sobota 1. června 2013

Jak jsem byla těhotná a hýbala se aneb článek na přání pro Kriss ( http://fitkriss.blogspot.cz/ )

Slovo úvodem - jedná se mojí zkušenost a rozhodně netvrdím, že to co "prošlo" mě, se zadaří každé mamince. Moje kamarádka žila zdravě a sportovala celé dětství, pubertu i mládí a je na rizikovém...prostě takhle jsem to měla já a děkuju za to "tomu nahoře", "paní Štěstěně", no prostě VŠEM :) Prostě jen abyste věděli jak se to taky dá pěkně prožít a ne jen přežít a že i porod je fajn brnkačka ;)
Jo a pro doplnění - od cca 28 týdně těhotenství jsem držela dietu kvůli těhotenské cukrovce, kterou mi naměřili na testu, ale která se mi nikdy nepotvrdila kontrolním měřením. Ale pro jistotu jsem vážila jídlo a počítala. Začínala jsem na váze 58 kg a rodila s váhou 73-74 kg, kterou jsem měla cca poslední 2 měsíce beze změny.
Článek jsem psala jako "deníček" pro emimino.cz, Vydáno: 01.10.12

Těhotenství a porod za odměnu

Není nad to, když se spojí dobré geny, fyzička a velká dávka štěstí. Rozhodla jsem se podělit se s vámi o tom, jak v klidu a v pohodě může těhotenství a probíhat, i když se třeba dlouho nedařilo.
Když jsme se s přítelem rozhodli, že bychom měli miminko, bylo mi 24 a jemu 33 let. Vysadila jsem antikoncepci a začali jsme. A nic. Po půl roce jsem začala pomalinku praktikovat metody, které jsou všem "snažilkám" známé – ovulační testy, počítání plodných dnů atd. atd. Zároveň jsem pokračovala ve svém životním stylu, a to každodenní posilování doma, chůze a zdravá strava. A nic. Takhle uběhl rok. Po roce jsme si řekli, že v našem věku je divné, když to nejde, takže přišlo další kolo – spermiogram a moje vyšetření (hormony, konzultace v CAR…). A nic. No a pak najednou jsem byla těhotná :) Nevím, jestli zabralo všechno nebo nic a příroda rozhodla, že už, ale byla jsem „v tom“.
Od přírody jsem „malovač čertů na zeď“, takže jsem to nikomu neřekla a sama si říkala, že se ještě může něco pokazit a moc jsem se netěšila, radši. S tímhle přístupem á la nic se neděje jsem podstoupila potvrzení těhotenství u gynekologa, screening v I. trimestru a postupně začala tu novinu říkat svému okolí. Stále jsem předesílala, že dokud „to nebude venku“, tak žádné radování. A nějak jsem zapomněla mít nevolnosti, únavu, chutě a všechno, co k počátku těhotenství patří. Stále jsem denně cvičila, jezdila na rotopedu a to až do cca 5./6. měsíce. Pak jsem místo rotopedu zařadila procházky. Denně alespoň 6 km. A tím jsem odbourala bolesti zad, otoky atd.
V tomhle duchu jsem nastoupila na mateřskou. Radši 8 týdnů před termínem, protože mimčo mělo vývojově trochu náskok. Doma jsem se hrozně nudila. Nic mě nebolelo, unavená jsem nebyla, nic. Takže jsem začala pochodovat denně 10 km. Počasí mi přálo, přece jen bylo léto, takže jsem si užívala pohyb. Termín porodu jsem měla 23.8.2012.
V rámci nudy jsem vymýšlela výlety a 2 týdny před porodem absolvovala výšlap na Říp (se sporttesterem :D ) a naučnou stezku Kolem Světa v Třeboni 12 km :D
13. srpna jsem uklidila celý dům, vyčistila morčeti klícku, dala si pravidelnou dávku chůze a šla spát. V noci mi nějak nebylo dobře, bolelo mě břicho, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Ráno už to bylo horší… tlaky v bříšku, podivné pocity v okolí žaludku, bolest v zádech. Odtok čehosi. Je to plodovka? Není to plodovka? Tak jsem čekala. Po dvou hodinách jsem se pro jistotu nechala přítelem odvézt do porodnice, kde mi natočili monitor a řekli mi, že „už se něco děje, ale porod to není“ a že porodím dneska, nebo taky za týden. Tak jsme jeli zas domů. V 11 hod mě přítel vysadil doma. V 11:10 mi začaly kontrakce. Je to už ono? No přece nepojedeme zas zbytečně! Tak jsem si dala sprchu, oběd, pak vanu no a ve 13 hodin volala příteli znovu, protože jsem měla kontrakce po pěti minutách.
Po příjezdu do porodnice mě zas šoupli na monitor, na kterém mi praskla voda a pak šup na kozu na vyšetření. Slečny porodní asistentky se obě vyděšeně podívaly jedna po druhé, protože jsem najednou rodila. Rychle převléct do andílka, vložku mezi nožky a utíkaly jsme pěšky na sál :) Tam jsem vyšoupla chuděrku paní po porodu a začalo to. To bylo ve 14:15 hodin. A v 15:27 vykoukla na svět naše cácorka – 3680 g a 53 cm :)
Přítel čekal na chodbě, protože jsem mu při příjezdu řekla:„Počkej s taškou tady, já ti přijdu říct, jestli už je to ono.“ :) No, místo mě přišla sestřička a přinesla mu rovnou naši malou :)
Dvě hodiny po porodu jsem sama po svých šla do sprchy, na oddělení šestinedělí a po hodince mého nervózního procházení po chodbě a vyhlížení mi dali malou na pokoj. A od té doby jsme se od sebe nehnuly :)
Tímto děkuji svým předkům za to, že mi dali do vínku tělo, které při těhotenství netrpělo, dále děkuji „vyšší moci“ za tu kliku, že mi bylo tak skvěle a děkuju i sobě, že jsem celou dobu byla aktivní a svým pohybem, sportem a dietou jsem pomohla vyskočit malé na svět takhle rychle v pohodě!

3 komentáře:

  1. teda, takovej porod chci taky :D stihla sis vůbec všimnout, že rodíš? :D klikařko!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no zas tak "mimochodem" to nebylo, ale zpětně naprosto bez traumat a nebojím se dalšího zážitku takového typu :-P

      Vymazat
  2. Super příběh. :))
    Přečetla jsem příspěvek jedním dechem.
    Taky si přeji takové těhotenství. :D

    OdpovědětVymazat