pátek 31. října 2014

Rychlé cvíčo aneb když cácorka marodí

Děťátko mi od středy kašle, takže nastaly krušné časy. Trčíme doma a ačkoli prcek se tváří v poho, ven fakt nemůžeme - chrchlá jak tuberák, nudli má snad už permanentně od středečního rána a občas i teplotu. No a jelikož jsme doma, tak odpadá po-o spánek. Pro mě tedy šichta 5:00 - 20:00 bez přestávky v jedné místnosti. Uf :) večer jsem tedy ve stavu "na pokraji kolapsu" a to je ten pravý čas na HIIT neboli vysoce intenzivní intervalový trénink. Dnes výjimečně bez pípacího kouče, ale na počty :)

P.S.: kdo by si chtěl vyrobit taky tak pěkný rozpis a nezná, tak zde : http://workoutlabs.com/custom-workout-builder/ - já pak generuji do pdf, udělám printscreen a v malování doplním co je mi libo :)


Jinak se mám tak nějak vycucle, protože jsem musela i čt a pá lekci holkám zrušit..ve středu jsem aspoň byla běhat a zítra snad vyběhnu opět (a v neděli taky, doufám), protože jsem si usmyslela, že na jaře zaběhnu půlmaraton..tak uvidíme.... ;)

úterý 28. října 2014

Jedna kolocesta za hranici svých možností

V neděli mívám hlídání a jelikož doba "sama s cácorkou" je dlouhá, rozhodla jsem se v tyto celé volné dny věnovat sobě a ne úklidu/vaření/nákupu apod. Tuto neděli jsem byla vytažena na výlet na kola. A nejen ledajaký výlet na kola. Šlo o můj první terénní cyklopočin. Samozřejmě pod dohledem zkušenějších a na vhodném kole ;)

Start byl v Kokořínském dole na parkovišti pod hradem. První 2 km na zahřátí byly po silnici, ovšem to by nebyl "terénní výlet" abychom hned na první možné odbočce do bahna ze silnice nesjeli :) moje první louže a bláto a dojmy? To bude peklo! Klouzalo to do stran, voda okamžitě až na brýlích, bahno v puse :) ale nespadla jsem, uf :) následovala pasáž 10 cm hlubokým pískem, zase bahno, louže, klacky a kameny. V duchu jsem si říkala "Co jsem si to zas vymyslela?? 35 km v tomhle? To nedám!" ale šlapala jsem statečně dál. Kdybych věděla, co mě čeká, nechala bych si skučení na později :D čekalo mě totiž bezpočet prudkých stoupáků po listí, kamenech a blátem. Místy jsem kolo do krpálu vedla, jinde ho přenášela úzkými průsmyky a skalními štěrbinami. Na ramenou, v rukách, nad hlavou. Má 10 kg. Ještě že průprava od cácorky spočívá v nošení 16 kg živé váhy, jinak bych to nedala. Při sjezdech jsem většinou volila taktiku "Radši to snesu, nechci se vysekat." protože mé zkušenosti s tím, jak ovládat kolo v rychlosti, na bahně a listí a navíc úzkou klikatou cestou s kameny a kládami, jsou nulové.

Spadla jsem jen jednou a to z blbosti a skoro na rovině, takže skoro "bez ztráty kytičky" a už se těším, že si to někdy zopáknu.

Trasa měřila pouhých 34 km, ale zabrala nám 4,5 hodiny. Průměrná rychlost je hodně zkreslená pauzami, kdy jsem runkeeper nepauzovala a kromě hodinky na oběd (což ale bylo až 30 min před dojezdem k autu) jsme jeli jen s přestávkami v řádech minut (do 5).

Očekávaná svalovka se druhý den nekonala a zmákla jsem ranní výklus 5,6 km v pohodě.



Tímto děkuji zkušenému doprovodu za trpělivost a pochopení a hlavně za toleranci mého šnečího tempa :)

čtvrtek 23. října 2014

Co bolí to sílí, ale ne vždy aneb když nastane nucený (t)REST

Ach jo. A je to tu. Moje první sportovní "zranění". Záda. Nejspíš. Nebo sedací nerv. Každopádně od nedělního trailu mě pobolívala půlka zadku. V pondělí i úterý jsem s tím cvičila a šlo to. Přičítala jsem to náročnému závodu a namoženému svalstvu. V úterý odpo jsem se vydala i běhat a uběhla 10 km, ovšem nastalo první ALE. Po 5 km se bolest začala stupňovat. Být to od namoženého svalu, tak to buď bude naopak a nebo beze změny, ale ono ne. Ono se to zhoršovalo. Desítku jsem doběhla, ale už s bolestí od "zpodzadku" až do achilovky. Po hodině sezení po doběhu se to ještě zhoršilo. A od té doby je to čím dál tím stejné. Včerejší 100%ní odpočinek (s dítětem v rámci možností) zázrak nepřinesl. Ani večerní vana, večerka ve 21:00 a brufen na noc :(

