pátek 24. července 2015

Mé první zdravotní omezení aneb genetika mrcha je a propadlá klenba ještě větší

Zítra to bude týden, co jsem nevyběhla. Nemyslitelné. Důvodem nebyla dovolená ani nic podobně příjemného. Dokonce ani počasí nebylo mojí stopkou. Stopla jsem se sama. Respektive poprvé jsem poslechla své tělo a dala si voraz. Ale popořadě.

Minulý čtvrtek jsem si naplánovala po delší době objem. Mé běžecké kilometry byly totiž ve skluzu vlivem motodovči a taky že jsem zas začala jezdit na kole a cvičit a tak jsem to chtěla trochu napravit. Plán zněl "dvacka kolem Labe". Nevím proč, ale nazula jsem své nevhodně zakoupené boty Asics Sonoma, že jim dám šanci. Trasa vedla po měkkém, tam by mohly fungovat. Běželo se mi navzdory teplu celkem fajn, ale v polovině trasy jsem cítila, že ty boty fakt nesedí. Otočila jsem to tedy domů stejnou cestou, abych běžela opravdu minimálně po asfaltu. Po doběhu domů jsem cítila unavená chodidla, což normálně nemívám. Přičetla jsem to těm "blbejm botám" a neřešila to. Odpoledne ten den jsme jeli na výlet, kde jsem stála opět pár hodin na nohou. Cesta domů dala bolesti prostor odležet a po vystoupení z auta jsem málem poklesla v kolenou. Levá šlapka byla K.O. V pátek se to trochu odleželo, tak jsem si řekla, že je to asi únava z těch "blbejch bot" a že když si vyběhnu ve vyhovující obuvi, tak se to srovná. I dala jsem si u maminky ranní desítku. A to byla chyba. 5km v bolesti a pálení, druhých 5km s otupělým pocitem. Odpoledne noha otekla a bolela i při chůzi.

Ač jindy jsem odkladač nepříjemných věcí a doktora nesnáším, když jde o sport, tak jsem docela uvědomělá. A tak jsem vyrazila ve středu na chirurgii. Nebudu to protahovat. Potkala mě propadlá klenba. V první chvíli se mi ulevilo - únavová zlomenina to není, sádrovat se nemusí, juchů. Ale pak mi to došlo. Tohle není úraz, který se za pár týdnů vyléčí. Tohle je napořád. Momentálně jsem si koupila do bot gelové vložky a navštívím ortopeda. Běhat půjdu zítra a uvidíme, co mi tělo dovolí. Každopádně mé objemy 250km měsíčně jsou minulostí a jen čas ukáže, na kolik kiláků mě tělo pustí.

Sportu zdar a opatrně ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat