce dostat do blázince...?

Malá marodí. Zkoušíme zas školku, takže týden chodí (=jde tam 3x) a pak je týden nemocná a týden "v rekonvalescenci". Pro mě tyto intervaly znamenají následující. Týden mám pohodu a parádu. Dítě ve školce a já si běhám a teď i jezdím na kole a uklízím a usmívám se na celý svět. Pak přijde ten týden nemoci, kdy jsem s ní zavřená doma a čerpám z do zásoby načerpaných sil a endorfinů. Po týdnu doma, kdy mám oči podlité krví, vlasů o polovinu méně a nehty okousané do krve, přichází týden obnovy. Tento týden malá nesmí do školky, ale aspoň můžeme na procházky a já můžu díky čerstvému vzduchu zregenerovat tělo a ducha. A pak přijde odměna v podobě týdne ve školce. A tak dále :)

Momentálně jsme v týdnu "marodění". Podlité mám jen jedno oko - malá mě do něj i přes brýle píchla prstem při hře na doktorku. "Mami, já sem pani dotorka. Zavži oči. Žeknite Aaaaa" :) vlasy mám zatím všechny, ale s každým dalším videem na youtube s vláčkem Bobem se okamžik jejich rvaní přibližuje...

Dnes malá zaperlila. Jelikož jsem se rozhodla dát prostor její osobnosti, zeptala jsem se jí, co chce jíst k obědu. (ok, pokrytectví bylo dost, došla mi fantazie tak jsem si chtěla nechat poradit). Poručila si maso a knedlík. Tož hodila jsem svou dietu dnes za hlavu a jala se připravovat pečenou vepřovou plec se špenátem a bramborovým knedlíkem...po 3 špinavých hrncích a spoustě dalšího jsem hrdě předložila tento tradiční a pořádný pokrm svému dítěti "Taaak, tady máš ten knedlík a masíčko a špenát.". Dítě okouklo můj výtvor a naprosto ladně odstrčilo talíř se slovy "Nechci to. Chce kefír a suchar mami"....

Do 15. hodiny zbývá ještě nějaký čas, ale pak, pak vypadnu a nechť prudí zas svého tatínka, mrška jedna :D

Hlavně aby se jí brzy ulevilo :-)

pondělí 13. dubna 2015

RockPoint 1.závod Horské výzvy - Jeseníky aneb 36 km sněhem nahoru dolů

Běhám chvíli a proto se teprve hledám. Zkouším distance a povrchy. Testuju masovky versus komorní akce. Běhám, ploužím se, bojuju, plazím se. A jedním z těchto hokusů pokusů byla i Horská výzva. Akce to byla profesionální ale ne vyloženě davovka - 900 závodníků. Trasy Short (14km), Half (35km) a Long (60km). Běželo se v dvojčlenných týmech. A my zvolili kompromis. Half.

Já, děvče běhající v rovinatém Polabí a max distance kolem 20-25 km a ještě jen občas jsem se rozhodla to hecnout a jít do toho.

Vyrazili jsme s parťákem v pátek v 16:30 z Prahy směr 240km dlouhá cesta do Koutů nad Desnou. Mě už týden před akcí zachvacovala nervozita. Počasí se měnilo každý den, předpověď nejdřív strašila zimou, pak pro změnu napadlo hodně sněhu a dokonce pořadatel povolil nesmeky a sněžnice. Hrůzu v očích vyvolaly i fotky z trati, kde z rozcestníků koukaly jen ty šipky nahoře. Do Koutů jsme dorazili kolem 20.hodiny a šli jsme si vyzvednout startovní set a ubytovat se. V zázemí závodu už panovala veselá předstartovní atmosféra, protože "longaři" měli start ve 23:55 a ani se nechystali už jít spát. My jsme převzali tašky a vyrazili směr Hotel Dlouhé stráně se ubytovat.

Ubytování bylo vtipné - rok 1970 byl pro hotel asi "stopkou" v modernizaci a zastavil se čas :D hodinku jsme se bavili zkoumáním vybavení a údivem nad tím, co vše může vydržet XY desítek let v provozu. Pak večeře, večerka a ráno hurá na to.

Start byl hromadný v 9:00 a hned po vyběhnutí nás čekalo pár vlnovek nahoru dolů. V tomto úseku se mi parťák zranil a chvíli to vypadalo, že budeme končit. Dost mě to vyděsilo, mrzelo by mě to. Ale kámoš zatnul zuby a pokračovalo se. Po cca 2 km začal kopec. A trval 10 kiláků až na Praděd :) tam první kontrola, odčipnout, dát si pivo (já nealko) a šup dolů na Ovčárnu (pozn.: zde jsem v roce 2012 byla s chlapem na dovče jako těhotná v 6.měsíci) a zde občerstvení a druhá kontrola.



A šup do prudkého kopce na Petrovy kameny, Vysokou holi a pak po hřebenu. Úsek, který jsem z dovolené znala a těšila se, že ho poběžíme nás zklamal. Celý úsek po hřebeni pokrývala břečka 10-30 cm hlubokého rozmáčeného sněhu. Počásko nám totiž přálo a bylo 10-20 stupňů, slunečno...od rozcestníku Nad Malým kotlem jsme to střihli náročným úsekem po vrstevnici, pak pár pěkných rovinek a šup do kopce k horní nádrži Dlouhých strání. Parťák trpěl, ale dřel jako zvíře a já se snažila mu neutíkat ;)

Pohled do údolí kde jsme viděli cíl nás namotivoval, ale vzápětí nám "sklaplo" - mezi námi a finišem zela propast. Sjezdovka. Prudká. 1/3 sníh, fajn, dalo se poskakovat (a boty jsme měli durch) ale pak tráva, bláto, seno..no prostě tečka jak má být.



Nakonec jsme do cíle dorazili i se závěrečným sprintem :) můj sen dát to za 6 h se nesplnil. Mé přání dát to za 7 h taky ne. Ale realita 8:00:17 je taky ucházející a umístění 35.místo z 51 týmů Mix a celkové 130.místo ze 169 není žádná hanba!

čtvrtek 9. dubna 2015

Jak momentálně (ne)vypadá můj trénink a proč aneb co mě čekalo mě neminulo a je po srandě :)

Cácorce budou v srpnu 3 roky. Letí to. Jako blázen :) Už to není miminko, je to velká holka a má vlastní hlavu. A přestala spát poo. Grrr. Tím se mi docela zkomplikoval můj denní časový rozvrh a musela jsem trochu překopat plány. Jak tedy žijeme a trénuju?

Procházky
Skoro každý den chodíme 1-2x na cca 3 km procházku. S motorkou. Takže malá drandí a já jí zachraňuju před koly aut a taky zachraňuju ostatní obyvatele města před koly její motorky :D Trénuju tím rychlé starty a oběhávám si běžecké boty, protože jsem už zmlsaná a ani na ty popoběhy nic nepohodlného nesnesu.

