sobota 27. července 2013

Dnes mi přetečou brambory a jiné poznatky ze života

Určitě znáte film "Zítra vstanu a opařím se čajem", super českou sci fi z roku 1977. Petr Kostka si mohl díky technice dovolit takovou větu, protože měl fakt, že se něco stane podložený vědeckými poznatky. Já osobně vědec nejsem a přesto mohu říct "Dnes mi při vaření přetečou brambory.". Toto tvrzení je podložené dlouhodobým pozorováním, při kterém jsem zjistila, že pokud si PEČLIVĚ vyčistím sporák, tak mi zákonitě ten samý den přeteče to co vařím. Ať to jsou brambory, těstoviny, rýže či cokoli jiného. Zákon schválnosti u mě prostě funguje a cácorka tento dar po mě zdědila. Má už celkem pevný režim. Usíná ráno i po obědě skoro na minutu přesně a dodržuje i délku spánku. Ovšem vše platí jen do té doby, než to potřebuju, aby to tak bylo :D pokud normálně spí ráno od 7 do 8, tak to platí pouze ve dny, kdy jsme doma. Pokud si naplánuju, že pojedeme v 9:30 autobusem, usne až v 7:30 a natáhne to až do devíti. Matky toto jistě znají z praxe.
Poster k filmu 
      Zítra vstanu a opařím se čajem

Další vtipnou dětskou hříčkou s matčinými nervy je "před-lidmi-jsem-andílek". Moje dítě s oblibou celé dny poplakává a věší se na mě. Otravuje, je nevrlá, nechce jíst a chce jen chovat. Stačí jít na návštěvu ke tchánovcům a hned je vše jinak. Cácorka hází úsměvy na všechny strany, hraje si, povidá a zbaští 3x větší porci bez plivání a prskání...stejně tak když je hlídaná tatínkem. S mámou je nevrlá a plačtivá. Jakmile odejdu na cvičení, tak se z ní stává sluníčko, které svítí až do mého příchodu. Poslední paprsky mě zahřejí na tváři při mém příchodu. Tatínek mi dítko fofrem předá (hlídá nerad a "za trest" z jeho pohledu) a uteče. Já, stále zpocená a ve sportovním plus s nákupem přes rameno, se pomazlím se zapadajícím sluncem a jakmile jí položím na zem, začne opět pláč a věšení...



Co z toho všeho plyne? Že život je fajn, protože kdyby bylo pořád všechno podle plánu a našich přání, tak by to byla sakra nuda ;)

Pěkný den a přežijte to vedro ve zdraví ;)

1 komentář:

  1. Jéé mluvíš mi z duše, hlavně s tím brekem a neustálým věšením mamí mamí..Jen zaklapnem dveře, co přijdem z venku, už to začíná. K tomu přidala novinku mě odstrkovat, takže řve hladem, já se snažím rychle udělat oběd a přitom do mě strká a vyvádí, silné nervy to chce...No a pak jdem někam do společnosti a je to to nejhodnější dítě na světě :-)

    OdpovědětVymazat