sobota 27. dubna 2013

Své dítě miluju i nenávidím!

Je zajímavé, jak rozporuplné pocity je schopno vyvolat 9kg a 75cm :) takový človíček, samo se to ještě nenají, kaká si to do plínky a dokáže to vyvolat tak silné emoce. Včera jsme vyrazily s cácorkou na výlet za mojí sestřenicí. Mělo to být 16 km, nakonec to bylo 28 km, protože jsme se kousek ztratily a musely se vracet, myslely jsme, že chata se nachází trochu jinde a šly se se sestřenkou po obědě projít, aby malá usnula. Moje dítě, které bylo z důvodu svého nepřetržitého tříměsíčního řvaní důvodem založení tohoto blogu, si vydrželo na návštěvě hrát samo na trávníku na dece skoro DVĚ HODINY s kávovou lžičkou.Čuměla jsem jako puk. A taky udělala své první paci paci! Tak jsem zamáčkla slzu dojetí a řekla jí, že jí miluju....

Dnes ráno jsem ale, světe div se, pocítila úplně jiný druh emoce. Dal by se charakterizovat citoslovcem Grrrr. Holčička se rozhodla, že ve 4:30 má vyspáno a jdeme vstávat. Být dnes všední den, tak to asi extra neřeším - táta odejde v 6:30 do práce a dítko se bude moct vrátit kolem 7 hod do postýlky, kde si pěkně dá hodinku spánku a já si mezitím zacvičím. Jenže ona je neděle, takže táta je doma a navíc včera prohlásil, že si chce dneska přispat. Z toho plyne, že až bude dítě unavené, tak nebude moct jít do postýlky, ale bude se muset společně se svou nevyspanou  matkou obléct a jít se dospat ven na procházku. Jako bonus se pokazilo počasí, takže po budíčku ve 4:30 budu muset na brzkou ranní procházku do zamračeného a poprchávajícího dne...

Zajímavé, jak se během 24 hodin může láska přetavit v nenávist :D

P.S.: "nenávist" samozřejmě berme s rezervou, cácorku miluju i tak, ale někdy prostě "jinak", matky chápu, nematky pochopí :-P

7 komentářů:

  1. Jj dĕtičky jsou nĕkdy v tomto nevyzpytatelné:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Můžete zrušit ten opis když chci napsat koment?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, zkus to zrušit ;) Když chceš přidat komentář, tak musím vyplnit nějakou tabulku, to zrušíš v nastavení blogu. A tvou situaci si docela umím představit, mě stačí mladší bratranci a sestřenice. Chvilku jsou to zlatíčka, ale v mžiku se přemění v malé hajzlíky :D

      Vymazat
    2. zrušeno, díky za upozornění, nějak jsem si nevšimla, že to tady mám prudičsky nastavené :D

      Vymazat
    3. Super, ono to neví spousta blogerek, ale já to kolikrát ani nepřečtu co musím opsat abych dokázala, že nejsem robot:-)

      Vymazat
  3. Podobné myšlenky jsem měla za posledních 5 let rodičovství stejně jako ty. Někdy je to s nimi totiž hotové peklo. Třeba si vzpomínám, jak jsem se k nim vzorně chovala v době, kdy jsme ještě neměli doma ani dětské zábrany. Joo to byly časy kdy se ten náš malý Vojtíšek ani sám neuměl otočit na peřince. Kde jsou ty časy..

    OdpovědětVymazat