Běh
Mám v Endomondu zkusmo nastavený jakýsi tréninkový plán na maraton a zkouším, zda ho zvládnu :) zatím se držím. Trénuju 5x týdně a Endo mi dávkuje jak kilometráž, tak případné tempo, intervaly apod. Týdenní dávka je cca 65 km. Většinou v pondělí, středa a čtvrtek kolem 8-11 km a o víkendech objem - sobota 15, neděle třeba 20. Zatím se mi daří o víkendech na tento rozpis napasovávat i závody :-P ale dávám tomu týden dva a předělám to, protože například 32 km za jeden výběh je pro mě asi už moc. No uvidíme.

Posilování
Bída. Není čas. Polední poločas kdy jsem si těch 30-60 minut krásně vystřihla už nemám, odpoledne běhám a večer se mi nechce. Rozhodla jsem se to nelámat přes koleno a prostě když to jde, tak si něco zacvičím a když ne, tak se svět nepos..nezblázní. Vychází to cca 3x týdně a snažím se, aby trénink paží převažoval.

Kolo
Hurá, jaro je tu a bude se dát zas drandit :) včera jsem si dala 2x9km - na pohovor ohledně brigády. Když brigáda dopadne, budu jezdit tuto trasu často a byl by to fajn doplněk k běhu. Uvidíme.

Cácorka leží = demoluje ložnici, takže konec rozjímání a jdu jí zkrotit...sportu zdar!

středa 8. dubna 2015

La Sportiva Labské pískovce aneb 2x7,5km bahnem, ledem a skalami v Tisé

Pocházím z Prahy a tak Velikonoce nejsou zrovna moje srdeční záležitost. Ve velkoměstě se tyto svátky moc nedrží a jako ateista k nim nemám ani duchovní vztah. Proto pro mě závod v neděli před velikonočním pondělím nebyl problém a rozhodla jsem se, že si udělám výlet. Sešla se super parta kamarádů, kteří mě přibalili k sobě do auta a ve složení 5 lidí a 2 psi jsme v neděli 5.4.2015 v 9 hod vyrazili směr Tisá, kousek od Děčína.

Cesta utíkala ve velice dobré náladě. Squadra azůra sršela vtipem, pejsci byli hodní, nebloudili jsme, co víc si přát. Na místo jsme přijeli cca v 10:30 takže do startu v poledne času dost. Celkem pěkně se nám povedlo i zaparkovat a šup řešit co na sebe. Tisá je celkem v horách, na zemi ležel sníh a pofukovalo. Každý jsme asi 4x přehodnotili svou garderobu. Když vykouklo sluníčko, tak  jsme se svlékali, pak zas zalezlo a zas jsme se oblékali. Prostě srandičky.

Ve 12 hodin se začalo postupně startovat ve vlnách, abychom se na trase nepošlapali. Hned asi 300m od startu nás totiž čekal výstup skalních schodů. Zde se vytvořila příjemná veselá fronta :D Cestou jsme se vyhýbali německým turistům, kochali se výhledy, zdolávali schody, led, sníh, bahno a prudký táhlý seběh. Trasa byla velice náročná, jednalo se o můj první opravdový terénní závod. Okruh měl 7,5 km a já si ho střihla 2x :) spousta lidí měla v plánu půlmaraton, ale po dvou kolech občas někdo "vzdal", protože trasa byla opravdu velice těžká.




Nakonec se mi povedlo zaběhnout 15km trať v čase cca 1 hodina 46 minut, což bylo celkově 28.místo, 9.žena a v kategorii 5.místo ;)

sobota 4. dubna 2015

Pražská půlka aneb jak jsem neplánovaně, nečekaně ale se ctí uběhla Sportisimo Half Marathon

Jak již padlo asi milionkrát, jsem ve spolku báječných Báječných žen v běhu. Tento spolek se vyznačuje vysokou koncentrací skvělých žen (a už i mužů), kteří převyšují průměrnou populaci svým optimismem, empatií a přátelskou povahou. To jsem věděla už dávno před v nadpisu zmíněným půlmaratonem. Ale od začátku....

Pražskou půlku jsem se rozhodla neběžet. Důvodů bylo několik. Zaprvé: v době, kdy byla za přijatelné peníze se mi o 21,1 km za přijatelný čas (=do limitu) ani nesnilo. Zadruhé: v době, kdy už by se mi i snilo a i bych zvládla čas o fous lepší mě přestala bavit silnice a davy na těchto mega akcích...Zatřetí: v době, kdy se dalo startovné od neúčastnících se marodů koupit opět za slušnou cenu jsem už měla běžecký diář docela plný a body "silnice" a "dav" stále zůstávaly ve hře. Toto se ale změnilo cca týden před 28.3.2015. V naší báječné BŽB skupině na FB se to hemžilo natěšenými a pozitivními komentáři. Byť jsme jedna parta i bez půlmaratonu, účastníci si byli jaksi ještě blíž. Spojovalo je to mega šílenství okolo akce a mě začalo mrzet, že nejdu.

Už nějakou dobu běhám podle rozpisu Endomonda a tak jsem i v tomto předpůlmaratonském týdnu běhala "jak fretka". A posilovala nohy. Hodně. V pátek 27.3. jsem si vystřihla polední hiit na stehna a večer to šla dorazit na 5 km tempo výběh. Po doběhu, ještě celá zpocená, jsem ale zvedla telefon volající kamarádce Soně, která mi jen stroze oznámila "Koukni se na FB do zpráv. Máš tam nabídku, kterou nelze odmítnout.". A taky že jo. Jedna skvělá báječná (Lucka) mi nabídla, že mi daruje své startovní číslo na tu všemi omílanou půlku! A že mi ho doveze až domů! A k tomu info od Soni, že mě doveze do Prahy a MHD máme zadara...no opravdu to odmítnout nešlo :D a tak jsem najednou běžela půlku :D

Ráno sraz v 9h, odvoz do Prahy, MHD na místo startu, zmatky, šrumec, kosa, skvělé bájenky všude okolo, fotky, toika, převléct, toika, zima, zima, zima, toika. Jaký mám koridor? Aha, L, to je docela vzadu...."Na to kašli, deš se mnou do Jéčka a hotovo, poď" a šly jsme. Propašování klaplo a už se rozklusáváme..za 20 minut start. Kosa, kosa, kosa...a toika. Vlastně ne! Tady žádná už není a ven z koridoru nemůžu, bo podruhé by akce "lezu kam nepatřím" už nemusela vyjít....no paráda. 5 minut. Kosa. Ale vykukuje sluníčko.

Prásk! Výstřel. A nic :D trvalo 6:28 minut, než jsem přeběhla velice pomalým tempem startovní čáru. A těchto 6 a půl minuty se samozřejmě už čas počítá ;) Běželo se mi fajn. Sice se mi celých 21,1 km chtělo na záchod, ale tempo jsem měla tak pěkné, že mi bylo líto si ho kazit návštěvou toiky. Chvíli jsme běžely se Soňou, pak sama, pak se zas někdo připojil. Okolo trati stály stovky lidí, hrály kapely, co 5 km občerstvení, které jsem nevyužila ;) a parádní počásko. Nakonec se oteplilo ale ne moc, takže oblečení jsem měla tak akorát.