Dnes ráno jsem tedy se slzou v oku zrušila dnešní i zítřejší lekci a pomalu se smiřuju s tím, že odpoledne se běhat nebude. Dám si jen procházku, abych si odpočinula od cácorky když už mám hlídání...pro jistotu jsem si na 3.11. objednala návštěvu fyzioterapeuta (500 kč za hodinu, auuu) a budu se modlit, abych to mohla v pátek před zrušit že to přešlo ;)

Držte mi palce, cvíčo je moje droga, běhání taky a 8.11. mám strašně náročný závod s během a posilováním a potřebuju nutně trénovat :(

neděle 19. října 2014

City Trail Run 2014 aneb 16 km hore-dole-kopcom

Tramtadadáá, tramtadadáá, mám to za sebou :) Dnes jsem běžela něco, na co jsem se moooc těšila a to City Trail Run . Jednalo se o závod na 16 km s převýšením 440 m. Start pod Petřínem a hned pěkně zvostra nahoru, pak schody, vrstevnice, dlažba, Jelení příkop, silnice, Letná, Stromovka a první prudký seběh, Troja a Botanická zas nahoru a v Bohnicích lesem nahoru i krpálem dolů pěšinkami. :) Byla to paráda.

Start byl pro mě poprvé ochutnávkou "vln" - z důvodu náročnosti terénu a úzkých míst se startilo v rozmezí cca 2,5 minut po 100 lidech. Já měla číslo 495, takže jsem běžela v 5.vlně. Ráno byla dost kosa a tak jsem se oblékla poněkud více - spodní termo tričko s dlouhým rukávem, na to svrchní s krátkým a na nohy poprvé Tchibo dlouhé legíny. Holky v koridoru mě strašily, že mi bude po výběhu na Petřín vedro, ale nebylo. Nahoru jsem statečně běžela. Sice velice opatrně a pomalu, ale jelikož se jednalo o můj první závod tohoto typu a obecně nastoupáno nemám (Polabí no) tak jsem se šetřila. Na rovince a při sebězích jsem se snažila máknout, ale opatrně, abych neuklouzla a nebo se nepřepálila v začátku. Zapla jsem si v mobilu RunKeeper, ale nesledovala ho, abych běžela intuitivně a ne "s berličkou" mobilního kouče. Orientovala jsem se podle občerstvovaček a ofiko značení vzdálenosti. Na Letné, po 5 km, jsem cítila, že je to dobrý, že to dám :) sil bylo super mega hodně a horko mi nebylo pořád vůbec, protože mlha zůstala stále nízko.

Na první občerstvovací stanici jsem si nic nedala - vím ze zkušenosti, že pít ani na 15 km nepotřebuji a naopak mě tekutina tlačí a jonťák by se "vracel". Běžela jsem zvesela dál a na předávce štafet (někdo běžel 8+8km štafetu) jsem taky nápoj odmítla. Předávka byla ve Stromovce, tam se běželo moc fajn. Pak lávka do Troji a šup krpálem nahoru Botanickou zahradou mezi vinicemi. Stále jsem běžela i do kopce :) Nahoře opět občerstvení (10.km), kde jsem si lokla jonťáku, protože přeci jen 15 km po rovině je něco jiného než ty stoupáky a klesáky co jsem běžela dneska. (mimochodem bylo vtipné poslouchat, jak v kopcích všem pípají sporttestery /že jsou vysoko s tepem/ a gps hodinky /že jsou pod tempem/ :) ). V Bohnicích nás čekala nejtěžší část trasy - pěšinky s bahnitým povrchem, ostrý seběh stráně a pak jeden táhlejší stoupák 3 km od cíle. Cíl se nacházel v areálu Bohnické léčebny a předcházel mu několikasetmetrový úsek mírného stoupání, což byla výzva :) ale hrdě jsem do cíle trochu sprintla a čas 1 hodina 28 minut 4 vteřiny beru jako velký úspěch :)

Umístění tedy 67.místo ze 197 žen; mužů běželo 567 a předběhlo mě jich 448, takže celkové umístění 515.místo, ale mezi ženami jsem dopadla docela dobře :)



TOHLE JE MOJE KREVNÍ SKUPINA, TOHLE CHCI BĚHAT! Sbohem (nebo aspoň částečně) rovinky po silnici, já chci teréééén!

sobota 11. října 2014

Běhám, běháš, beháme aneb měl by běhat každý?





