Jak jsem snídala u plotny

Ačkoli většinou se lidé snaží své neúspěchy utajit před světem, já se o ně klidně hned zatepla podělím. Včera jsem se při plánování jídelníčku na dnešek rozhodla, že udělám změnu a posnídám lívance. Jelikož mi v lednici finišuje tvaroh, rozhodla jsem se pro tvarohové lívance od Kriss. Zde jsou mé dojmy a poznatky.

1. obdivuju všechny, kdo jsou schopni poránu vytvořit z těsta na pánvi smysluplný tvar a při obracení ho nepotrhají
2. ti, kdo dělali lívance vícekrát mají můj obdiv - mě to ušpiněné nádobí nějak odrazuje
3. nechápu, jak jste schopni časově zmanagerovat, abyste udělali lívance a snědli je teplé u stolu

Takže jak to vypadalo? Těsto jsem udělala, první "lívanec" byl naprostý zmasakrovaný a pomuchlaný chudák...postupně se to zlepšovalo a poslední 3 už byly docela lívancovité...ušpinila jsem lžíci (nabírání tvarohu a mouky), vidličku (mačkání banánu), mixér (rozmixování těsta), naběračku (nabírání těsta), obracečku (snaha o obracení "lívanců"), stěrku (dolování posledních zbytků těsta s mísy, když už se mi ty lívance konečně daří!), pánev a talíř. 

A gastronomický zážitek? Má kultura stolování 0 bodů - snídala jsem u pánve, kde jsem jedla ty nepovedené chudáčky a zapíjela to nastojáka carem s mlékem. U stolu jsem snědla poslední 3 malé konečně lívance a půlku banánu. Ovšem tu už jsem neměla sílu krájet na kolečka a aranžovat.

Kriss díky za dobrý recept, chuťově jsou lívance naprosto výborné a kaloricky velice přijatelné (přidala jsem místo ořechů vločky), ovšem narazily na mojí naprostou neschopnost v kuchyni. Snad to bylo jen tím, že jsem je začínala dělat v 5:30 a motala se mi pod nohama cácorka :D

Pěkný den ;-)