Na 18.km mávám davu našich kamarádek z BŽB, které dobrovolničí a podávají pití. Opět odmítám. Napila jsem se jen na 10.km a i to mě rozhodilo z rytmu, nejsem zvyklá ani v tréninku pít (já vím, chyba). Posledních pár kiláků a už se blíží cílová serpentinka a já sprintuji. Trubka. Na takovýchto akcích se do cíle s úsměvem vbíhá s rukama ve vítězném gestu, nehoní se mikropikosekundy ;) nevadí. V čístém čase 1 hodina a 52 minut dobíhám a šunu se směrem k vodě a banánu ;)



Nebýt zásahu osudu v podobě zapomenutého a ztraceného BŽB tílka s památečním startovním číslem, byla by to eňo ňůno zadarmo akce ;) takhle má malilinko vroubek, ale beru to jako vyvážení rovnováhy ve vesmíru a taky mě hřeje, že nalezené části garderoby jdou na Armádu spásy ;)



Sportu zdar!!!

pátek 27. března 2015

Jak jsem zrychlila aneb můj double útok na běžecké tempo - intervaly, kopce

Běhám od června 2014. To není moc. Nemám za sebou žádný běžecký trénink, nedělala jsem atletiku, nebyla jsem na diagnostice došlapu. Nevlastním desatero bot a slova jako "drop" či "trail" pro mě ještě před pár měsíci byla naprosto neznámá. Přesto jsem se rozhodla zkusit běhat podle jakéhosi tréninkového plánu v aplikaci Endomondo a udělat něco se svým tempem.

Od začátku běhám celkem svižně. Díky každodennímu předcvičování pro mě ani první výběhy, tenkrát v 30 stupňových vedrech kopečkovatým Libercem nebyly torturou a běžela jsem je s tempem pod 6:00/km. Což není marné. Ale tím spíš mě poslední týdny začlo udivovat a trochu štvát, že v běhu vlastně nemám žádný progres. Ano, běhá se mi snáz. Zlepšila jsem si kondičku a běžeckou vytrvalost. Uběhnu 20 i 30 km. Ale tempo je stále podobné. Co s tím?

Pokud běháte několikrát týdně večer podobnou trasu "na čistou hlavu a na pohodu", tak asi nezrychlíte. Zlepšíte se ve výdrži, v kondici, možná i zhubnete a podobně, ale závratné zrychlení nejspíš nepřijde. Tělo nemá důvod. Tréninkem se musíte šokovat a posouvat pomyslnou komfortní zónu. Jak?

Intervaly, intervaly, kopce, intervaly, kopce, kopce. Zní to ošklivě, odpudivě, ale je to tak. Pokud aspoň 1x týdně neabsolvujete trénink (ne výběh s kamarády, ne vyčištění hlavy, ne na pohodu, ale TRÉNINK), kdy vám tep bude skákat nahoru dolů, kdy se dostanete do stavu "já se asi pobleju" případně "další interval už nedám" a nepoleje z vás pot, tak prostě progres nečekejte. Tělo musí dostat impuls "nezvládáš, zlepši se, nebo padneš". Šolícháním tenhle impuls prostě nevykouzlíme.


Já jsem dřív měla problém udržet na 10 km tempo kolem 5:30 a pomáhala jsem si písničkami v odpovídajícím rytmu. Brala jsem to jako úspěch, když se mi povedlo běžet okolo tohoto čísla. Teď udržím na 10 km i lehce pod 5:30. 20 km jsem schopná dát s tempem okolo 6:00/km po celou dobu. A u 5 km trati ze sebe vymáčknu i 5:00/km po celou dobu. Nejsou to tryskočasy, ale konečně je to posun, progres, zlepšení.

Jo a k těm kopcům - přestaňte se jim vyhýbat, přestaňte je obíhat, přestaňte je vycházet, ale běhejte se. I kdybyste je pak rozdýchávali na vrcholu několik minut ;-)

Takže nastavte v aplikaci intervaly a nebo použijte aplikaci HIIT interval timer a nebojte se toho!

sobota 21. března 2015

Craft Rungo Pětky přes ty tři tydýty aneb 2 kola přes vražedné navážkové kopce

21.3.2015 (mimochodem v den narozenin mého chlapa) jsem si šla zaběhnout zas jednu terénní libovku. Jednalo se o 2.ročník závodu v Milíčovském lese, kde se běžela krásná 5 a 10 km trať. Záludností byly 3 tydýti na konci 5 km okruhu. A co jsou zač? Navážkové kopečky. Prudce nahoru a prudce zas dolu a to celkem 3x hned za sebou. Uf. Nicméně počásko se moc vydařilo a navzdory předpovědi bylo nakonec kráásně. Atmoška předstartem díky lidem z Rungo skvělá. Humor, skvěle zorganizované zázemí, rozcvička a přehledně značená trať.

Start 5 km a 10 km byl rozdělený, abychom se na trati nepotkávali a i to bylo fajn. Vybíhalo se po rovince, pak malé stoupání, první seběh a rovinka. Lesem se běželo parádně a ačkoli trochu foukalo, stromy nás krásně chránily. Moc se mi líbilo, že se běžel okruh, to mám ráda. Ovšem ne 2x :D nerada vím, jak daleko od cíle se nacházím. Ale závod jsem si moc užila a i ty muldy jsem zmákla. Nahoru jsem většinou šla, abych šetřila síly. O to víc jsem se posnažila v sebězích a dohnala tam většinou ztrátu.

Obrátka byla v místě startu a přibíhalo se k ní po delší rovince. To bylo fajn nebýt protivětru, brr, nesnáším ho. Druhé kolo jsem běžela už o trochu pomaleji a samozřejmě s větším soustředěním. Kopečky daly zabrat a čekaly mě ještě jednou. Jelikož jsem věděla, že před cílem mě čeká rovinka s protivětrem, tak jsem se do kopců opravdu šetřila. Nechtěla jsem v cíli odpadnout.

Finiš se mi docela povedl, i sprintík jsem vypotila a bylo z toho 84.místo z 224, 6.místo v kategorii (z 53) a i 6.místo ze všech žen (z 62), což si myslím, že je dobrý výsledek :)

Tak zas za rok, Rungoráci :-*


úterý 10. března 2015

Aktivní matka = spokojená matka = spokojené dítě aneb rozhýbejte se na MAMINY CUPu i letos

Ač jsem přímo MAMINY CUP neabsolvovala, jeho stvořitelku a hlavní iniciátorku, Janu Kastnerovou, sleduji už delší dobu. A jejího muže Jirku taky :) Domýšlivě je počítám mezi své známé a strašně moc jim fandím. Dva skvělí příjemní akční lidé, kteří akce nejen vymýšlejí, ale také se jich aktivně účastní. Sympatická štíhlá a usměvavá Jana pořádá MAMINY CUP a letos už dokonce 5.ročník a nově ve dvou městech, protože má u maminek velký úspěch. Jejím počinem je také "nikdy nekončící štafeta maminek Českou republikou" neboli Maminy Run. Jirka, její manžel, pro změnu pořádá a absolvuje UNIVERSALMANIE.CZ, běhy všestrannosti (běh, kliky, dřepy, výpady, angličáky). Oba jsou neuvěřitelně inspirující sporťáci a osobnosti a čiší z nich nadšení pro věc na sto honů.

