neděle 28. června 2015

Z mých FB statusů aneb jak jsem dnes zas zkusila něco nového

Ctrl+C, ctrl+V můj FB status ;-)

City Trail mi dal zabrat. Poprvé mě po závodě bolely druhý den nohy. Rozhodla jsem se, že to vyklušu a vydala jsem na pomalých 5km v tempu 6:15. Hudba do uší, žádnej stres. Ovšem endorfíni jsou nevypočitatelní a tak mě po 5 km, ve chvíli kdy jsem doběhla k lesu, napadlo, že se zuju. ANO! Poběžím bosa. Dopřeju unaveným nohám volnost a ochutnám přírodu. Zpět ke kořenům. Boty byly dole ve vteřině, ponožky ve druhé, vyndala jsem sluchátka, vypla endo-kouče a vyběhla. Za zpěvu ptáků a pod probleskujícími slunečními paprsky skrz bohaté koruny stromů jsem po prvních pomalých cupitaných 100m proběhla mega pavučinou, která mi zalepila celé brýle. Příroda. Uf. No, ale to by se stalo i v botách, takže bosoběh nezavrhuji a cupitám dál. Po cca 500m relaxace za ptačího koncertu mě jeden z účinkujících posral na holé rameno. Uf. Příroda podruhé. No, ale ani toto nemá s bosýma nohama nic společného, takže se neobouvám a ťapu dál. Slastně přivírám oči v podvečerním slunci a nasávám chodidly tu nádheru - měkký písek, chladná tráva, oblé kořeny a kobylinec. SAKRA. No řeknu vám, že tohle prostě v botách nezažijete! Ještě že už to en-o-no nebylo teplé, protože až takový nával přírody bych neunesla. Nu, co dělat. Obula jsem se a obohacena 10 minutami bosoběhu jsem opět v botách (a s nohou vonící přírodou) doběhla 1,5 km domů Emotikona wink

sobota 27. června 2015

Chlubící okénko aneb těsně před zásadní změnou v tréninku jsem na sebe hrdá a děkuji!

Většinou se moc nechlubím a i dnes bych našla prostor ke zlepšení v závodě Salomon City Trail, ale i tak se tady veřejně chci pochválit...:
11km city trail a čas 1:03:03
celkově 192.místo z 352 doběhnuvších bez ohledu na pohlaví a věk
v ženách 12.místo z 89 bez ohledu na věk
v kategorii 9.místo z 59 do 34 let....

Každý závod je jiný a na všechny jsem hrdá..Byla jsem už v kategorii první (Kokorace 9km běh+16km kolo), byla jsem druhá (Brandýs čtvrtmaraton 10,5km), byla jsem třetí (Borecký půlmaraton 21,1km), byla jsem čtvrtá (Poděbrady 8km), pětka mi chybí, byla jsem šestá (Tydýty 10km), byla jsem sedmá (Stromovka 12h, 71,5km)...Byla jsem na různých místech a to i doslova a cítila jsem se při závodě, před ním i po něm už všelijak ale nikdy ne vyloženě ŠPATNĚ.

Děkuji své rodině, děkuji přátelům, děkuji svému tělu, že toto mohu prožívat.....

Salomon City Trail aneb 2 x 5,5km kopečků

Dnes jsem si zas střihla jednu šílenost. Už nevím, kdo mě do toho uvrtal. Mé báječné kamarádky Bájenky? Nebo můj odvážný běžecký parťák Trhlejší? No, ať tak či onak, rozhodla jsem se, že do toho jdu a tak jsem tedy dnes vyrazila směr Koleje Strahov.

Přijeli jsme do prostoru startu s příjemným předstihem a vyzvedli jsme si startovní čísla. Doladili garderobu a šli v prima atmosféře čekat na start. Počasí fajn, pod mrakem, ale nějak dusno...to se ukázalo být na trati dost na překážku. Během čekání jsem se pozdravila se stále se rozrůstajícím okruhem svých běžeckým přátel. Je to paráda, někam patřit a na každé akci najít lidi se stejným koníčkem a mít si co říct. Díky pokecu s 2859 lidmi čekání na start uteklo jako voda a prásk! Běžíme.

