pátek 23. září 2016

Jak se žije na pokraji šílenství aneb žena/matka zvládne vše

Novinek je plno...

Ze soukromého soudku...
V loňském roce se mě a cácorce otočil život vzhůru nohama. Rodina se nám rozpadla, stěhovaly jsme se, měnily školku, žily samy dvě v garsonce a bojovaly. Trénink šel pochopitelně do pozadí, kondička upadala a váha rostla. Stres byl neuvěřitelný, každodenní tlak mě zabíjel. Od prosince jsem se plácala v bludném kruhu depresí z náročné práce a pocitem uvěznění mezi 4 stěnami garsonky. Pak přišlo jaro a já se rozhodla udělat změnu. Zbavím se toho, co mě vysává. Ne, neposlala jsem dítě na celoroční pobyt ve školce, dala jsem výpověď a našla si nového a lepšího chlapa :) dítko se zklidnilo, protože cítilo, že se zklidnila matka. S novým partnerem jsem "vyvdala" i další dvě děti, raubíře kluky dvojčata. Každý druhý týden mám tedy na krku domácnost o 5 členech a řeknu vám, že oproti životu "já&cácorka na 27m čtverečních" je to rozdíl. Ale snažíme se to vše nějak zvládat a fungovat ;)

Ze sportovního soudku...
Pokouším se zas najít ztracenou kondičku, ale jde to pomalu a těžko. Není moc čas a energie. Ač mám každý den volno v době školky, stejně se mi nedaří trénovat jak by hlava chtěla. Poslouchám totiž své tělo a to si řekne samo, kdy chce běhat a kdy se na to necítí. Začala jsem zas víc cvičit, protože jsem na InBody zjistila, že nejen že šly tuky nahoru, ale šly i svaly dolů a to se mi opravdu nelíbí! Váhově jsem teď na 65kg, úplně spokojená nejsem, ale štěstí v osobním životě mi za tu trochu diskomfortu v podobě špíčku na břiše stojí!

Ze závodního soudku...
Tento soudek je prázdný :) po maratonu jsem běžela ještě Běhej lesy Karlštejn, ale tam jsem se trápila a usoudila jsem, že letos to na závodění není. Bohužel. Při každé větší akci se FB hemží natěšenými fotkami mých rozesmátých přátel v modroduhovém, ale já se držím svého předsevzetí a běhám jen charitu (Teribear, chystám se na 24běh).

A do budoucna?
Dobrá kamarádka mě oslovila s tím, že by se mnou chtěla absolvovat B7. Máme rok na to, se připravit. Mám rok na to, se dostat zpět do kondice a zvládnout to. A to bude můj cíl :) makat, abych Jitce neudělala ostudu. Momentálně jsem se rozhodla zamakat na svalovém základu, aby tělo mělo čím tu zátěž odmakat. Dál budu přidávat víc objemového tréninku ve smyslu chůze/běhu 20km+. A uvidíme jak to půjde :)

Sportu zdar a nebojte, když jsem já zvládla rozchod, roli pracující matky samoživitelky a zvládám péči o tři malý draky, tak i vy zvládnete cokoli ;) a abyste věděli, jak to u nás chodí, přidám občas nějaký ten střípek ze života trojmatky..nebo tripplematky, :)

čtvrtek 17. března 2016

Tak už zase skáču nejen přes kaluže aneb i po krizi se pokouším o běh a závody

Sešel se měsíc s měsícem a já se opět pokouším podávat jakési běžecké výkony...moc to nejde. Dře to a hlava s tím šíleně bojuje. Chci a nemůžu. Mozek velí 5:30/km, sakra! A co na to tělo? 6:00/km a buď rád! Ale já to nevzdávám ;) s mizerným skore 50-60 km měsíčně se i přes trapné časy přihlašuju na závody. Vždyť cílem není jen dobré tempo, ale hlavně ta pohoda okolo a vidět se s kamarády ;)

Takže co mě zatím čeká:
12.3.2016 Borecký Půlmaraton 21,1 km (už je za mnou)
27.3.2016 Labské pískovce 15 km
2.4.2016 Pražský půlmaraton 21,1 km
16.4.2016 Pardubický vinařský půlmaraton 21,1 km
23.4.2016 POŠUK 16 km
7.5.2016 Pražský Maraton 42,2 km - možná

Tak uvidíme, jak to půjde ;)