Pokud tedy máte zájem poznat jejich nadšení a energii naplno, máte šanci ;)

Přikládám oficiální MAMINY CUP text :

Maminy Cup 2015, oslava ženství a mateřství sportem a relaxací
MAMINY CUP 2015. Ženy, hýčkejte své tělo a duši.

Maminky, slyšte, slyšte, chystáme pro vás již 5. ročník festivalu sportu a zdravého životního stylu MAMINY CUP. Je to váš den, kdy se budete moci věnovat jen a jen sobě a užít si tento pocit bez výčitek a naplno. Těšit se můžete jako každý rok na rozmanité druhy sportů, ale i relaxační aktivity – masáže, aromaterapie a zóna ženské krásy.


Sejdeme se 20. 6. v Praze ve sportovním areálu ZŠ Jeseniova a na konci září v Brně.

MAMINY CUP je jeden báječný den, kde si odpočinete a načerpáte novou energii. O vaše ratolesti bude postaráno, budou mít svůj vlastní bohatý sportovní a edukativní program. Ověřenou službou je možnost hlídání dětí. I letos se setkáte se známými tvářemi. Zacvičíte si Dance jógu s Pavlou Rožumberskou a do těla vám dá i populární fitness trenérka Hanka Kynychová. Ambasadorkou projektu pro rok 2015 je Eva Šebrlová, výborná atletka, maminka dvou dětí a manželka nejlepšího českého desetibojaře Romana Šebrleho.

Proto pokud nechcete promarnit příležitost k aktivnímu pohybu a chcete se nechat hýčkat, zajímá vás zdravá výživa a životní styl, neváhejte, a přihlaste se na festival MAMINY CUP 2015, vítané maminky mladé, starší, adeptky i ty v očekávání.

Přihlášky a více informací: www.maminycup.cz

sobota 7. března 2015

Borecký půlmaraton aneb moje první půlka, ztracený čip a bednááá

7.3. jsem běžela první půlku. A hned pěkně terén a kokořínsko :) proč? Proč ne ;) silnice mě moc nebaví, navíc nejsem žádný sprinter a taky jsem se rozhodla, že si raději odběhám menší komornější závody. Důvodů mám několik. Zaprvé cena. Proč platit 1800,-Kč za pražskou silniční půlku, když můžu běžet za ty peníze 5 jiných závodů. Nota bene na kterých mám i šanci se umístit. Jako včera :) Ale popořadě.

Sraz s kamarádkou jsme si daly v 9 hodin a jely společně. Celou cestu jsme řešily oblečení a obutí, protože minulý týden jsme na části trasy, kterou jsme tréninkově běžely, zaznamenaly mega bahno. Já to měla jednodušší - už doma jsem se rozhodla, že obuji trailovou gtx obuv, protože běžet s mokrýma nohama nesnesu. Říkala jsem si, že se raději chvíli potrápím na silnici v "bagrech" než se plahočit v silničkách bahýnkem. No a trápila jsem se dost. Na srazu ve Velkém Borku jsme se pozdravily s kamarádkami z klubu Báječných žen v běhu, dál řešily obutí a oblečení a v 10:30 už nás nabíral sběrný autobus směr start neboli Mšeno-náměstí. Tam jsem zjistila, že mi to sice skvěle běhá na 30g ovesných vloček, ovšem neplatí to, když ty vločky jím v 8:30 a start je až za 3 hodiny. Takže jsem nakonec děkovala své prozřetelnosti, že jsem si vzala nějaké peníze a běžela "na tatranku". a šlo to.

V půl dvanácté tedy startovaly ženy. Muži až půl hodiny po nás, abychom se na úzkých místech trati nepošlapali. Počasí nám přálo, vylezlo sluníčko a oteplilo se na naprosto bomba teplotu. Start a následně pár set metrů začalo silnicí, pak polní cesta a první seběh. Chvíli asfaltem a pak už námi otestovaný úsek bláta, kořenů a bahna, až ke Grobiánovi. Těchto 6 km jsem trailovky uctívala. Což ale bylo asi naposled :D pak jsme běžely polem, lesem, silnicí, polem, lesem, silnicí. Výběhů bylo jen pár. Ty jsem si poctivě vyšlápla krokem, přece se nesedřu. Od cca 13.km, okolo Lhotky, byl v pořadí už druhý (v trailovkách) náročný silniční úsek, kdy jsem botky docela proklínala. Ale ono vše má své plusy. Říkám si, že mít silnice, možná bych běžela rychleji a uhnala bych se. Kdo ví. Od cca 9.km jsme se občas daly do řeči s jednou mladou holčinou (mimochodem matkou cca půl ročního mimča, tatínek fandil) a docela jsem si pomohly. Ona na silnici táhla mě, já jsem jí zas (snad) podpořila jinde. (nakonec mi utekla v poli, kde mě brzdil terénní vzorek bot). Na posledních pár km jsem se rozhodla splnit si své dobročinné sklony a do cíle jsem jednu holčinu dotáhla. A to tak, že fakt tvrdě. Předběhla jsem jí se slovy "Když se mě udržíš, tak tě před cílem pustím, tak DĚLEJ ať si to zasloužíš!" a opravdu jsme to tak udělaly. Nevím, zda byla ráda, protože pak už jsem na ní řvala "Sakra dělej, už je to jen kousek, doprdele!" a ona musela dřít, ale slovo jsem splnila a před cílem jsem jí pustila :D

Po doběhu následovalo pro mě pár nepříjemných minut, které začaly hned za cílem slovy jedné z organizátorek "Jéé, kde máte čip?? No tak to máte za 500.". Naštěstí jsem ale po cca 10 minutách klení, nadávání na nespravedlnost světa a na svou nešikovnost měla kliku a čip se našel! :) Uf. A mohla jsem si užít vyhlášení 1.místa v kategorii Ženy A :) celkově to bylo cca 18.místo a já děkuji kamarádce Soně, že mi o závodě řekla a namotivovala mě ho zkusit!!

