Jak jsem řídila do Bystřan aneb za pár dní mi končí dálniční známka, kterou jsem myslela, že nemám

 Mám několik tetování. Slovy asi 8. Asi, protože je otázka, co se bere jako jedna kérka. Může jich být klidně 10 a klidně i 12. Každopádně práci mám na sobě od více umělců a první jehla se do mě zabodla už v roce 2009. No a jelikož letošní rok je rokem údržby nejen duše, ale i těla, tak obrážím autory svých skvostů a děláme refresh. Jedna taterka má krásný salon u sebe doma v domečku v Bystřanech u Teplic, tak jsem se odvážně vydala autem. Sama. 

Plány byly pečlivé.  Zakoupila jsem zástrčku do zapalovače, nabila power banku i sluchátka na lícní kosti, abych slyšela navigaci. Spustila waze a nasdílela ho svému fanklubu. A jelo se. Pojedu "po starý", protože nemám přece známku a dálnici já nerada! Nevím proč, ale šla jsem se podívat na e-dalnici, jak NEMÁM tu známku a ejhle. Platnost vaší známky je...no pár dní. Takže ji mám. Aha :)

Vydala jsem se stejně podél dálnice a až cca 5km od cíle, jsem to proklela. Ale za to 4x. Protože jsem pokaždé blbě odbočila a vzdálenost od cíle mi vůbec nekorespondovala s časem dojezdu :) přijela jsem ale včas, protože si dávám rezervy a session s jehlou se stihla a zvládla.

Domů jedu po příliš krátké době a moc malém utrpení, takže si ještě pamatuji frustraci z bloudění moc živě. Díky tomu mám nečekanou odvahu a jedu po dálnici. Good. Pořád rovně. Je dost provoz, což si komentuji jako trénink střídání pruhů. Komentuji nahlas. Před Prahou začnou nájezdy, sjezdy a odbočky, je čas pro waze, který na rovné dálnici neměl co říct. A waze mlčí dál. Telefon k.o. Moje příprava totiž nepočítala s tím, že se mi kvůli absenci klimy telefon na palubce přehřeje a vypne. Takže jsem naslepo sjela hned, jak jsem na ceduli viděla něco známého a domotala jsem se domů po paměti. :) pyšná a zpocená jak po uběhnutém maratonu.

Edit. Clio klimatizací má. Ale zaprvé skoro neklimatizuje a zadruhé "zapneš klimu=nejede to vůbec", takže se klima nezapíná ;)

Jak jsem vezla vejce aneb mapa má taky vrstevnice

Prosím vás, když si plánujete na mapy.cz nebo com nebo kdekoli jinde trasu, na jejímž konci máte mít v konkrétní čas s někým sraz, tak se podívejte i na profil. 2x. A v různých zařízeních. Ono totiž ta suma metrů je sice fajn, ale už vám neřekne, že po cestě 3x málem přepadnete dozadu, jak to bude prudký! Jo a ještě doporučuji nevozit notebook a 50 vajec. Spoiler, rozbilo se jen jedno, kvůli paní, která ignorovala můj nový zvonek z Actionu a málem rozbila mě celou ;)

Ok, po zcela rozlaďující diskuzi s dítětem na téma "a musím to dělat?" jsem vyrazila Radlická-Prosek. Cíl byl 15km vzdálen, času cca 50min. No co vám budu, vyjela jsem, začlo pršet, pak bylo dusno, pak byly fronty na semaforech a pak byla u Občanské plovárny, kam se těším na koncerty a to tak, že moc!, odbočka na Letnou. Shit. Turisti. Mít těch vajec o pár víc, tak přepadnu dozadu. Hnusný kopec. Pak to samý dolu, wtf, abych šlapala 2x takový zas nahoru. Jako nadávala jsem dost. Nahoře hekam, funim, jedu krokem a jde skupina. Tak k hekání přidávám ještě cink cink zvoneček a nic. Paní udělala nečekaný úkrok přímo před mé přední kolo, brzdy, smyk a už jsem poskakovala jak po žhavým uhlí po zemi s myšlenkou, že spadnout=v batohu bude omeleta! Nespadla :) dál už to bylo lepší. Až pod Bulovku. Když jsem vyšlapala nahoru, měla jsem pocit, že si rovnou nechám dát nějakou infuzi. No a po 300m po rovině výšlap na Střížkov. Přežila, ale přijela o cca 15min později. Safra! Ale jako trénink dobrý a domů už to byla jen prima projížďka s prima myšlenkami a vzpomínkami při průjezdem místy nedávno navštívenými:) Jo a v Holešovicích jsem se sice taky s úsměvem zasnila, ale je to tam na kole hnusný a Povltavská, kde se v mém směru jede v pruhu ve vozovce, je ještě hnusnější. Příště vejce vezu metrem!