Jak už zaznělo, mám několik mnoho tetování a nejstarší mám 15 let. A druhou nejstarší 14. A obě tyhle zralé krásky jsou od stejného autora a jediné na mém těle jsou dílem chlapa. Mám je už tak dlouho a pauza mezi nimi a mými dalšími díly byla tak dlouhá, že jsem úplně vypustila a zapomněla, že to je jiný styl, který zabere mnohem více času a mnohem víc bolí.
Autor Martin Jíra nicméně tetuje doma na statku v malebném městysu kousek od Prahy, takže jsem se tam vydala autem. Teda nejdřív jsem měla cukání, že pojedu na kole, ale měla jsem naštěstí dost rozumu (a muj fanklub měl dost rozumných protiargumentů), že jsem se na kolo vybodla.
Cesta byla prima a ač mě má velemilovaná maminka prohnala ještě k sobě domů zkontrolovat, jestli vypla sporák, tak jsem jela s rezervou a brzy. Poučena taterkou Bárou jsem vesnici před cílem na návsi ale počkala a přijela včas. Martinův grunt se nachází v ulici s celkem prudkým stoupáním, takže mě polil studený pot při představě parkování, ale střihla jsem to kolmo popředu jemu před vrata jak zkušený závodník. (Naštěstí mi hned nedošlo, že budu muset tedy couvat nejen do zatáčky, ale ještě do kopce).
"Já ti otočím lehátko a něco si pustíme, nějaký film.".. můj údiv, že se jako u toho utrpení mám dívat na něco se setkal s nepochopením. "Sem jezděj lidi odpočívat, relaxovat."...záhada, nechápu. No, po chvíli mi bylo objasněno. Prošvihla jsem totiž zásadní vynález. Znecitlivujicí krém! Takže zatímco jiní klienti se dívají na filmy a nebo v zimě prý relaxují u praskajícího krbu, já jsem 2,5h trpěla, hekala a skučela. Korunu tomu dala odpověď na mou otázku jestli už to brzo bude "Tě to nebaví, viď.". Od srdce jsem se zasmála. Nebaví. No, nebavilo, bolelo, ale výsledek je super. Můj kapřík oblékl nový kabátek:)
A já jdu dál googlit ten krém, protože za 3 týdny při refreshi tygra přes celý bok už tohle zažívat nehodlám!
Jo a vycouvalala jsem, do zatáčky i do kopce, přes ručku, tep 140, ale bez ztráty kytičky. Stejně jako cesta dom ;)