Za čtrvnáct dní Rungo Pětky přes 3 tydýty ;)

sobota 28. února 2015

Trénink na Borecký půlmaraton aneb kopečky a bahno v okolí Kokořína

Víkendy jsou pro mě dny s možností trénovat jinak než v týdnu. Cácorka chodí k babičkám, takže si poslední dobou ordinuji časově náročnější akce. Včera jsme s kamarádkou vyrazily směr Kokořínský důl na tréninkové proběhnutí terénem. Bydlím v rovinaté oblasti, takže kopečky jsou pro mě výzva. A že jich na kokořínsku je a pěkně prudkých :)

Kamarádka mě nabrala v 10 hodin kousek od domu a jelo se. V Kokořínském dole jsme na parkovišti zhodnotily, že terén bude nejspíš vyžadovat trailové obutí. A nemýlily jsme se. Lesy na kokořínsku drží vlhkost a tak byl povrch měkký, rozblácený a v místech, kde se těží dřevo i pěkně rozrytý od techniky. Běželo se nám parádně, v pohodovém "kecacím tempu". Kamarádka testovala, jak se jí poběží s batůžkem a v trailovkách a já jsem byla ráda, že mám důvod se nikam nehnat. Nakonec bych sama stejně o moc rychleji neběžela, terén byl opravdu náročný. A to nemyslím jen co do profilu trati, ale spíš kořeny, kameny, listý a bláto.

 Počasí a prostředí bylo super a jelikož jsme potkávaly už hodně výletníků, usoudila jsem po doběhnutí našeho 12 km okruhu, že si ještě zaběhám sama. Kamarádka jela domů a já jsem si domluvila odvoz "na zavolání". Vydala jsem se nahoru k hradu Kokořínu, jen pro pocit, že když už jsem tady, tak si tam vyběhnu. Kdo tam byl, ví jak príma kopec to je :) Nahoře povinná selfie a zas šup dolů a po červené značce. Výhoda kokořínska je, že je hustě protkané turistickými cestami, takže má člověk co kilometr rozcestník a může se průběžně rozhodovat podle svých sil :) já nakonec uběhla ještě 10 km a domluvila si odvoz ze Mšena. Na náměstí jsem si dala za odměnu oběd a hurá domů :)

Bezmála 23 km v nohách dalo zabrat, ale dnes, den poté, musím s úlevou konstatovat, že mě nic nebolí a můžu dnes vyrazit na regenerační výklus s partou běhacích nadšenců :)

sobota 21. února 2015

Winter Run 2015 aneb nejdřív mega kosa ale nakonec svítíčko slunilo

Dnešní den byl opět ve znamení závodu a to 8 km na Ladronce a Winter Run. Ráno jsem vyrazila v 9 hodin od mamky směr Vypich. Oblečení jsem zvolila s ohledem na "vyhrožování" rosniček, že bude sluníčko a relativně teplo. Zapomněly ale upozornit, že než se toho okamžiku dočkáme, tak bude pekelná kosa. Na Vypichu jsem byla v 10 hod a sešla jsem se s kamarádkami z BŽB (Báječné ženy v běhu). Čekání na start tím rázem získalo mnohem příjemnější ráz ;-) srandičky, forečky a 11:30 už jsem se šinuly ke koridoru.

Těsně před startem sluníčko opravdu vylezlo a byla to paráda. Běželo se mi navzdory 2 kolečkovému závodu dobře. Jen po 2 km mi lehce ztuhly nohy, což mě těžce vyděsilo, ale povolilo to samo během 1 kiláčku. Finální sprint se mi povedlo ze sebe vymáčknout a ofiko čas je nakonec 42:09, 16.místo v kategorii a 116.místo celkově. Čistě mezi ženami bez ohledu na věk jsem byla 21., což je taky fajn a byla jsem první z BŽB :-)

Závod byl príma a teď mě čeká můj první závodní půlmaraton - Borecký 7.3.2015.

středa 18. února 2015

Když motivace demotivuje aneb správný překlad životních osudů

Média jsou plná příběhů. Zrovna včera jsem četla jeden, který se týkal přímo někoho, koho osobně znám. Šlo o maminku 5 dětí, z toho jedno jsou 6 měsíců stará dvojčátka, která "navzdory" dětem běhá a sportí a je strašně pozitivní a vše zvládá a navíc je milá, příjemná a kočka. A je jí nad 40. Článek jsem poslala kamarádce, která mi jako první reakci napsala "A já nadávám, že nestíhám :( ". Zamrzelo mě to. Zamrzelo mě, že jen kvůli tomu, že si špatně článek vyložila, tak z něj vlastně měla negativní pocity.

Na světě se VŽDYCKY najde někdo, kdo to měl těžší než vy a byl statečnější/ cílevědomější/ pracovitější/ rychlejší/ šikovnější/ ****ější . Ve všech oblastech. Ve sportu, ve vědě, v cestě za vzděláním, v kariéře, v lásce, v rodinném a ostatním životě.... Jsem horší člověk, protože nadávám na svůj život ačkoli sousedka je na tom 10x hůř a nestěžuje si? Nejsem. Ovšem platí to i naopak. Měla bych být vlastně spokojená s tím co mám, protože jiní jsou na tom hůř? Nic není černobílé. Nejsem ani méně vděčná osudu ani větší sobec a ani nenažranec. Prostě každý máme své hranice a limity. Každému nám "stačí" a "nestačí" něco jiného. Každý máme pod svou kapotou jiné množství "koní" ve smyslu vnitřní síly, která nás žene za cílem.

Běhám a nejsem se svým časem spokojená. Najde se 10, 20, 50, 100, 1000 a víc lidí, kteří by za můj čas dali nevím co. Jak s tímto naložit? Říct si "Dali by za to nevím co, proč nejsem spokojená?" a nebo "No ale jiných 10, 20, 50, 100, 1000 a víc lidí běhá lépe, jsem šnek."? Odpověď neexistuje. Každopádně se opět vracím k tomu, co říkám často "Snaž se  být nejlepší verzí sebe sama" a "Vydej ze sebe SVÉ maximum" nebo taky "Dělej vše nejlépe jak TY můžeš".

Je fajn mít vzor. Je fajn se snažit zlepšovat. Je fajn mít cíl a jít si za ním. Ale snažte se taky pochválit a ocenit sami sebe za to, že si za tím či oním jdete.

A až shlédne další motivační video, kde kdosi bez ruky/nohy maká/běhá/hraje na housle a kdesi cosi, tak si řekněte "Pane jo, je to borec" a jděte překonávat své vlastní hranice s vědomím, že to uděláte nejlíp jak umíte!

pondělí 16. února 2015

Prima posilovací vsuvka aneb drsná hodinka s Bobem Há.

Nejen během živ je člověk. A nejen běh mě baví. Takže dál cvičím. 90% tréninků podle sebe, ale někdy to chce změnu. A tak jsem zalovila ve starých videích a rozhodla se, že to chce změnu se vším všudy - takže nejlépe něco, co jsem ještě necvičila, ale od někoho, na koho je spolehnutí, že mě bude bavit.

Volba padla na Boba Harpera a jeho Total Body Transformation. Hodinka tortury utekla rychle a přitom se na Boba ještě dobře kouká. Doporučuji ;) Video je zaměřené na celé tělo včetně kardia a opravdu je to nářez.

Ono totiž běhání je sice fajn, ale člověk by neměl zapomínat i na trochu toho posilování, aby měl svaly a ty mohly při běhu podávat výkony. Běhání nám postavu nevytvaruje. Pomůže nám zhubnout, protože je to energetický výdej a pokud zařadíme sprinty a kopce, tak nám pomůže s tvarem nohou, ale při běhání stabilním tempem ve smyslu "jdu si zaběhat a vyčistit si hlavu" nám to tvary neudělá. A proto je dobré se tělu věnovat co nejrozmanitěji.