Standardně těžké nohy. Zásadně a nepoučitelně se nerozběhávám. Beru to z čisté vody rovnou do plnejch a první 2-3 km se většinou trápím. Tady jsem se trápila celou rovinku po startu, až k prvnímu seběhu. Cestou jsem s vypětím sil doběhla Trhlejšího, který se rozběhal a proto mu to po výstřelu běželo svižněji. Nicméně nakonec jsem se soustředila na tempo mě pohodlné a běžela si podle sebe. Seběh, rovinka, seběh, seběh, první kopeček nahoru a v půlce vzdávám. Do kopce JÁ totiž neběhám :-) První půlka okruhu byla ve znamení "víc dolů než nahoru", ale jelikož cíl byl v místě startu, bylo jasné, že ty seběhy se nám pekelně vymstí. A taky že jo. Závěrečných 500m pouze nahoru bylo vražedných. Fajn, ještě schůdky a šup na druhý okruh. I ten jsem zvládla se ctí a bez ztráty kytičky v podobě pádu, naštěstí. Ani koleno nezazlobilo, yeees! Druhý výšlap brutálního kopce, podruhé schůdky, tvrdě je vybíhám v domnění, že za nimi je přeci cíl!!! Píp, pípla časomíra. A nic. Ovace žádné, lidi nikde...no protože cíl je až za zatáčkou! No hrábla jsem si na dno, ne že ne. Doběhla jsem tak zpocená, že jsem měla strach, že mi povolil močák jak mi tekl pot čůrkama až po kolena. Dusno bylo. Drsno bylo. Ale ten čas, TEN ČAS, za to stál!




Ofiko: 11 km, 500 m převýšení a můj čas 1:03:03, 192.místo celkově, 9. v kategorii!!!

neděle 21. června 2015

Trénink běhu v terénu aneb s kamarády na Svatojánské proudy

Za týden mě čeká Salomon City Trail 11 km závod. Už z názvu je jasné, že to nebude žádné kroužení rovinkami, ale půjde o závod typu "nahoru dolu" a to v krásném prostředí pražského Petřína. No a jelikož v Polabí toho "nahoru dolu" moc nemáme, vydala jsem se se svými kamarády běžci na prima výběh.

Občas někdo něco vymyslí, sezve pár šílenců a jede se. A tak to bylo i dnes. Sraz 8:30 na Smícháči a směr Štěchovice. Začalo to vesele - kluci vjeli blbě do jednosměrky a ani běžecká výbava a smutné oči pány policisty neobměkčili. Nu, aspoň že to bylo jen za dvě sta ;-) naloďuji se ke kamarádům do auta a jedééém. Cesta utíkala za štěbetání a vtipkování rychle. Stihli jsme i šíleně moc vychválit mého Trhlejšího parťáka, který se pustil do velice bohulibé činnosti a tou je grilování...

Vsuvka pro mlsné jazýčky - MOC doporučuji! Porce velice poctivé, ceny lidové, vše s láskou nakoupené, připravené, ugrilované a podávané a k tomu prima atmoška a možnost si pokecat na běžecké téma. Mazejte vyzkoušet - Malá Ohrada, ulice Na Hvížďalce 25, hospůdka Nostalgie ;)

Zpět k běhu (mám hlad!). Po zaparkování ladíme svršky, GPSku, přibíráme kamarádku Evu, která jela po vlastní ose a můžeme vyrazit. Cesta byla BOMBOVÁ! Pěšinka vinoucí se po vrstevnici s výhledem na meandry řeky, ve stínu s probleskujícím sluncem mezi stromy, výhled na chatičky nalepené na stráni...romantika jako prase ty voe, jak řekl kamarád :D Občas pauza na fotku, občas na video ;-) Celkem jsme uběhli cca 15 km, jedná se o okruh vedený po turisticky značené trase, takže nezabloudíte a určitě neprohloupíte, když se do Štěchovic vydáte.


Povrch je lesní cesta tak z 80% - kameny, místy bláto, místy suchá hlína, silnice tak 20%. Běžela jsem v Adidaskách s malinko hrubším vzorkem, ale i silničky by to ustály ;-)

neděle 14. června 2015

Půldenní šílenství aneb 12 hodinovka sebepřekonání ve Stromovce

Čí to byl, proboha, nápad?? Kdo vymyslel, že se této brutálnosti zúčastním?? :-D A není to fuk? ;-) Bylo to nadpozemské. Nemám slov...ale popořadě ;-)

V pátek jsem se vydala sama bez cácorky přespat do Prahy k mojí mamce. Proč bez prcka? Abych měla klid. V sobotu 13.6. mě čekala veliká výzva. 12 hodinový běh, sebepřekonání. Kroužení ve Stromovce spolu s několika desítkami stejně šílených lidí. Dalších několik desítek běželo 6 hodinovku. Další štafetu a nebo 100 km závod.

