sobota 28. února 2015

Trénink na Borecký půlmaraton aneb kopečky a bahno v okolí Kokořína

Víkendy jsou pro mě dny s možností trénovat jinak než v týdnu. Cácorka chodí k babičkám, takže si poslední dobou ordinuji časově náročnější akce. Včera jsme s kamarádkou vyrazily směr Kokořínský důl na tréninkové proběhnutí terénem. Bydlím v rovinaté oblasti, takže kopečky jsou pro mě výzva. A že jich na kokořínsku je a pěkně prudkých :)

Kamarádka mě nabrala v 10 hodin kousek od domu a jelo se. V Kokořínském dole jsme na parkovišti zhodnotily, že terén bude nejspíš vyžadovat trailové obutí. A nemýlily jsme se. Lesy na kokořínsku drží vlhkost a tak byl povrch měkký, rozblácený a v místech, kde se těží dřevo i pěkně rozrytý od techniky. Běželo se nám parádně, v pohodovém "kecacím tempu". Kamarádka testovala, jak se jí poběží s batůžkem a v trailovkách a já jsem byla ráda, že mám důvod se nikam nehnat. Nakonec bych sama stejně o moc rychleji neběžela, terén byl opravdu náročný. A to nemyslím jen co do profilu trati, ale spíš kořeny, kameny, listý a bláto.

 Počasí a prostředí bylo super a jelikož jsme potkávaly už hodně výletníků, usoudila jsem po doběhnutí našeho 12 km okruhu, že si ještě zaběhám sama. Kamarádka jela domů a já jsem si domluvila odvoz "na zavolání". Vydala jsem se nahoru k hradu Kokořínu, jen pro pocit, že když už jsem tady, tak si tam vyběhnu. Kdo tam byl, ví jak príma kopec to je :) Nahoře povinná selfie a zas šup dolů a po červené značce. Výhoda kokořínska je, že je hustě protkané turistickými cestami, takže má člověk co kilometr rozcestník a může se průběžně rozhodovat podle svých sil :) já nakonec uběhla ještě 10 km a domluvila si odvoz ze Mšena. Na náměstí jsem si dala za odměnu oběd a hurá domů :)

Bezmála 23 km v nohách dalo zabrat, ale dnes, den poté, musím s úlevou konstatovat, že mě nic nebolí a můžu dnes vyrazit na regenerační výklus s partou běhacích nadšenců :)

sobota 21. února 2015

Winter Run 2015 aneb nejdřív mega kosa ale nakonec svítíčko slunilo

Dnešní den byl opět ve znamení závodu a to 8 km na Ladronce a Winter Run. Ráno jsem vyrazila v 9 hodin od mamky směr Vypich. Oblečení jsem zvolila s ohledem na "vyhrožování" rosniček, že bude sluníčko a relativně teplo. Zapomněly ale upozornit, že než se toho okamžiku dočkáme, tak bude pekelná kosa. Na Vypichu jsem byla v 10 hod a sešla jsem se s kamarádkami z BŽB (Báječné ženy v běhu). Čekání na start tím rázem získalo mnohem příjemnější ráz ;-) srandičky, forečky a 11:30 už jsem se šinuly ke koridoru.

Těsně před startem sluníčko opravdu vylezlo a byla to paráda. Běželo se mi navzdory 2 kolečkovému závodu dobře. Jen po 2 km mi lehce ztuhly nohy, což mě těžce vyděsilo, ale povolilo to samo během 1 kiláčku. Finální sprint se mi povedlo ze sebe vymáčknout a ofiko čas je nakonec 42:09, 16.místo v kategorii a 116.místo celkově. Čistě mezi ženami bez ohledu na věk jsem byla 21., což je taky fajn a byla jsem první z BŽB :-)

Závod byl príma a teď mě čeká můj první závodní půlmaraton - Borecký 7.3.2015.

středa 18. února 2015

Když motivace demotivuje aneb správný překlad životních osudů

Média jsou plná příběhů. Zrovna včera jsem četla jeden, který se týkal přímo někoho, koho osobně znám. Šlo o maminku 5 dětí, z toho jedno jsou 6 měsíců stará dvojčátka, která "navzdory" dětem běhá a sportí a je strašně pozitivní a vše zvládá a navíc je milá, příjemná a kočka. A je jí nad 40. Článek jsem poslala kamarádce, která mi jako první reakci napsala "A já nadávám, že nestíhám :( ". Zamrzelo mě to. Zamrzelo mě, že jen kvůli tomu, že si špatně článek vyložila, tak z něj vlastně měla negativní pocity.