Konec ranních mouder, jde se plnit role matky, hezký den!

středa 11. února 2015

2/3 domácnosti marod aneb jak se chráním, abych to ustála

Cácorka marodí. Chudák. Už od pátku. A není to ledajaké posmrkávání. Teplota jí 2 dny lítala k 39/40°C, kašel a rýma, hnus. No peklo. Pospávala mi u telky, koukala na pohádky a nechtěla jíst, jen pila. Jíst nechce pořád, horečky už nemá, ale chrchel a nudli jo. No a jako bonus lehl v pondělí večer i partner. Ženy pochopí, jak strašná jeho choroba je. Skučí skoro víc než to nebohé dítě :D nicméně, já jsem se rozhodla, že nasadím všechny zbraně a prostě neonemocním. No a zatím se držím.

Čím se chráním? Láduju se ráno Oscillococcinem, Echinaceovými kapkami, piju zázvorový čaj a zvýšila jsem denní dávku Celaskonu. Ve chvíli, kdy jsem pociťovala náznak kašle, jsem si fofrem dala Vicks nápoj a dobrý. No a samozřejmě jsem v den, kdy mi nebylo nejlépe, vynechala cvičení i běh a jen jsem se prošla. Doplňuji to dostatkem spánku a zatím to šlape. Samozřejmostí je samostatný ručník pro každého člena rodiny a časté mytí rukou ;)

Kdo má děti, tak chápe, jak úmorné je, když marodí. Po dvou dnech jim otrne a doma se nudí. A matky aby měly svatou trpělivost. My jsme doma 4.den a hrůza. Naštěstí se mi daří v době poledního spánku vypadnout na hodinku ven běhat/projít se, jinak by mě klepla pepka ;) Až bude chlap zpátky v práci, tak se toto moje venčení se posune na 15.hodinu, ale prostě já doma celý den NE-VY-DR-ŽÍM!

Takže vitamínům zdar a držte se!

sobota 7. února 2015

35 km pro dobrou věc aneb Běh přes pražské říční mosty na podporu nemocných cystickou fibrozou

Dnešek byl výjimečný den. Mimo jiné i tím, že se jednalo o jeden z nejchladnějších tuto zimu. A tento studený den byl svědkem skvělé akce. Díky parádním lidem se konal sranda a pro zábavu běh ze Zbraslavského náměstí do Troji. Přes 22 pražských mostů a lávek. 35 km.

Sešli jsme se v 9:30 na Zbraslavském náměstí a nálada byla navzdory skoro -10°C super. Nadšení lidí viselo ve vzduchu a bylo vidět, že se všichni těší. A to, že cílem bylo uběhnout slušnou porci 35 km, kterou většina z nás nikdy neuběhla? No tím lépe! Sluníčko jako by to vědělo a svítilo jak o život :) Navlékli jsme se do oranžových klubových triček Klubu nemocných cystickou fibrózou, aby bylo evidentní, že jsme jedna parta a že běžíme pro jednu společnou věc.

V 10:00 se zavelelo "Jdeme na toooo!!" a oranžový had vyběhl. Popisovat trasu nemá smysl. Popisovat atmošku taky ne. Nelze. Kdo nezažil, nepochopí ;) Sranda, smích, vtípky, sounáležitost. Společný cíl a společný koníček. Holky z BŽB (Báječné ženy v běhu), 2 kočárky (jeden dokonce s dvojčátky) a pohodové tempo, aby nikdo neztratil síly a neměl pocit, že zdržuje. U mostů na sebe čekáme a fotíme se. Smějeme se. Hromadně čůráme v křoví :D No prostě na pohodu akce.

fotečky ZDE


Průběh centrem byl trochu horší. Zaprvé už byla cítit únava a zadruhé davy moc oranžového hada nechápaly a neuhýbaly moc ochotně. Ale doběhli jsme a z cca 50 běžců dalo celou trať určitě aspoň 30-40 statečných. A kdo se odpojil, tak nebyl srab, ale machr, že aspoň část běžel!!

Gratuluji všem, kdo se v sobotu rozhodli se sejít s podobně pošahanými lidmi a děkuji za nová setkání a poznání se s novými spoluběžci ;)

úterý 3. února 2015

Sestava na stehna a zadek s bic/tric/abs vsuvkami

Dnes jsem měla v rozpise posilování nohou neboli populární leg day. Myslím, že nejvíc oblíbené na posilku nohou a zadku je to, že člověk se zapotí a vyšťaví. Svaly spodní poloviny těla patří k těm velkým na našem těle a při jejich práci se proto i nejvíc spaluje, což je fajn ;-)

Na nohách a hýždích je svalů spousta, ale mezi ty nejznámější patří asi čtyřhlavý stehenní sval (quadriceps), který tvoří především přední část stehna a formuje se například prováděním výpadů. Pak máme zadní stranu stehna, kde je sval dvouhlavý a posiluje se například mrtvým tahem nebo zakopáním na stroji. No a nesmíme zapomenout na gluteus maximus neboli velký sval hýžďový neboli zadek :-) (medici a doktoři prominou, svalů je samozřejmě mnooohem víc, ale pro laika jsou asi tyto nejvýraznější) Zadek posilují nejlépe správně prováděné dřepy.

Koho by svaly zajímaly více dopodrobna, nechť mrkne třeba na WikiSpripta.

Bojíte se silných stehen a proto neděláte dřepy? Chyba. Vlastní vahou a ani váhami běžně ženami zvedanými se vám sloupy neudělají. Ano, posilováním je POSILOVÁNÍ a už podstata toho slova říká, že se partie zvětšuje. Ale prací svalů spalujeme=hubneme tuk. Posilováním nám svaly rostou=potřebují k životu víc energie=spalují nám tuk. Takže se toho nebojte a makejte ;-)

Já jsem si dala 5 minut tancování s protahováním na zahřátí a pak:

20 dřepů s unožením
10 dřepů s tlakem nad hlavu (2,25 a 2,25 kotouč v ruce)
10 dřepů s činkami v rukách (5,5 a 5,5 jednoručky)
3x

vsuvka
10 biceps zdvihů (5,5 a 5,5)
40 bicycles na břicho
3x

10/10 "pukrle" dřepů s rozpaženýma rukama (jako při T raises)
10/10 výpadů v chůzi s rukama nad hlavou celou dobu (a nataženýma)
10/10 lunge kick ups neboli z výpadu kop zadní nohou do napřažené ruky
3x

vsuvka
10 dámských tricepsových kliků
10/10 šikmých sklapek
3x

10/10 sumo dřepů do strany  - ze stoje snožmo ukročíme do hlubokého sumo dřepu a přinožíme, na druhou stranu totéž
10/10 mrtvých tahů na 1 noze ("kyvadlo" s 5,5)
10 sumo dřepů s činkou (5,5)
10 sumo kmitů s činkou (5,5)
3x

sobota 31. ledna 2015

02/12 Loap Vaše Liga Praha Braník 5 km aneb ve vánici se sněhem v očích

Měsíc utekl jako voda a včera se běžela opět Vaše Liga v Braníce. Nebo v Braníku? :-) no každopádně mně čekalo opět 5 km po cyklotrase a já měla skromný cíl - pokořit svůj osobák. Minule jsem zaběhla 24:47 v trailovkách (info zde), takže jsem si říkala, že když počasí a tělo dovolí, tak by to o kousek lépe mohlo klapnout. Vzala jsem si s sebou posilu a doping v jednom, kamaráda běhavce, který "umí" pětku kolem 21. Byl ochoten obětovat svůj výsledek a naopak pojal můj závod jako svou výzvu. Prý "Tě dostanu pod 24 i kdybys nechtěla!".

