pátek 22. března 2013

Každý zločin nezasluhuje trest!

..aneb nejděme na všem něco pozitivního!!

Pro většinu z vás je dnes víkend, pro mě den jako každý jiný :D Cácorka soboty a neděle neuznává a jede si stále ve stejném rytmu. Takže jsme opět vstávaly kolem páté hodiny. No nevadilo by mi to tolik, kdyby mi furt nebylo blbě, ach jo...ale o tom už bylo dost řečí i dost psaní ;) dnes chci nakousnout téma "sebelásky" :) Ráno jsem se totiž zvážila (ehm, jako každý den) a zjistila jsem, že mám 57,5 kg. Takže cca půl kila nahoře. Jelikož už týden necvičím a ani neprocházkuju, je jasné, že svaly to nebudou, že? :-P V první chvíli začalo vnitřní sebeobviňování - pizza, oříšky, čokoláda, pak se nemám divit, grr, od teď přísná dieta!!, ale pak jsem si řekla, že vlastně není proč šílet! Zaprvé, ta váha je pořád krásná a dokud neatakuji 60, tak není proč se hroutit. Zadruhé, dokud mi je zle, tak nemá smysl něco hrotit. Na přísný režim v jídle nemám při nemoci morálku a cvičit nemůžu, takže se nedá nic dělat. OK, zkusím se necpat vyloženě blbostmi, ale tělo není jednosměrka - co šlo tam, půjde i pryč ;) Až mi bude dobře, máknu. Ovšem budu rozumná a po týdnu nemoci se nevrhnu hned střemhlav do hodinových kardio šíleností ;)

No, tak jsem se vykecala o sobě a přejdu k jádru věci :) Buďme na sebe hodní. Kdo jiný než my sami se může pochválit a podpořit? I když se nám něco nepovede, najděme si pozitivum (ne výmluvu, nepleťme si pojmy s dojmy) a naplánujme si reálný plán jak všechno napravit. Hřešila jsem v jídle na oslavě? Nu což, chutnalo mi a teď zas nějakou dobu oslavy nebudou, tak bude prostor pro to být vzorná. Necvičila jsem? Proč? Nebylo mi dobře? Tělo víc ocení odpočinek a regeneraci, než cvičení s nechutí a odporem "na sílu". Pokud máte za sebou už nějaký ten úspěch, připomeňte si jej. Zhubli jste 10 kg a teď jste nebyli vzorní? No a co? Stane se. Včas se srovnejte a pokuste se mít rádi i po malém prohřešku.

Moje kamarádka, štíhlá jak laňka, praktikuje heslo "Vejdi a neuškoď". Znamená to, že když mlsá, tak si to vychutnává, je u toho šťastná a její tělo kupodivu neukládá a užívá si to. Samozřejmě tento přístup nezachrání obden snědenou tabulku čokolády a nebo 3x týdně mekáče, ale pokud si dáte jednou za měsíc pizzu s úsměvem a pocitem radosti, je možné, že tělo si z ní taky vrásky dělat nebude ;)

Tímto na moje poměry mega dlouhým a ukecaným článkem jsem prostě jen chtěla říct, že pokud hřešíme umírněně a občas, měli bychom se s tím smířit a umět si říct, že spousta lidí by za naší postavu dala nevím co a nejde jim to! Mějme se rádi, podporujme se a hlavně se usmívejme, protože s úsměvem jde fakt všechno líp!

2 komentáře:

  1. Velmi pozitivní článek!
    Takový přístup se mi moc líbí. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že důvodem napsání tohoto článku je především moje současná situace, kdy nemůžu cvičit a nejsem schopná nežrat :( ale snažím se si zachovat chladnou hlavu, mít se ráda a vidět to pozitivum, že až budu ok, tak bude zas výzva dostat ty nabrané špíčky dolů :-P

      Vymazat