S kamarádkou Martinou a mým drahým Trhlejším jsme se sešli u Planetária v 6:00 a zamířili k registraci. Všichni tři jsme se shodli, že ač jsme plánovali se řádně a pořádně vyspat, tak tréma to nedovolila. Neustálé přemýšlení o tom, zda máme sbaleno vše potřebné, obavy z počasí, které slibovalo být velmi horké a taky tréma z neznámého udělali své. Na sraz jsme ale dorazili svorně s úsměvem na rtech a patřičně namotivovaní. Ne k výkonům. Ne k umístění se na bedně. Namotivovaní si akci užít a otestovat na ní své hranice.


Registrace byla neuvěřitelně milá a s úsměvem. Všichni z organizačního týmu byli nadpozemsky pozitivní. Jak by ne, když se jednalo o členy Sri Chinmoy Marathon Teamu :) (pozn.: česky Šrí Činmoj byl duchovní vůdce, který se mimo jiné věnoval i sportu a založil běžeckou asociaci Sri Chinmoy Marathon Team, který pořádá především ultra běžecké akce, více zde na Wiki) Následovala převlíkačka a povinná selfie :)

Uteklo to jako voda a za pár minut start. Nervozita tak nějak odpadla. Obklopil nás pozitivní natěšený duch akce a v 7:00 jsme vyběhli. Nebudu se rozepisovat o průběhu, protože to ani nejde. 11 hodin běhu, povídání, úsměvu, souboje sami se sebou, odevzdanosti, horka, potu, bolesti, hrdosti...........a 71,5 km jako finální skore. Díky této akci jsem pokořila poprvé maratonskou vzdálenost a to v čase těsně pod 5 hodin, což není zlé ;-) po zdolání maratonu jsme s Martinkou začaly taktizovat a zařazovaly jsme úseky chůze. Díky tomu a taky díky pravidelné hydrataci a v mém případě neustálému pojídání všeho co měli na občerstvovačce k dispozici jsme akci zmákly levou zadní.


Nebýt průtrže mračen, při které jsme se schovaly a prochladly, uběhly bychom víc. A nebo taky ne. A proto nelitujeme, že jsme hodinku před koncem svůj boj ukončily. Nechaly jsme si tím otevřená vrátka a příští rok můžeme opět testovat, kam až nás tělo pustí :-)

endomondo a runkeeper naměřili trochu víc kilometrů díky nepřesnosti GPS, ofiko 71,5 km


Děkuji tímto ještě jednou kamarádce Martině a Trhlejšímu, který nás zdárně občasně obšťastňoval svým úsměvem při naší svorné krouživé cestě k hranici svých možností :-*



čtvrtek 11. června 2015

Nevšední všední dny aneb cácorka nemůže do školky

Dítě marodí. Ovšem poněkud nestandardně. Měla jednodenní horečku a průjem, ovšem ve výtěru byl campelobakter (salmonelová infekce), takže i po odeznění komplikací nesmí dítě 3-6 týdnů do školky a já na brigádu (v potravinářství). Paráda. Další príma okolností je, že nesmí do bazénu (jen do svého na zahradě, ale do toho nesmí pro změnu vlézt nikdo cizí) a neměla by ani do Zoo a podobných míst, aby tam náhodou nemusela kakat a neohrozila tím ostatní návštěvníky průjmovou infekcí. Jak tedy trávíme dny? Spolu. :) je to fuška. Chodíme na procházky, jezdíme na "velikém kole"=tahám 20 kg na horském kole a dřu jako mezek s povely "Hychle maminko, hychle!" za zády :D . Taky chodíme na procházky, kdy si zas zaposilují paže. Malá jede nutně na Davídkovi, což je její 3 kg vážící odrážecí kolo. Jdeme na nákup a já pak nesu na zádech 5 kg batoh s nákupem, v ruce 3 kg kolo a nejlépe ještě na koni nebo v náruči 17 kg dítě :D

Jinak se ale máme fajn a užíváme si začínající léto. Nejvíc se momentálně těším, až dneska odpo vyrazím SAMA směr Praha, dítě nechám napospas tatínkovi (nebo naopak?) a vrátím se až v neděli dopo :D

Běhám i nezávodně, jen tak pro radost aneb s kamarády Radotín-Zadní Třebaň a sama následně do Mníšku pod Brdy

Víkendy se snažím zasvětit vždy objemu. A co je pro mne objem? 15-25 km. Minulou sobotu se mi k takovému tréninku naskytla príma příležitost. Kamarádi spoluběžci včetně mého čupr parťáka, který je ještě běžecky trhlejší než já, mne oslovili s nabídkou, která se neodmítá. "Nebuď trapná a poběž s náma na Kááárlštejn ;-) ". V první chvíli to vypadalo, že akce pro mne neklapne. Měli jsme rodinnou oslavu. Osud mi ale byl nakloněn - oslava byla od 15 hod v Mníšku pod Brdy, což je pouze 10 km (vzdušnou čarou, což jsem ale nevěděla) od cíle běhu (Zadní Třebaň).

