Mám různé kamarády. Dělím je do tříd, podle jejich vzniku a určení. Kamarádi ze školy, kamarádi z minulé práce, kamarádi ze současné práce, kamarádi ze současné práce, kteří už pracují jinde...pak je dělím také podle sportu. Kamarádi běhací, kamarádi procházecí a v neposlední řadě kamarádi bicyklovací :) s těmi posledními, konkrétně s jejich poddruhem "bajkovacími", jsem se vydala na cyklovíkend. Na Plešivec, vy hovada, sou tam super traily!!! No, jak pro koho, já trailit rozhodně nehodlala, takže jsem se chopila příležitosti a vzala to jako trénink na zářijový Ještěd 100km/cca1200+.
Po pátečním seznamovacím večírku, který má stmelit kolektiv společnou kocovinou a ranní zmuchlaností, jsem díky své současné abstinenci usoudila, že nepřítomnost na skupinové downhill zábavě mi bude prominuta. Naplánovala jsem si původně okruh 22km/600+ a ze ho otočím tam a zpět, ale nakonec jela souputnice z řad "kamarádek z práce, které už u nás nepracují" se mnou, tak jsme pozměnily plány.
Dopolední okruh
Od chalupy na začátek trasy se vinul 100m krpál, vostrej start. A pak už jsme na značkách a šlapeme. Šlapeme celých 100m a pak sesedáme a jdeme pěšky. Kopec je tak prudký a kamenitý, že to nejde jinak, než vést kolo téměř ve vzpažení cca kilák. Pak už dobrý, nahoru dolu šutry i silnice, výšlap na Plešivec, zastávka v Abrtamech ve večerce a šup "domu" na oběd a pro suchý triko. Nerada jsem ten, kdo trasu vymyslel, obzvláště když je to dřina. Ten zoufalý pocit, že si nemůžete ani od plic zanadávat, kterej debil to naplánoval, to je někdy pakárna. Ale my jsme vsechny nástrahy přežily a to i špatnou volbu zkratky (spoiler Z Abrtam z náměstí okolo hřbitova po žluté = na kole nesjízdné, opakuji, ne-sjízd-né) Místy sluníčko, místy zima, na teploměru asi 8st, ale bez deště.
Po obědě přišel zlom, kdy jsem hrdinně prohlásila, že se toho nebojím a že dáme odpoledne ještě jeden okruh a trochu delší. Směr Nejdek. Chvíli jsme laborovaly, zda zprava doleva (a začínat stoupáním) a nebo zleva doprava (a na začátku se svézt dolů). Naštěstí jsme vybraly variantu šlapání na začátku, což byla klika, protože 2km "padák" v Nejdku bych šlapala asi ještě potmě. Br. Cesta prima, nějaká ta silnice, parádní povození se v mírném klesání podél řeky. Super. Ovšem pak přišel trest za tuhle pohodu. Viz druhá polovina záznamu profilu níže. My jsme snad hodinu šlapaly jenom do kopce. Furt. A to bylo "stát, teplo, svlékání"...po kilaku stín, mrak, vítr "stát, kosa, oblékání" a takhle pořád dokola. Pokud budu mít namožená ramena, tak je to z toho, jak jsem se xkrát snažila přetáhnout jednu vrstvu přes přilbu při tomhle rituálu. Když stoupání skončilo a měla přijít "vezu se bez námahy" zábava, tak nas smích přešel. Sjezd byl tak kamenitý a prudký, že dole jsem nebyla schopná se kvůli únavě rukou ani vysmrkat. Ale hotovo :)
Večer už jen plno jídla, smíchu, plánování na neděli, kdy ale má pršet a taky krásný dárek od kluků k mému dnešnímu svátku:)
Suma sumárum s pauzou na oběd 60km/1500+. Na Ještěd se už bojím o kousek méně:)
Žádné komentáře:
Okomentovat