Nejsem moc soutěživý typ. Ale hecnu se moc ráda :) a to se stalo i o víkendu na Labi. :)
V pátek jsem si vzala půldenní dovolenou a po peripetiích s balením a kontrolou věcí jsem vyrazila spolu dalšími 4 kamarády směr Špindlerův Mlýn.
Cesta utekla parádně, ale lilo jako prase. Skoro všichni z auta3 už jsme Labe běželi a shodli jsme se, že déšť není to správný počasí, ale větru a dešti neporučíš.
Spalo se hromadně na hotelu Lenka přímo u startu, kde proběhla v pátek družba, často i napříč týmy, protože běžecký svět není tak velký, aby každý neznal každého přes nějakého kámoše.
V sobotu ráno jsme vstali vzorně a svorně všichni z týmu a odmávli jsme start našemu prvnímu běžci z auta 1. Tým Šneci v Labi se vydal na pouť 380km ze Špindlu do Děčína.
Počasí bylo všelijaké a tak to mělo zůstat celý víkend. My z auta3 jsme se pak vrátili do postelí, protože naše úseky začínaly až devítkou z Jaroměře. Takže snídaně a přesun. A kafe. A dorty.
Můj první úsek byl úsek 10, z Předměřic do Roudničky, přes Hradec Králové. Při přesunu na start padlo poprvé nahlas, že do Prahy v cíli jede poslední vlak ve 22:59 a poprvé jsme mrkli do tabulky, zda ho stíhám. Prsa prsa. "Tak to koukej makat a běžet rychle. Jak nebude tempo pod 5:30, tak se nevracej!". No a co bych to byla za sportovce, kdyby mě tohle nenabudilo :)
Stálo mě to sice hodně úsilí a pobyt v tepové zóně kolem 170 fakt není komfortní, ale doběhla jsem se slovy "řek si pod 5:30, tak sem to splnila". Dotyčný udavač tempa běžel až po mně a vzorně mě takzvaně udělal, čímž začal hec na téma "Kdo je rychlejší" a sázka o dobrotu na téma "Stihneme a nebo nestihneme vlak".
Mezitím jsme se přesunuli na nocleh a dali si další dobré jídlo, plno zábavy a 4h spánku v luxusní provlhlé chatce u Poděbrad.
Moje druhá runda byla z Čelákovic do Kostelce, v mém stokrát oběhaném rajónu a 15km. Respekt. Jelikož jsme byli tým kochací, nakonec jsem neběžela za tmy, ale nad ránem a až po Kubovi, který běžel kolem 5:45/km. Sakra.
No ale přece se nenechám zahanbit! Takže jsem si rozvrhla síly a napálila tam tempo 5:39, abych tentokrát zvítězila aspoň v tempu, když stihnout vlak bylo čím dál víc nemožné.
Po 2 rundě našeho auta, kdy jsme všichni statečně zvládli své úseky a naše chrabrá řidička nás bezpečně převezla přes deště a výmoly jsme se na brunch a odpočinek přesunuli na chatu k mému vyzyvateli. Tour de Mňam v podobě omelet s chedarem a 3h poo spánek nás přesunuli k části 3 a našim posledním úsekům.
Už jsme věděli, že z pohledu závodu jsme na chvostu výsledkové listiny, ale to nic neměnilo na tom, že náš interní hec pokračoval a byl čím dál víc otázkou cti :) Kuba běžel předposlední úsek a já poslední. Tma jak v ranci a nikde nikdo a frajer to napálil okolo 5:30. Doháje. Stehna a lýtka v rozkladu, spánek za poslední 2 dny bída a v břiše samý kraviny. No, závod týmový jsme nevyhráli, závod na vlak je taky v háji, ale ten hec v tempu musím dát!
Ve zkratce? Viděla jsem i s čelovkou prd, ztratila jsem čelenku, protože pri sundavání odletěla někam do tmy a nemohla jsem se jakkoli zdržovat, bála jsem se strašně moc, ale dala jsem to! Namazala jsem si Kubu na chleba tempem 5:19 a doběhla jsem do cíle s úsměvem od ucha k uchu. Bylo mi totiž jasny, že jemu úsměv při sledování liveTracku tuhnul, když viděl, že to dám:)
Závod to byl parádní, tým jsem měla úžasný a během čekání na předávku jsem se rovnou přihlásila na Treboňský půlmaraton, kam jede celá naše parta z auta3 2025 :)
A neposlední a veliký dík patří mému zachránci, protože bystrý čtenář se ted jistě ptá "a jak ses dostala domů, když ten vlak jste nestihli??". Doma jsem byla v 1, protože mám super kamaráda, který co řekne, to splní a v nouzi mě nenechá na pospas planým slibům 😘🦗
Žádné komentáře:
Okomentovat