V pátek jsem tedy zabalila sebe a cácorku a nechaly jsme se odvézt k mojí mamce na nocleh do Prahy. Ráno jsem vyrazila směr Smíchovské nádraží na spicha s Trhlejším a ostatními (dítko jsem nechala babičce na krku a jely na výlet a na oslavu napřed) a 8:30 už jsme svištěli vlakem směr start=Radotín.

No co vám budu povídat...cestou, necestou, polem, nepolem, během i chůzí, rychle i pomalu, s pauzami i bez jsme ve velice horkém dopoledni ukrajovali kiláky z našeho výběhu. Nakonec z toho bylo 20 km. V cíli zasloužené pivko a parta vyrazila na vlak zpět do Prahy. Já se vydala na druhou část tréninku - svižně pěší túra směr Mníšek.

Mapy.cz mi tvrdily, že je to 10 km po žluté. Třebaň, Halouny, Mníšek. Skoro rovně. Ovšem pouze na mapě bez vrstevnic :D navíc odchod z Třebaně ve 13:00, takže chuťovka. Horko k padnutí a po 4 km chůze jen na slunci v Halounech žlutá značka skončila. Na rozcestníku se skvěl žlutý čtvereček značící finýto žluté a dál jen modrá a nebo zelená. Na mobilu signál s bídou na morseovku a baterka na 20%...paráda. I vydala jsem se přímo přes kopec. Po asi 2 km jsem totálně ztratila už jakoukoli značku a potkávala jen zuřivé cyklisty mající zde závod "Po hřebenech Brd" nebo tak nějak. Jezdili jak draci kopec nekopec a na otázku "Kucííí, kudy do Mníšku?" mi jen neurčitě ukázali přes kopec, že spěchají a nemají čas vysvětlovat.

No...z 10 km bylo něco málo přes 13, stresu jsem si užila až až, ale naštěstí jsem do cíle došla a dokonce přesně v 15:00 - takže i svou společenskou povinnost jsem splnila. S popěvkem "Mááártin má narozeniny, mýýýý máme přání jediný, štěěěěstí zdrááavííí, štěěěstí zdrááavííí, hlavně to zdraví" jsem hrdě totálně zpocená a propocená vkráčela s celou rodinou na oslavu narozenin :)

středa 3. června 2015

Co mne čeká a jak se na to připravuji aneb bojím se Stromovky, ale dám to!

Jeden z mých nejbláznivějších počinů se kvapem blíží. Už za 10 dní. Stromovka a 12 hodinový běh. 12 hodin na to naběhat co nejvíc kilometrů. Sebepřekonání. Mám z toho respekt den ode dne větší a větší. Na akci jsem se přihlásila společně s kamarádkou a mým budoucím parťákem na Výzvu Krušné hory, který je ještě trhlejší než já a trénujeme teď často spolu formou nějaké pěkné závodní akce (např. Kokořínskem cestou necestou). Na akci typu Stromovky se nedá připravovat chvíli dopředu. K takové akci musí člověk tak nějak směřovat a až při jejím zdolávání se ukáže jak na tom jsem.

Trocha čísel:

  • nejdelší běh: 35 km Šutr, terén, 4 hodiny
  • nejdelší silniční běh: 35 km Mosty s kamarády v pohodovém tempu, 5 hodin
  • nejdéle trvající závodní aktivita: Horská výzva Jeseníky, 36 km, 8 hodin
  • měsíčně naběháno poslední dobou: 200-250km
  • měsíčně najeto na kole poslední měsíc: 300-350km
  • omezeno posilování :-(
Můj cíl: uběhnout za 12 hodin 50 km. ALE hodně bude záviset vše na počasí. Pokud bude kolem 30°C tak mi bude stačit výkon skromnější.

S tím, jak šla teplota nahoru, šla kilometráž mých běhů dolů. Poslední dny běhám spíš kolem 5-10 km, protože odpo se víc nedá a ráno zas víc nestíhám. Tak uvidíme, jak se mi Stromovka povede ;) Poslední 3 sportovní počiny jsem pojala jako duatlon - dojet nějak na kole, něco odběhnout a na kole zas zpět, tak snad i to se na kondici projeví (pozitivně).



Sportu zdar!