Jsme taková malá domácnost. Jen já a můj potomek. Potomek v nevděčném pubertálním věku, kdy stravovací návyky mění podle toho, jak se zrovna vyspí nebo případně podle toho, co doporučuje aktuálně oblíbený influencer na TikToku. Jelikož jsem stará, tak tomu nerozumím a výstupem mi budiž to, že cokoli uvařím, tak zrovna do preferovaných chutí nezapadá. A tak skoro nevařím a už pár let jedeme na osvědčených omeletách, šopáku a obložených talířích.
Teď ovšem nastal zlom. Dítě je na prázdninách a kamarádka se skleníkem plným rajčat odjela na dovolenou. „Prosím tě, zalívala bys nám zahradu? Hlavně si ber všechno, co dozraje, ať se to nezkazí, my přijedeme za týden.“. A bylo to. Skleník plný keříků a keříky obsypané rajčaty zaťukal na moje srdíčko a já si hned první den dozoru nesla domů asi kilo domácích rajčátek.
Co s tím? Poradila jsem se s fanklubem a volba padla na lečo. Prima, budu vařit, navíc něco, co jsem buď nikdy nedělala a nebo úspěšně zapomněla a ještě to bude jíst i někdo jiný než já. Byla to výzva. Recept jsem si svědomitě vygooglila, nastudovala a pokusila jsem se ho následovat. Už 2x. A pokaždé prý takzvaně bez ztráty kytičky. Dneska jsme lečo snídali a myslím, že ještě v poledne o něm budeme vědět, protože porce to byla víc než pořádná. Jo a odpoledne si jdu zas natrhat něco do skleníku 😃 ještě, že fanklub si bere dovolenou, jinak by mě s třetím lečem už asi poslal světem 😃
Žádné komentáře:
Okomentovat