Na světě se VŽDYCKY najde někdo, kdo to měl těžší než vy a byl statečnější/ cílevědomější/ pracovitější/ rychlejší/ šikovnější/ ****ější . Ve všech oblastech. Ve sportu, ve vědě, v cestě za vzděláním, v kariéře, v lásce, v rodinném a ostatním životě.... Jsem horší člověk, protože nadávám na svůj život ačkoli sousedka je na tom 10x hůř a nestěžuje si? Nejsem. Ovšem platí to i naopak. Měla bych být vlastně spokojená s tím co mám, protože jiní jsou na tom hůř? Nic není černobílé. Nejsem ani méně vděčná osudu ani větší sobec a ani nenažranec. Prostě každý máme své hranice a limity. Každému nám "stačí" a "nestačí" něco jiného. Každý máme pod svou kapotou jiné množství "koní" ve smyslu vnitřní síly, která nás žene za cílem.

Běhám a nejsem se svým časem spokojená. Najde se 10, 20, 50, 100, 1000 a víc lidí, kteří by za můj čas dali nevím co. Jak s tímto naložit? Říct si "Dali by za to nevím co, proč nejsem spokojená?" a nebo "No ale jiných 10, 20, 50, 100, 1000 a víc lidí běhá lépe, jsem šnek."? Odpověď neexistuje. Každopádně se opět vracím k tomu, co říkám často "Snaž se  být nejlepší verzí sebe sama" a "Vydej ze sebe SVÉ maximum" nebo taky "Dělej vše nejlépe jak TY můžeš".

Je fajn mít vzor. Je fajn se snažit zlepšovat. Je fajn mít cíl a jít si za ním. Ale snažte se taky pochválit a ocenit sami sebe za to, že si za tím či oním jdete.

A až shlédne další motivační video, kde kdosi bez ruky/nohy maká/běhá/hraje na housle a kdesi cosi, tak si řekněte "Pane jo, je to borec" a jděte překonávat své vlastní hranice s vědomím, že to uděláte nejlíp jak umíte!

pondělí 16. února 2015

Prima posilovací vsuvka aneb drsná hodinka s Bobem Há.

Nejen během živ je člověk. A nejen běh mě baví. Takže dál cvičím. 90% tréninků podle sebe, ale někdy to chce změnu. A tak jsem zalovila ve starých videích a rozhodla se, že to chce změnu se vším všudy - takže nejlépe něco, co jsem ještě necvičila, ale od někoho, na koho je spolehnutí, že mě bude bavit.

Volba padla na Boba Harpera a jeho Total Body Transformation. Hodinka tortury utekla rychle a přitom se na Boba ještě dobře kouká. Doporučuji ;) Video je zaměřené na celé tělo včetně kardia a opravdu je to nářez.

Ono totiž běhání je sice fajn, ale člověk by neměl zapomínat i na trochu toho posilování, aby měl svaly a ty mohly při běhu podávat výkony. Běhání nám postavu nevytvaruje. Pomůže nám zhubnout, protože je to energetický výdej a pokud zařadíme sprinty a kopce, tak nám pomůže s tvarem nohou, ale při běhání stabilním tempem ve smyslu "jdu si zaběhat a vyčistit si hlavu" nám to tvary neudělá. A proto je dobré se tělu věnovat co nejrozmanitěji.

Konec ranních mouder, jde se plnit role matky, hezký den!

středa 11. února 2015

2/3 domácnosti marod aneb jak se chráním, abych to ustála

Cácorka marodí. Chudák. Už od pátku. A není to ledajaké posmrkávání. Teplota jí 2 dny lítala k 39/40°C, kašel a rýma, hnus. No peklo. Pospávala mi u telky, koukala na pohádky a nechtěla jíst, jen pila. Jíst nechce pořád, horečky už nemá, ale chrchel a nudli jo. No a jako bonus lehl v pondělí večer i partner. Ženy pochopí, jak strašná jeho choroba je. Skučí skoro víc než to nebohé dítě :D nicméně, já jsem se rozhodla, že nasadím všechny zbraně a prostě neonemocním. No a zatím se držím.

Čím se chráním? Láduju se ráno Oscillococcinem, Echinaceovými kapkami, piju zázvorový čaj a zvýšila jsem denní dávku Celaskonu. Ve chvíli, kdy jsem pociťovala náznak kašle, jsem si fofrem dala Vicks nápoj a dobrý. No a samozřejmě jsem v den, kdy mi nebylo nejlépe, vynechala cvičení i běh a jen jsem se prošla. Doplňuji to dostatkem spánku a zatím to šlape. Samozřejmostí je samostatný ručník pro každého člena rodiny a časté mytí rukou ;)

Kdo má děti, tak chápe, jak úmorné je, když marodí. Po dvou dnech jim otrne a doma se nudí. A matky aby měly svatou trpělivost. My jsme doma 4.den a hrůza. Naštěstí se mi daří v době poledního spánku vypadnout na hodinku ven běhat/projít se, jinak by mě klepla pepka ;) Až bude chlap zpátky v práci, tak se toto moje venčení se posune na 15.hodinu, ale prostě já doma celý den NE-VY-DR-ŽÍM!

