Jak jsem (z)hubla aneb někdy to zlý je právě to jediný dobrý, co všechno změní

 Loni v červnu jsem měla důležitý životní milník. Po 4 letech v prapodivném soužití, ve kterém jsem byla zcela dobrovolně, jsem se ocitla partnersky opět sama na světě. Po prvotním šoku a létu v rozporuplné náladě a s emocemi jak na houpačce jsem se rozhodla, že TOHLE je moje šance. Zas se soustředit na sebe a být to já. Léto plné krásných zážitků včetně nočních procházek Prahou jsem zakončila začátkem spoluprace s koučem. Snažila jsem se totiž hubnout cca 3 roky ale marně, naopak šla váha nahoru. Kouč mi pomohl dát sportu a jídlu zas řád, nesnažila jsem se uštvat a hele, ono to šlo. 

Původně mě blokoval kortizol, nekonzistentní a sinusoidní zátěž a taky přemíra veselých večerů a bolehlavových rán. To jsem odbourala a po 3kg v létě primárně vybicyklovaných se to pozvolna rozjelo. Začala jsem běhat, začala jsem plavat, začala jsem byt šťastná a mít plány. Začala jsem se věnovat svým věcem a lidem, kteří mi to uměli a umí vracet i zpět.

No, konec řečí, dnes kontrolní měření a po téměř roce hlásím celkově -15kg. Od srpna od spolupráce je to -10kg na váze a dokonce -12kg tuku. Teď na léto dávám od snahy a systému voraz a uvidíme v září, kam se čísla posunou, když to nechám trochu na vyšší moci :)

Jak jsem (ne)bajkovala s bajkerama aneb těžko na cvičišti, tak snad přežiju na bojišti

Mám různé kamarády. Dělím je do tříd, podle jejich vzniku a určení. Kamarádi ze školy, kamarádi z minulé práce, kamarádi ze současné práce, kamarádi ze současné práce, kteří už pracují jinde...pak je dělím také podle sportu. Kamarádi běhací, kamarádi procházecí a v neposlední řadě kamarádi bicyklovací :) s těmi posledními, konkrétně s jejich poddruhem "bajkovacími", jsem se vydala na cyklovíkend. Na Plešivec, vy hovada, sou tam super traily!!! No, jak pro koho, já trailit rozhodně nehodlala, takže jsem se chopila příležitosti a vzala to jako trénink na zářijový Ještěd 100km/cca1200+.

Po pátečním seznamovacím večírku, který má stmelit kolektiv společnou kocovinou a ranní zmuchlaností, jsem díky své současné abstinenci usoudila, že nepřítomnost na skupinové downhill zábavě mi bude prominuta. Naplánovala jsem si původně okruh 22km/600+ a ze ho otočím tam a zpět, ale nakonec jela souputnice z řad "kamarádek z práce, které už u nás nepracují" se mnou, tak jsme pozměnily plány.

Dopolední okruh

Od chalupy na začátek trasy se vinul 100m krpál, vostrej start. A pak už jsme na značkách a šlapeme. Šlapeme celých 100m a pak sesedáme a jdeme pěšky. Kopec je tak prudký a kamenitý, že to nejde jinak, než vést kolo téměř ve vzpažení cca kilák. Pak už dobrý, nahoru dolu šutry i silnice, výšlap na Plešivec, zastávka v Abrtamech ve večerce a šup "domu" na oběd a pro suchý triko. Nerada jsem ten, kdo trasu vymyslel, obzvláště když je to dřina. Ten zoufalý pocit, že si nemůžete ani od plic zanadávat, kterej debil to naplánoval, to je někdy pakárna. Ale my jsme vsechny nástrahy přežily a to i špatnou volbu zkratky (spoiler Z Abrtam z náměstí okolo hřbitova po žluté = na kole nesjízdné, opakuji, ne-sjízd-né) Místy sluníčko, místy zima, na teploměru asi 8st, ale bez deště.

Odpolední okruh

Po obědě přišel zlom, kdy jsem hrdinně prohlásila, že se toho nebojím a že dáme odpoledne ještě jeden okruh a trochu delší. Směr Nejdek. Chvíli jsme laborovaly, zda zprava doleva (a začínat stoupáním) a nebo zleva doprava (a na začátku se svézt dolů). Naštěstí jsme vybraly variantu šlapání na začátku, což byla klika, protože 2km "padák" v Nejdku bych šlapala asi ještě potmě. Br. Cesta prima, nějaká ta silnice, parádní povození se v mírném klesání podél řeky. Super. Ovšem pak přišel trest za tuhle pohodu. Viz druhá polovina záznamu profilu níže. My jsme snad hodinu šlapaly jenom do kopce. Furt. A to bylo "stát, teplo, svlékání"...po kilaku stín, mrak, vítr "stát, kosa, oblékání" a takhle pořád dokola. Pokud budu mít namožená ramena, tak je to z toho, jak jsem se xkrát snažila přetáhnout jednu vrstvu přes přilbu při tomhle rituálu. Když stoupání skončilo a měla přijít "vezu se bez námahy" zábava, tak nas smích přešel. Sjezd byl tak kamenitý a prudký, že dole jsem nebyla schopná se kvůli únavě rukou ani vysmrkat. Ale hotovo :)

Večer už jen plno jídla, smíchu, plánování na neděli, kdy ale má pršet a taky krásný dárek od kluků k mému dnešnímu svátku:)

Suma sumárum s pauzou na oběd 60km/1500+. Na Ještěd se už bojím o kousek méně:)

Setkání po letech aneb člověk míní, život se žije a plány se mají plánovat:)

Po letech zpět na místě činu. Díky google, že si pamatuješ hesla, uživatelské účty a přístupy líp, než já sama a nepochopitelnou náhodou jsi mi připomněl, že vlastně mám i tenhle svůj virtuální pokojíček pořád k dispozici :)

Let uběhlo nepočítaně, kilometrů se naběhalo méně než bych chtěla, ale vyměnila jsem je za vrásky z lásky a šediny z cácorky 1:1. Cácorce je, btw, už skoro 13, just sayin', kámo :)

Bydlíme, štveme se a já jsem se rozhodla, že zas začnu být běhna, poběhlice, coura i šlapka (a šlapka dokonce dvojí, protože jsem si dala i cyklo cíl).

Takže, co mě čeká? No přeci teď v sobotu cyklovýlet, za 14dní Labe, v září 100km na Ještěd a zpět a v lednu Blaník. Let's go :) než mi bude 40!