Před závodem jsem spala u mamky, aby mi v den konání pohlídala cácorku. Ráno se nám příjezd trochu zkomplikoval, ale v 10:30 už jsem společně s holkami z BŽB a kamarádem přešlapovala poblíž startu. Zima byla. Fest. Foukalo. Taky fest. A v 10:55, 5 minut před startem, začalo sněžit. Paráda. Obula jsem silniční "rychlé" obutí od Asicsu, takže nožky zmrzlé, stehýnka taky..no to to začíná. V 10:00 odstartovali desítkáři a my 5 minut po nich.

Cca 300m po startu jsem měla pocit, že nemůžu. Totální krize. Nohy docela běžely, ale dech? Zapomněla jsem ho na startu nebo co? Kde mám kondici?? A do toho protivítr. Trasa vede cca 3 km tam, pak obrátka a 2 km zpátky. 3 km jsme tedy běželi proti větru a sněhu. Obrýlenci si umí představit, jak super výhled je přes zasněžená skla brýlí a následně po obrátce přes zamlžené okuláre ;-) Po obrátce jsme totiž měli vítr najednou v zádech. Běželo se lépe, dokonce jsem se pustila do (nerovného) souboje s jednou spoluběžkyní, které jsem se po závodě za své hekání šla poníženě omluvit, protože jsem jí hekala do ucha snad 10 minut, chuděrce.



Po doběhu jsem už tušila, že se osobák povedlo zdolat, nicméně konečný čas 23:05 mě velice mile překvapil. Zlepšení na 5 km o 1:42 je dobrý výkon ;) Po závodě jsem si díky mamky hlídání užila pokec s kamarádkami, vývar a čaj a mohla se opájet podaným výkonem ;-)

Tak zas za měsíc a doufám, že zaběhnu 23-24 zas ;-)

pátek 30. ledna 2015

Nesrovnávej se s ostatními aneb sám sobě jsi největším soupeřem

"Cože?? Tys uběhla 22 km? Seš dobrá! To já jsem máslo a nikdy bych to nedala."--reakce mojí kamarádky na můj výběh do Lysé nad Labem. Moje reakce na její pochvalu? "Seš blbá, neporovnávej neporovnatelné. Já bych zas NIKDY neupekla dort potahovaný marcipánem." ;-) Ačkoli její tělesná schránka umožňuje běh a moje zas pečení, každá máme jiné možnosti co se vůle a chtění týká. Ona do Lysé doběhnout nechce. Já nechci 3 hodiny péct dort. Ale proto nejsme ani jedna horší než ta druhá ;-)

Člověk by měl dělat co ho baví. A měl by si najít motor, který ho pohání vpřed a dává mu potřebu se vyvíjet. Ať už směrem dopředu a nebo v dané činnosti "košatět" a zlepšovat se "do stran". Já asi nebudu nikdy vyloženě rychlík. Pětku snad jednou dostanu blíž k 20 minutám (momentálně 24:47) ale nějak extra mě to nenaplňuje. Je to pro mě změna v tréninku, ale ten pocit se vůbec nedá srovnávat s tím, jak jsem se cítila, když jsem uběhla 22 km. Stejně tak ale nebudu asi výkonnostní maratonec. Baví mě sledovat tempo a i na těch 22 km jsem si to hlídala a držela kolem 6:00/km, ale není to priorita. Baví mě se překonávat. Sama sebe. Svoje limity. Zatnout zuby a "dát to". Být ve svých očích "frajer" a dokázat se neustále posouvat ve sportu někam dál (dokud jsem na mateřské a mám na to díky tomu čas).

Takže si každý najděme to svoje a v tom buďme tou mnou stále omílanou "nejlepší verzí sebe sama" a buďme na své výkony hrdí neboť překonat vlastní limity je to nejtěžší ;-)

..a zítra držte palce, běžím 5 km na trati, kde jsem dala osobák 24:47 a kamarád se rozhodl, že "pod 24 to prostě dám"..no nevim :-P


sobota 24. ledna 2015

Jak a v čem trénuji objem aneb půlmaraton je zatím strop

Už vím, jak rychle umím běžet - na 5km tempem kolem 5:00/km ;) Dnes jsem se tedy rozhodla zkusit, jak dlouho vydržím běžet. No..běžet..spíš klusat, tempo nic moc. Původní plán byl 36 km střídavou chůzí a během. Začala jsem během a po 10 km se mi prostě nechtělo přejít do chůze. Běželo se mi pěkně. Povedlo se mi se dobře obléct a to je základ. Staré přísloví totiž říká "Není špatné počasí, jen nevhodné oblečení.". ;)

Vyrazila jsem oblečená následovně:

  1. bezešvé kalhotky - při delší vzdálenosti než 8 km NUTNOST
  2. nový sportovní top USA Pro - osvědčil se, ještě aby ne za tu cenu - zakoupen ve Sports Directu za 450 kč, je to tento a doporučuji! Koupila jsem si kvůli obvodu vel. 12 (38) takže mi i dme neexistující poprsí, haha 
  3. dnes bez košilky, protože pod legíny jsem oblékla lehce kompresní a dost termo capri legíny podporující prý boj s celulitidou. No nevim, ale líbí se mi, že jsou až pod prsa, takže bedra pěkně v teple
  4. termotriko s dlouhým rukávem z Tchiba, které je super, že je až do půl zadku
  5. na nohy ponožky Asics Trail 
  6. zateplené běžecké legíny z Tchiba, které moc doporučuji! Normálně mám 38/40, tyhle mám S a v pohodě. 173cm, silnější kejty pod zadkem, zadek cca 95cm a sedí super s rezervou v oblasti prdelní
  7. Navrch termotriko z Lidlu takové silnější. To je fajn spíš na kratší výběhy. Dost nacucává pot a je pak těžké, což je znát.
  8. Na to fleese vestu, obyč.
  9. Batoh mám tento a běželo se s ním v rámci možností super. Vejde se do něj případně i camel vak na vodu a má otvor na hadičku. Já v něm měla doklady a peníze v pouzdře, minivětrovku v balíčku 10x10cm, náhradní čepici, rukavice, tričko (ocenila jsem po doběhu při cestě dom), proteinovou tyčinku. Vešlo by se toho více, ale i tohle bylo dost znát.
  10. na hlavě BŽB tunel uvázaný jako čepici (naruby uzel, otočit a je čapka) a na tom ještě fleese čelenku
  11. na kotnících pletené návleky, ale to je spíš úchylka že nesnáším úzké kotníky á la mrkváče
  12. botky jsem dlouho chtěla běžet ve svých terénních láskách Reebok One Outdoors GTX ale nakonec jsem na poslední chvíli zvolila Asics Gel-Cumulus 15 silniční "letní" a udělala jsem dobře, 15km byl čistě asfalt, 7km lesní pevná cesta
Vyrazila jsem v 10 hod a ve 12:55 jsem už seděla ve vlaku domů :)

