Jak jsem byla v půlce dovolené a byla statečná aneb cirkus může mít hodně podob

 Středa 13.8., 7+6, kdy fanklub má dovolenou a já jsem v půlce té svojí týdenní. 

Jelikož jsem včera byla statečná a objednala se na cirkus v ústech (rozuměj na dentální hygienu) vznikl mi malinko organizační problém ohledně běhání. V úterý jsem neběhala a předpověď počasí neni jinému než rannímu běhu vůbec nakloněna. Naštěstí večerní porada s fanklubem se konala a ten mě podpořil v bláznivém nápadu, že vstanu a v 5 a odběhnu to, než pojedu do dentální jámy lvové. Předpokladem bylo, že porada bude krátká a půjdu brzy spát. To úplně nevyšlo a já jsem to ještě podpořila vytvářením edukačních jogových materiálů po hovoru a následně noční dávkou poezie, které předcházelo moc příjemné naladění se na správnou básnickou vlnu :) 

Nicméně to bych nebyla já, kdybych si ráno neřekla, že to prostě zmáknu, protože přes den bych u toho běhu určitě zahynula vedrem. Plus moje sedací partie (a okolí) s další várkou "jdu na kolo, na to neni takový horko" programu ostře nesouhlasilo!

Vyběhla jsem v 5:47 do příjemných 16°C, vrátila jsem i po vypocovacím kilometru chůze v 6:45 a byl čas v klidu na sprchu a na odchod vstříc nepoznanému lékařskému zákroku :) 

V ordinaci jsem byla vzorně s předstihem vyplnit vstupní papíry a s podporou fanklubu "užij si to" jsem ulehla do křesla. Slečna/paní se s úsměvem chopila nástrojů a začalo hodinové utrpení. "No, vy máte moc krásné zuby, ale bohužel se vám ukládá kámen pod dásně, takže se omlouvám, ale nebude to vůbec příjemné, to mě mrzí. ". Následující odstavec není pro slabé povahy.

Ultrazvukové čištění obou čelistí ve mě vzbuzovalo dojem, že jsem přišla na přípravu na kompletní klapací umělý chrup a zuby musí ven. Zajížděla tak hluboko, že jsem si říkala, že tohle už musí být kost nebo co. Vyplachovaly jsme neustále a neustále šla krev. Jatka u zubaře, ještě, že jsem si vzala bílé kraťasy a ne bílé tílko. Následovalo dočisťování ručně. Tentokrát to nevrčelo, ale pocit, že s každým záběrem vyletí zub ke stropu byl taky eňo ňůňo. Jelikož v této části se pusa nemokří a neodsává, bylo krve v plivátku ještě víc a mně začal kromě zpoceného čela nabíhat i zoufalý pláč. 

Po hodině slz, krve a potu odcházím s pocitem, že už nikdy nepozřu pevnou stravu a do příště si hodlám 2x denně čistit zuby tak hodinu, abych tohle už nemusela nikdy zažít. A jdu se projít do stromovky, protože za chůze se bolest snáší lépe.

Doma oběd a odpočinek. Ono to utrpení prostě vyčerpává. Po šlofíku prádlo a pak malá procházka a výprava s dítětem na zahájení Letní Letné, tedy dnešní cirkus č.2, ten pravý a příjemnější. Plán byl poslechnout si hudební produkci a podívat se na zahajovací vystoupení, které je zdarma plus si dát něco dobrého. Vedro je venku brutální, pocitová teplota bez nadsázky 37st i večer, takže odchod odkládáme na co nejpozději, abychom se tam při čekání neuvařily.

Málem jsme se zvládly uvařit už po cestě, takže výstup z tramvaje dřív a procházka to jistí. Snad letos příslušný stan/místo daného představení najdeme, loni jsme to po hodině vzdaly. Ale jako první jdeme hledat něco dobrého k jídlu a pití, protože to k festivalu přeci patří:) jakmile byly základní potřeby podle Maslowovy pyramidy uspokojeny, zahlasilo pubertální dítě, že se nudí a jelo se domů. Takze sendvič zapečený se sýrem a cibulkou, palačinka se špenátem a smetanou, cider a džus a pak virgin a nevirgin gin s tonikem a čau. Oproti loňsku posun, že neni hysterická scéna "a proč nemůžu na tu techno party", která se konala vedle. (Ovšem scéna nebyla jen díky tomu, že tam žádná party paralelně letos nebyla, uf). Tak zase za rok?