Víkendy jsou pro mě dny s možností trénovat jinak než v týdnu. Cácorka chodí k babičkám, takže si poslední dobou ordinuji časově náročnější akce. Včera jsme s kamarádkou vyrazily směr Kokořínský důl na tréninkové proběhnutí terénem. Bydlím v rovinaté oblasti, takže kopečky jsou pro mě výzva. A že jich na kokořínsku je a pěkně prudkých :)
Kamarádka mě nabrala v 10 hodin kousek od domu a jelo se. V Kokořínském dole jsme na parkovišti zhodnotily, že terén bude nejspíš vyžadovat trailové obutí. A nemýlily jsme se. Lesy na kokořínsku drží vlhkost a tak byl povrch měkký, rozblácený a v místech, kde se těží dřevo i pěkně rozrytý od techniky. Běželo se nám parádně, v pohodovém "kecacím tempu". Kamarádka testovala, jak se jí poběží s batůžkem a v trailovkách a já jsem byla ráda, že mám důvod se nikam nehnat. Nakonec bych sama stejně o moc rychleji neběžela, terén byl opravdu náročný. A to nemyslím jen co do profilu trati, ale spíš kořeny, kameny, listý a bláto.
Počasí a prostředí bylo super a jelikož jsme potkávaly už hodně výletníků, usoudila jsem po doběhnutí našeho 12 km okruhu, že si ještě zaběhám sama. Kamarádka jela domů a já jsem si domluvila odvoz "na zavolání". Vydala jsem se nahoru k hradu Kokořínu, jen pro pocit, že když už jsem tady, tak si tam vyběhnu. Kdo tam byl, ví jak príma kopec to je :) Nahoře povinná selfie a zas šup dolů a po červené značce. Výhoda kokořínska je, že je hustě protkané turistickými cestami, takže má člověk co kilometr rozcestník a může se průběžně rozhodovat podle svých sil :) já nakonec uběhla ještě 10 km a domluvila si odvoz ze Mšena. Na náměstí jsem si dala za odměnu oběd a hurá domů :)
Bezmála 23 km v nohách dalo zabrat, ale dnes, den poté, musím s úlevou konstatovat, že mě nic nebolí a můžu dnes vyrazit na regenerační výklus s partou běhacích nadšenců :)
Žádné komentáře:
Okomentovat