Co se týče formy, tak to byl trochu boj. Nohy běžely celkem pěkně, ale batoh úplně změnil práci těla, takže to bylo něco co jsem ještě nezažila. Na 15.km trochu krize. U rozcestníku v Káraným jsem tedy přehodnotila plám a rozhodla jsem se, že to doběhnu jen do Lysé. Ono by to asi šlo dobojovat, že bych do Lysé došla chůzí a pak bych zas běžela až na plánovanou metu 36 km, ale proč se tejrat, však není všem dnům konec. K Lysé jsem doběhla na dohled ceduli, protože jak jsem po úseku v lese vyběhla na silnici, začala jsem z únavy mrvit techniku a nožky začaly bolet, což prostě nehodlám překonávat, nechci se zranit... Na 22. km jsem tedy přešla do chůze ;-) Navíc taktika "tam pěšky a domů vlakem" je v zimě blbá v tom, že jsem málem cestou domů zmrzla. V propoceném, kdy všechno převléct prostě nešlo, jsem trpěla jak pes. Původní nápad dojít si v Lysé za odměnu na oběd pohořel, protože za á v Lysé na náměstí děsná kosa a mrtvo a na hledání hospody nebyla chuť a za bé, vlak jel 13:20 a pak 15:20. Nelákala mě představa, že ve dvě budu mít snědeno a budu na vlak v tom mokrém sama čekat. Tak jsem to vzala ostrou chůzí na nádraží, chytla vlak 12:55 do Čelákovic a tam si v době čekání na motoráček skočila pro kebab :D Ten jsem zbouchala, zapila půl litrem Aquily Team čaj s broskví, abych doplnila tekutiny a energii rychlými cukry a šup domů. Doma hned do sprchy a pak odpočinek u telky. 

Závěr - víc než 22 km zatím asi prostě nedám, takže mám na čem makat....

Cácorka je u babi s dědou až do večera, uklidila jsem před výběhem, takže teď zasloužený relax a zítra regenerační plavání ;)

Sportu zdar!



sobota 17. ledna 2015

01/12 Loap Vaše Liga Praha Braník 5 km aneb dodatečně první závod roku

Závodění roku 2015 jsem začala zodpovědně hned 3.1. :-) Není čas, ztrácet čas, zvlášť u toho, co nás baví. A tak jsme se vydali s partnerem i cácorkou v sobotu 3.1. směr Braník, kde mě čekalo 5 km. Pár dní před tím jsem běhala pouze v trailovkách a proto jsem je obula v domnění, že bude na trati břečka i tentokrát. Chyba. Praha není ves a cesty má tudíž odklizené. Do sucha. Sakra. Takže jsem absolvovala pětikilometrový souboj kdo z koho. Já a nebo terénní obuv značky Reebok? Nebo studený vítr foukající proti? No..vyhrála jsem já já já, jenom JÁ a dala na krásné rovné a suché trati osobáček :-)

Zážitek to byl parádní a už se těším, že si třeba osobák na této trati 31.1. budu mít šanci vylepšit. Pokud počasí dovolí, tak se vydám podél Vltavy v Asicsech a to by bylo, abych z toho aspoň 4:58 nevymáčkla :-P

Mimochodem můj cíl na rok 2015 na 5 km byl "dát to pod 25" což jsem podle ofiko výsledků splnila - oficiální čas 24:47 !!!! :-) (na místa se v tomto běžeckém počinu nehraje, je to akce komorní).

Další závod 17.1.2015 Vlašim a 41.Zimní běh na Blaník, následuje 31.1. druhá pětka na Vaší lize ;)



41. Zimní běh na Blaník aneb 10,7 km v mrholení a do kopce

Příprava na Zimní běh na Blaník začala nemile. Dcerka přitáhla ze školky virozu a to by nebyl ten správnej pech, abych to nechytla. Nu což, nasadila jsem céčko, zázvor a odpočinek (2 dny bez běhu) a doufala, že to překonám. Další príma okolností bylo počasí. Vyjeli jsme v 7:30 odvézt malou k babi a dědovi a hned déšť. Takže vracečka domů pro šusťákovku. Po hodince jízdy déšť se sněhem. Paráda. Cestou místy i lilo a já si říkala "No, dojedu tam a uvidíme, kdyžtak máme výlet." (poznámka: ve Vlašimi bydlí má teta, takže i bez závodu bychom měli cíl.)

Cesta byla v pohodě, ovšem v 9:15 jsem začala být mírně nervózní. Stále pršelo a navigace ukazovala příjezd na nádvoří zámku v 9:30 - přesně v čas ukončení registrace. Ač jsem měla zaplaceno přes net, klidná jsem nebyla... po příjezdu jsem ovšem rázem mohla klidně vydechnout. Fronta byla totiž tááák dlouhá, že nakonec i start musel být o půl hodiny posunut.

Tento závod byl můj první v barvách "Bájenek", ale na společné fotce holek před startem chybím. Ještě se s kočkami moc neznám a tak mi bylo poněkud žinantní se jim vetřít do záběru, ale to se časem poddá (a taky musím zakoupit výraznější "BŽB" část oblečení, bo tunel je fajn, ale otáčí se naruby a já pak nejsem dostatečně báječně výrazná :-) )

Nakonec jsme tedy v 10:30 za mírného mrholení vyběhli - parkem, kopec dolů, rovinka, kopeček nahoru, odpojka "pětkařů", brána z parku na silnici a stoupání...a stoupání...a....stoupání..do vesnice Dub, občerstvovačka, "desítkaři" udělali otočku a vydali se zpět, "půlkaři" měli před sebou ještě fůru kiláků. Já běžela desítku a běželo se parádně. Mé již ne úplně fungl nové Asics Gel-Cumulus 15 běžely parádně a já s nimi.

Můj čas tedy cca 55 minut na cca 10,7 km. Celkově muži+ženy na desítce 37.místo ze 100, v kategorii jsem byla z 35 žen na 9.místě ;)

Nejvíc hrdá jsem na průměrné tempo - 5:11/km s ohledem na terén beru jako parádní výkon ;)

Další závod - 31.1.2015 11:00 Praha Braník a Loap Vaše Liga 5 km ;)