Takže vitamínům zdar a držte se!

sobota 7. února 2015

35 km pro dobrou věc aneb Běh přes pražské říční mosty na podporu nemocných cystickou fibrozou

Dnešek byl výjimečný den. Mimo jiné i tím, že se jednalo o jeden z nejchladnějších tuto zimu. A tento studený den byl svědkem skvělé akce. Díky parádním lidem se konal sranda a pro zábavu běh ze Zbraslavského náměstí do Troji. Přes 22 pražských mostů a lávek. 35 km.

Sešli jsme se v 9:30 na Zbraslavském náměstí a nálada byla navzdory skoro -10°C super. Nadšení lidí viselo ve vzduchu a bylo vidět, že se všichni těší. A to, že cílem bylo uběhnout slušnou porci 35 km, kterou většina z nás nikdy neuběhla? No tím lépe! Sluníčko jako by to vědělo a svítilo jak o život :) Navlékli jsme se do oranžových klubových triček Klubu nemocných cystickou fibrózou, aby bylo evidentní, že jsme jedna parta a že běžíme pro jednu společnou věc.

V 10:00 se zavelelo "Jdeme na toooo!!" a oranžový had vyběhl. Popisovat trasu nemá smysl. Popisovat atmošku taky ne. Nelze. Kdo nezažil, nepochopí ;) Sranda, smích, vtípky, sounáležitost. Společný cíl a společný koníček. Holky z BŽB (Báječné ženy v běhu), 2 kočárky (jeden dokonce s dvojčátky) a pohodové tempo, aby nikdo neztratil síly a neměl pocit, že zdržuje. U mostů na sebe čekáme a fotíme se. Smějeme se. Hromadně čůráme v křoví :D No prostě na pohodu akce.

fotečky ZDE


Průběh centrem byl trochu horší. Zaprvé už byla cítit únava a zadruhé davy moc oranžového hada nechápaly a neuhýbaly moc ochotně. Ale doběhli jsme a z cca 50 běžců dalo celou trať určitě aspoň 30-40 statečných. A kdo se odpojil, tak nebyl srab, ale machr, že aspoň část běžel!!

Gratuluji všem, kdo se v sobotu rozhodli se sejít s podobně pošahanými lidmi a děkuji za nová setkání a poznání se s novými spoluběžci ;)

úterý 3. února 2015

Sestava na stehna a zadek s bic/tric/abs vsuvkami

Dnes jsem měla v rozpise posilování nohou neboli populární leg day. Myslím, že nejvíc oblíbené na posilku nohou a zadku je to, že člověk se zapotí a vyšťaví. Svaly spodní poloviny těla patří k těm velkým na našem těle a při jejich práci se proto i nejvíc spaluje, což je fajn ;-)

Na nohách a hýždích je svalů spousta, ale mezi ty nejznámější patří asi čtyřhlavý stehenní sval (quadriceps), který tvoří především přední část stehna a formuje se například prováděním výpadů. Pak máme zadní stranu stehna, kde je sval dvouhlavý a posiluje se například mrtvým tahem nebo zakopáním na stroji. No a nesmíme zapomenout na gluteus maximus neboli velký sval hýžďový neboli zadek :-) (medici a doktoři prominou, svalů je samozřejmě mnooohem víc, ale pro laika jsou asi tyto nejvýraznější) Zadek posilují nejlépe správně prováděné dřepy.

Koho by svaly zajímaly více dopodrobna, nechť mrkne třeba na WikiSpripta.

Bojíte se silných stehen a proto neděláte dřepy? Chyba. Vlastní vahou a ani váhami běžně ženami zvedanými se vám sloupy neudělají. Ano, posilováním je POSILOVÁNÍ a už podstata toho slova říká, že se partie zvětšuje. Ale prací svalů spalujeme=hubneme tuk. Posilováním nám svaly rostou=potřebují k životu víc energie=spalují nám tuk. Takže se toho nebojte a makejte ;-)

Já jsem si dala 5 minut tancování s protahováním na zahřátí a pak:

20 dřepů s unožením
10 dřepů s tlakem nad hlavu (2,25 a 2,25 kotouč v ruce)
10 dřepů s činkami v rukách (5,5 a 5,5 jednoručky)
3x

vsuvka
10 biceps zdvihů (5,5 a 5,5)
40 bicycles na břicho
3x

10/10 "pukrle" dřepů s rozpaženýma rukama (jako při T raises)
10/10 výpadů v chůzi s rukama nad hlavou celou dobu (a nataženýma)
10/10 lunge kick ups neboli z výpadu kop zadní nohou do napřažené ruky
3x

vsuvka
10 dámských tricepsových kliků
10/10 šikmých sklapek
3x

10/10 sumo dřepů do strany  - ze stoje snožmo ukročíme do hlubokého sumo dřepu a přinožíme, na druhou stranu totéž
10/10 mrtvých tahů na 1 noze ("kyvadlo" s 5,5)
10 sumo dřepů s činkou (5,5)
10 sumo kmitů s činkou (5,5)
3x