Poslední dobou běhám. Od června. Předtím jsem to nesnášela a lidem v okolí i vymlouvala. Nemám ráda tu obecně rozšířenou myšlenku, že běhání je ideální na hubnutí a i když sama běhám bezmála 4 měsíce relativně pravidelně včetně závodů, pořád si myslím, že běhání NENÍ ideální ba ani dobrým nástrojem na hubnutí. Proč? Většina z nás při běhu lítá s tepem daleko nad aerobní hranicí. Málokdy běháme dostatečně pomalu a dlouho, aby se jednalo o ideální aerobní pohyb. Proč tedy lidi běhají? Běh má asi největší "hlavučistící" efekt :) jedná se o pohyb na čerstvém vzduchu, kdy se můžeme kochat krajinou a poslouchat buď hudbu a nebo přírodu okolo. Jsme svými pány a běhat se dá skoro všude (cyklostezka, polňačka, město, les).

Proč běhám já? Jako každý můj sportovní počin je i běh výzva. Nejedu na edorfiny a po běhu se většinou v žádné euforii nenacházím ;) ale ráda překonává hranice a dokazuju si, že umím zabejčit. A běh je na to ideální. Uběhnu víc? Poběžím rychleji? Nebo zvládnu obojí najednou? A co závod? :) jak jste si všimli, závodů jsem letos už pár stihla a minimálně 2 ještě stihnu. Buď klasické na 10 km, kde se snažím to zaběhnout se ctí a nebo různé kondiční (UNIVERSALMANIE.CZ a za týden City Trail Run). Plánuju ještě nějaký na 5 km vyloženě na čas (na desítce stále bojuju s výdrží).


Ač jsem běh přidala do svého tréninku a nic jsem jím nenahradila, tak jsem nezhubla NIC. Ani na váhu, ani na cm, ani vizuelně. Naopak jsem si spálila trochu svalů. Ale momentálně mi to "žíly netrhá" protože ta motivace "překonat se" je silnější ;) bejčit ve fitku plánuju přes zimu :P

Otázka z nadpisu, zda by měl běhat každý, je sporná a záleží na každém z nás. Běhat s vidinou zázračné postavy je blbost a stejně tak běhat jen proto, že je to in ;) dělejte takový sport, aby vás to bavilo a je úplně jedno, zda je to běh, fitko, crossfit, kolo a nebo kombinace všeho. Sport=relax=žádné násilí ;)

zdroje obrázků: první, druhý

sobota 4. října 2014

Run Tour 10 km

Dnes byl opět můj závodní den :) tenkrát Run Tour 10 km na pražské Ladronce. Ráno počásko super, na místo jsem dorazila s velkým předstihem a proklínala se, že táhnu termo triko s dlouhým rukávem a mikinu. Během čekání jsem si vystála frontu na koupi trička závodu za 100 kč, které šly na nadaci Leontinka. Pak fronta na záchod. Fronta na převlékárnu. Fronta na úschovnu. Fronta opět na záchod. Rozhýbat se, protáhnout, rozklusat. A najít start :) při všem tom seznamování s novými běhavci jsem se nějak zapomněla zorientovat, ODKUD se běží :D

Start jsem našla a zařadila jsem se po zkušenosti z Night Runu spíš do středu davu 1000 závodníků. Netrpělivé čekání posledních pár minut, nastavení aplikace v mobilu a START.

Děkuji spoluběžci Lukášovi, který se rozhodl obětovat svůj výkon a celou cestu běžel metr přede mnou a táhl mě. Povzbuzoval (od 5.km bylo potřeba) a motivoval. Tempo, které jsem díky němu nasadila a i vcelku udržela bylo rychlejší než mé obvyklé. V jednu chvíli teda bohužel ani zlý pohled nepomohl a nepřidala jsem, za což se omlouvám, ale před námi byly ještě 3 km a já jsem se bála se vyšťavit.

Běželo se mi dobře, zlepšila jsem si osobák a příští 10 km závod už snad pod 50 minut ;)
Čistý čas 51:07 / 10 km
508.místo/z 948 závodníků (chlapi+ženy)
82.místo/z 309 žen do 39 let
100.místo/z 377 žen v závode